Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Silvestrovské rozjímání na vrcholu Pohořelce

vydáno 10. ledna 2021 – napsal Rony – 4 komentáře

Díky nouzovému stavu a opatřením vlády se naše partička zmenšila téměř na polovic. I tak jsme překročili povolený počet dvou osob. V přírodě se však nedržíme za ručičky a naše rozestupy byly násobně větší než uváděná dvou metrová bezpečná vzdálenost.

mapa

Sivestrovský výšlap nás po roce znovu zavede do Svobodných hor. Platná omezení srocování jdou v přírodě naplnit bez větších problémů. Ač nás jde sedm, hned první stoupání na Libějovický vrch (607 m n. m.), nás rozdělí na dvojice. Slunce se nám opírá do zad a příjemně hřeje. Jdeme lesem, v němž téměř zmizely statné smrky. A že šumavský kůrovec dovede řádit, poznalo po dvou desetiletích již celé Česko.

Prořídlým lesem dosahujeme vrcholové rozhledny, za níž můžeme s trochou nadsázky považovat bytelný posed. Holky lezou nahoru, aby si užili trochu adrenalinu, ale výhled zde dobrý není. Pod vrcholem jsme přešli z modré turistické značky na zelenou, která vede hřebenem k Skalici. Pod nohami nám přibylo křupajícího sněhu a stop zvířat.

Vrcholová rozhledna na Libějovickém vrchu (607 m n. m.).

Mezi lesy...

Před Skalní.

Skalice...

Z vrcholku Skalice volá sběratel tisícovek Václav, že je tam "velký kulový" a tak ho po jen obcházíme. Tuším, že dobrý rozhled nás brzy čeká, neboť další kopeček Pohořelec (588 m n. m.) je travnatým pahorkem s kruhovým výhledem. Brzy si z něho prohlížíme Českobudějovickou pánev v pozadí ohraničenou Píseckými horami a hřebenem lesů mezi Temelínem a Hlubokou. Kompaktní bílý oblak páry nad chladícími věžemi JETE je dokonalým orientačním bodem. Údolí odhaluje i blízké Vodňany, jihozápad zase slunečními paprsky upozaděnou Šumavu.

Zanedlouho máme u vrcholové tyče vše připraveno na oslavu příchodu Nového roku. Připít si můžeme díky zlivské Jitce, která z batůžku vybalila nejen "domácí šampáňo", ale i skleničky. Asi by se jim mělo říkat "uměličky", necinkají, ale nožičky mají. Roman nás obdaruje výbornými slanými hlemýždi od své Jitky, kterou zmohla únava pracovního dopoledne a proto nepřijela. Covid ztenčil naši šnůru dvojic ještě víc, zůstala šťastná sedmička.

Na Pohořelci uvažujeme nad rozděláním ohně. Dřevo by bylo, ale to si sem kdosi natahal z lesa a krást ho nechceme. Také nahoře profukuje chladný větříček. Je na čase výhledově vrchol uvolnit jiným poutníkům, potulujících se loukami kolem.

Pohořelec

Pahorek Pohořelce je dobrým rozhedovým místem.

...

...

...

S rákoskou na Jíťu.

Vzdálená modrá Šumava.

Silvestrovský přípitek...

...

...

...

Na Pohořelci...

Vodňany.

Banda vandrovníků.

Horizonty.

Sestupujeme svahem na cestu, kterou se budeme vracet do Krtel. Ještě nás čeká zastávka u studánky a kapličky Svaté Trojice. Ta je ukryta v lese a vím o ní jen díky mapám.cz. Z horní cesty klesá lesní průsek na spodní cestu, odkud spatříme červenou stříšku kapličky. Řady zasněžených laviček dávají tušit, že se zde konají bohoslužby. Stejně tak zastřešené místo, jenž se stává naší druhou zastávkou. Jíme studené buřty, protože okolo rostou jen mladé buky a oheň nás nezahřeje. Zahřát se však můžeme skvělou hruškovicí od Marušky. Pravda, řidiči si mohou jen cucnout.

Kaplička Svaté Trojice.

Krysák. ..

...

...

Překvapuje mne, kolik lidiček se o Silvestru všude toulá. Znovu jsme zabrali místo hned několika rodinkám, ač dlíme utopeni hluboko v lese. Láďa od pramene přinesl ledovou skulpturu podivného vzhledu a my se dohadujeme co nám připomíná. Každý vidí něco jiného. Mně konec rampouchu připomíná drzý krysí čumák. Vidíme i srdce a dinosaura. Představivosti se meze nekladou.

Přecházíme vrcholek Svatá Trojice a nad Setuní se znovu vracíme na cestu do Krtel. Slunce se právě dotklo vrcholu Bobíku. Z loučky dobře rozeznávám i další vrcholy. Chlum se zbarvil do růžova, podobně i Libín.

Hezky barevný je také východ. Klesáme zvolna dolů k autům a vychutnavàme si příjemnou atmosféru posledního dne roku 2020.

Nad Setuní.

Slunce zapadá za Bobíkem.

Pohled k Chlumu a Libínu.

...

Nad Krtely...

...