Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Silvestrovské pátrání po stopách letce Kudličky

vydáno 3. ledna 2023 – napsal Rony – žádný komentář

Stejně jako loni silvestrovské počasí nabídlo místo mrazu příjemné jarní počasí vhodné k projížďce na kole. Cílem se stala místa související s prvním jihočeským aviatikem, jenž mohl být i prvním letcem na světě. Jestli tomu tak bylo, však dnes již těžko zjistíme.

Poprvé jsem se o tomhle zajímavém příběhu dočetl před několika lety. Bylo snadné sestavit cyklotrasu dotýkající se míst, jež s ním budou mít přímou souvislost. Souvislost s životem "Kudličky", jak se konstruktéru a letci Vítu Fučíkovi přezdívalo.

Stopař cyklotrasy

Mydlák.

Ze Zlivi vyjíždím v nezvykle teplém počasí od rekreačního rybníku "Mydlák". Pod schody je stále patrný do ledu vysekaný obdelníkový otvor. Ukazuje místo, kde se otužilci noří do ledové vody. Tato kratochvíle se stává zábavou stále více jedinců. Míjím bývalou elektrárnu Mydlovary a za obcí i bývalá odkaliště uranových rud MAPE, kde ani po 33 letech neskončila jejich rekultivace. Projíždím mezi několika rybníky u Dívčic s velkým Blatcem v čele a za Radomilicemi se již blížím k osadě Klůs, kde Vít Fučík bydlel a odkud létal do asi 5 km vzdálených Vodňan. Vzdálený husí křik, který je z luk slyšet, připomíná jaro, ale to je ještě v nedohlednu.

Po odbočení z hlavní cesty do lesa potvrzuje informační tabule u dvojice turistických přístřešků, že jsem konečně na správném místě. Strpský rybník, přes který odsud kdysi v 18. století létal Vít Fučík, zde zarostl a od stavení samoty Klůsu není vůbec vidět. Nechci zde přepisovat celý velice zajímavý článek, ale určitě si ho z webu Bejvávalo rozklikněte. Jde o popis pátrání, které se uskutečnilo ve 20 letech minulého století, kdy také vzniklo dílo "Z dějin naší vzduchoplavby" (1927, autor Václav Rypl), z něhož článek i moje putování vychází. Dnes z Klůsu vede k Číčenicím okruh naučné stezky Víta Kudličky, možná prvního letce, který se kdy vznesl nad krajinu a opravdu letěl. Alespoň tomu provedené pátrání nasvědčuje. Jestli však opravdu létal s měchy naplěnými plyny z Radomilických mokřadů, je ve hvězdách.

Vzdálený kostel v Záblatíčku.

Malý Jordánek u Radomilic.

Osada Klůs, bydliště letce Víta Fučíka.

Informační cedule na Klůsu.

Vracím se na svoji trasu a zajíždím ještě k hrázi Strpského rybníku, který musel letec překonávat. Jak jeho lety vypadaly jasné není. Rozruch, jenž poté vznikl, se ve vyprávěních pamětníků dochoval velmi dlouho, ač nám z oné dávné historie zbyly většinou jen domněnky, nejasná svědectví a kusé zprávy. Jeho stroj se mohl blížit k jakémusi balónu, ostatně bratři Montgolfierové prosluli v té době právě zkonstruováním prvního horkovzdušného balonu, který je dle nich někdy nazývá "montgolfiéra".

...

Nový rybník a Černoháj.

Strpský rybník.

Skornice u Strpského rybníka.

...

Před Vodňany míjím Dřemlinský rybník, do něhož se měl dle jedné z pověstí aviatik při jednom ze svých letů zřítit a utonout. Tomu však neodpovídají další fakta. Vodňany projedu až na náměstí s vánočním stromem. V boční ulici stojí budova městského muzea, původně synagoga vystavěná v letech 1837 - 1852 je dnes kulturní památkou. Zajímavé pátrání přineslo zjištění, že jeden z několikakilometrových letů Kudličky skončil na římse okna synagogy, kde vzbudil u modlících se Židů údiv a zvolání o příletu Mesiáše. Úsměvných historek se jistě kdysi tradovalo mnoho, bohužel záznamy v kronikách o nich většinou mlčí. Do blízkých Vodňan měl Kudlička letět asi čtyřikrát.

Kostel sv. Jana Křitele - Vodňany.

Vodňanskému náměstí dominuje kostel Narození Panny Marie.

Vodňanská sinagoga.

Než opustím město Vodňany, jedu se ještě podívat k nedalekému Mosteckému mlýnu, kde lze navštívit Muzeum mlynářského řemesla. Spatříte zde strojovnu a šalandu pro krajánky, v prvním patře stroje na mletí obilí, v druhém čistící zařízení. V bývalé sýpce je pak umístěna národopisná expozice o životě a práci v mlýně. Atrakcí je malá vodní elektrárna s Francisovou turbínou, zprovozněná v roce 2009. Silvestr ovšem není vhodný den pro návštěvu a proto mířím kolem náhonů dál k Blanici, abych dojel k Louckému mlýnu. Zde je dnes pro změnu Alzheimer centrum. I zdejší krajinou měl jednou Kudlička proletět. To když se odhodlal k dlouhému letu do Písku, kam však nedolétl a přistál u Selibova. Pohled do mapy ukazuje, že nešlo jen o nějaké poskakování po louce, ale o opravdové lety.

Mostecký mlýn.

...

Blanice u Louckého mlýna.

Odbočuji k Čavyni, kterou projedu k trati Jihozápadní dráhy. Zde mne čeká kopeček Číčenice a podmáčený terén, jímž se dostanu na kvalitní cestu do Záboří. Otevřely se pohledy k Šumavě, kde tmavá mračna stvořila kulisu vhodnou do hororu. Fotím si potemnělou krajinu a stáčím se k jihu, k poslednímu místu, jež má s Kudličkou co dočinění.

Pošmourno.

Svobodné Vodňanské hory leží kousek za Vodňany.

Pohled na Kleť, Vysokou Bětu a šumavský Plešný a Chlum.

Vysoký Kamýk v Píseckých horách vidím na opačné straně.

Křížek u Záboří.

Nečas nad Blanským lesem.

Každý život jednou končí. Když se pode mnou objeví Bělohůrecký rybník, vidím za ním nejen obří věže JETE, ale také kostelní věž. Bílá Hůrka je místem posledního odpočinku člověka, který byl téměř zapomenut. Přitom jeho činy, úsilí i odvaha věnovaná svému objevu, daleko přesahuje malou jihočeskou samotu ukrytou kdesi mezi rybníky Českobudějovické pánve. Přijíždím ke kostelu sv. Štěpána, původně z 13. století. Uvnitř leží hrobka rytířů z Malovic, ale mne více zajímá hrob letce Víta Fučíka alias Kudličky. Informační cedule sděluje, že bych mohl uspět. Ovšem na tak maličkou vísku je hřbitov okolo kostela nebývale rozsáhlý, s dohledáním mohu mít dost práce. Vydávám se vpravo za kostel a jako by mne vedla prozřetelnost Boží, velmi brzy nalézám jednoduchý hrob vysypaný bílými oblázky, křížek s nápisem Klůs, rodina Fučíkova, Strakova a Troblova. Jednoduchý kříž, možná jeden z těch, které dle pověstí Kudlička po ukončení své letecké kariéry po jednom z pádů začal vyrábět ze svého stroje.

Bělohůrecký rybník.

...

Bílá Hůrka - kostel sv. Štěpána...

O Bílé Hůrce.

...

...

...

...

Hrob Víta Fučíka...

Objevitelská cesta je u konce, ještě zbývá dokončit trasu cyklistickou. Sjíždím do Strachovic a přes les do Nákří. Vyfotím si zdejší kostel a mířím k Olešníku. Znovu si všímám kolik jednoduchých rezavějících křížků stojí podél cest. Zahájí projedu k lesu, abych si trasu k Mydláku zpestřil průjezdem po trati bývalé úzkokolejky, jež vedla ze zlivské Šamotky k povrchovému dolu na těžbu kaolínu v Řídkých Blanech.

Kostel sv. Petra a Pavla Nákří.

Olešník - selské baroko.