Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

S báglem - Nový Zéland

vydáno 12. prosince 2019 – napsal Redakce – žádný komentář

"...Vnitrozemskou částí totálně zarostlou džunglí se musím doslova prodírat a ještě složitě překonávat vodní toky, které nejsou přemostěny. Je zřejmé, že tudy moc turistů nechodí. Místy jsem měl oprávněné obavy, abych neztratil směr. Nakonec se dostávám na „dálnici“ - velmi frekventovanou a přelidněnou stezku vedoucí podél pobřeží (Costal track). Nemohu si odpustit srovnání s Heaphy trackem, který je téměř liduprázdný a člověk celé dlouhé hodiny nepotká živáčka."

Světem s báglem - stránky nezávislého cestování

Na webových stránkách www.sbaglem.cz najdete další zajímavé cestopisy a informace, které vám mohou pomoci při plánování výletů do mnoha nám tolik vzdálených zemí.

NOVÝ ZÉLAND

10.2. neděle – 12.2. úterý

Praha – Řím – Soul – Auckland

Nový Zéland. Vždy jsem si velmi přál tuto zemi navštívit. Vidět ty úžasné přírodní úkazy, o kterých se již tolik napsalo. A teď je to tu, tak blízko – doslova na dosah ruky. Stojím na letišti s napěchovaným batohem, pln nadšení, velké touhy a odhodlání procestovat vše, co bude možné. Ještě však zbývá překonat téměř dvacetitisícovou vzdálenost na druhou stranu zeměkoule.

Při odbavování na ruzyňském letišti jsem se náhodně seznámil s 3 mladými lidmi, co také cestovali na Nový Zéland. Shodou okolností byli i oni z Českých Budějovic. Od této chvíle jsme již cestovali společně. Jejich cílem je město Hastings, kde mají sjednanou sezónní práci při sklizni jablek. Plánují, že zůstanou v zemi minimálně rok. Něco si vydělají, něco procestují a naučí se anglicky.

V Římě jsme si udělali malou vycházku z letiště a natolik jsme ztratili pojem o čase, že nám málem uletělo letadlo do Soulu. Museli jsme kvapem dobíhat. V Koreji si již dáváme větší pozor. Samotný čas přeletů jsme z velké části prospali a tak nebyl dlouhý pobyt v letadle nikterak nepříjemný. V Aucklandu na mě čekala nezvykle důkladná prohlídka báglu, při níž jsem musel všechny věci kompletně vybalit. Mimochodem jsou tu také zcela běžné kontroly pomocí speciálně cvičených psů na odhalování drog a potravin, jejichž dovoz na Nový Zéland je přísně zakázán a to v jakékoli formě. Po této chvilce zdržení jsem se shledal s přáteli v hale již čekajících na odvoz do své destinace. Když odjeli, zůstal jsem sám. Odjíždím do centra Aucklandu. Nepříjemně prší…, tedy nic moc přivítání.

12.2. úterý – 13.2. středa

Auckland

V Central Backpackers mají beznadějně plno. Další hledání jiného ubytování značně znesnadňuje silný déšť, absolutní neznalost prostředí a velmi hrubá mapa, podle které se mi spíše daří dokonale bloudit. Jsem celý promočený a v dalších dvou ubytovnách jsem byl odmítnut. Nakonec mám štěstí, nacházím místo ve čtvrti Parnell.

Backpackers turistické ubytovny nabízí k volnému užití kompletně vybavenou kuchyň, společenskou místnost s televizí, sprchy s teplou vodou, internet atd.

Ráno mě probudil příšerný zvuk cikád. Obloha je jasně modrá. Po dešti ani památky. Během procházky Parnell road se rozhoduji zůstat ještě den a důkladně si projít Auckland.

Celý pokoj (mých 6 spolunocležníků) ještě tvrdě spí, když se vydávám na prohlídku města. Začínám u blízkého parku Auckland Domain s budovou War Memorial muzea. Odtud jsem zamířil na vzdálený kopec Mt. Eden, odkud je přes zelený kráter nádherný výhled na město. Zbytek dne se převážně pohybuji v centru, což představuje hlavní třída Queen street přeplněná obchody a restauracemi. Nedaleko odtud se nachází věž Sky Tower, která je zřetelnou dominantou Aucklandu.

14.2. čtvrtek

Thames – Coromandel

Z aucklandského nádraží se přesouvám poloprázdným nadzemním metrem na konečnou stanici Papakura na předměstí. Šlo mi hlavně o to vypadnout z centra, a dále pokračovat již na stopa. Jeden chlapík mě odvezl do Clivdenu, kde jsem nastoupil k jinému do rozpadlé staré mazdy, kde po mě lezl řidičův pes „Fletcher“ a neustále mě oblizoval svým velkým jazykem. Nejlepší stop mě však čekal vzápětí, kdy jsem s jedním dědulou objížděl zajímavá místa. On sám tam třeba také nikdy nebyl a zajímal se o ně. Nespěchal, vracel se ke své rodině do Napieru. S ním jsem se dostal až do města Thames, které dýchá atmosférou dávných časů. To jsem již na poloostrově Coromandel, jedné z nejkrásnějších končin Nového Zélandu. Turisticky opomíjené husté deštné lesy pokrývající horská pásma, nedotčené pláže a tiché vesničky. V městečku Coromandel se dávám do řeči s jedním Angličanem, kterému nerozumím skoro nic. Jen jsem pochopil, že chce, abych s ním cestoval jeho dodávkou a podílel se s ním na nájmu. Neměl jsem chuť do toho jít, navíc, když jsem zjistil, jaké má časově náročné plány. Oproti němu jsem byl mnohem "rychlejší". On měl na cestování mnohem více času, nežli já. Zkrátka jsem si nemohl dovolit jeho dlouhé zastávky. Jelikož se již blížil večer, bylo žádoucí najít si místo na přenocování. Přímo ideální pro utáboření se ukázala mýtinka uprostřed lesa na břehu řeky, kterou jsem byl ovšem nucen nejprve přebrodit. Prostě idylka – má první noc v přírodě.

☆ ☆ ☆

Další dobrodružství při putování po Novém Zélandu najdete na stránkách autora článku Leoše Tesaře na webu Světem s báglem - stránky nezávislého cestování.

A protože se Leoš právě vrátil s mnoha dalšími zážitky z téměř půlroční cesty kolem světa, vítám ho za redakci Šlápot doma.

Rony