Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

S báglem - Africký roh

vydáno 23. dubna 2019 – napsal Redakce – žádný komentář

"... Přejíždíme most přes Okavango a za ním k bráně střeženého prostoru Caprivi stripu. Oblast národního parku Bwabwata je sice už dnes bezpečná, avšak nadále zůstává pod bedlivým dozorem armády v důsledku pohraničních střetů vládních vojsk s angolskými rebely, kteří nezřídka přepadávali auta. Bylo tudy nutné jezdit s vojenským doprovodem. Dnes je situace klidná, avšak úplně nejklidnější jsme až na konci zóny – v Kongole."

Na webových stránkách Světem s báglem najdete další informace, které vám mohou pomoci při plánování výletů do mnoha nám tolik vzdálených zemí.

JAR, NAMIBIE, BOTSWANA, ZIMBABWE

2.8. úterý

Kapské město

Po mezipřistání v Johannesburku konečně dosedáme na letišti v Kapském městě. Jdeme vyzvednout bágly a rozměnit první peníze. Poté odcházíme před halu, kde jsou krámky autopůjčoven. Nalézáme tu, u které máme rezervované auto. Vystáváme si frontu a pak vyřizujeme moře papírů včetně zaplacení dodatečných poplatků za překročení hranic do dvou států plus navýšení za vrácení auta v jiném místě, než nás konečně odvádí na parkoviště. Tady nám byl přidělen v podstatě zcela nový nissan micra s najetými kilometry jen něco málo nad hranicí jedenácti tisíc. Po nezbytném prohlédnutí vozu a následném zaznamenání závad usedá Míla za volant jako první. Čeká nás jízda vlevo a s tím samozřejmě přehozené řízení s řadící pákou na levé straně. Máme z toho trochu obavy. Skočíme rovnou bez příprav do megaprovozu téměř třímilionového Kapského města.

Z letiště to jde samo, ale poněkud bloudíme na rozvětvených dálnicích. Musíme se vrátit a teprve po nalezení toho správného výjezdu můžeme směle pokračovat do centra. Míla má plné ruce práce s obráceným řízením, proto mu dělám další oči a sleduji provoz a značení. Navigace nás vede do vytipovaného backpackers, avšak mají zde plno. Jsme odkázáni hned vedle ke konkurenci, kde již máme štěstí. Majitel nám doporučil parkovat naproti za křižovatkou u nějakých kanceláří. Po vybalení jedeme na Signal Hill, odkud je super výhled na celé město se zálivem a Stolovou horou v pozadí, která je pro Kapské město symbolická.

Poté jdeme do blízkého supermarketu nakoupit zásoby na zítřejší výlet a následně se jdeme projít městem. Začínáme v parku Gardens, kde stojí Národní knihovna. Hned za ní se nalézá katedrála sv. Jiří. V tom samém místě stojí i budova parlamentu. Naším hlavním cílem je však nalezení náměstí Grand Parade s radnicí. Po příchodu zjišťujeme, že tu právě probíhal nějaký trh. Naproti přes náměstí stojí nenápadná ale rozlehlá pevnost Dobré naděje. Pomalu se vracíme na Long street, kde bydlíme. Stmívá se a ulice se rozsvěcují. Místní bary, herny a hospody jedou v plném proudu. Ještě než dorážíme před dveře backpackers, stíhá nás otravovat několik dotěrných žebráků.

3.8. středa

Kapský poloostrov (Hout Bay – Simon´s Town – mys Dobré naděje)

Ráno nás budík otravuje už v půl sedmé. Jak zjišťujeme, je ještě hluboká tma. Shodli jsme se na tom, že nemá cenu tak brzy vstávat. Teprve si ověřujeme, jak tady vychází a zapadá slunce. Je tu přeci jen zimní období.

V půl osmé snídáme, bereme foťáky a jdeme si za světla znovu projít město a také nahlédnout tam, kam jsme se včera večer nestihli dostat nebo nešlo v šeru dobře fotit.

Poté se vracíme na pokoj a připravujeme na cestu dolů Kapským poloostrovem. Míla včerejší jízdu vlevo zvládl přesvědčivě, dnes je jízda na mě. Vyjíždíme včerejší cestou na Signal Hill a dále pokračujeme na Haut Bay. V tomto místě je nádherné skalnaté pobřeží, ale moc si ho neužívám – musím se pekelně soustředit na řízení. Je to tak nezvyklé, že si připadám jako znovu v autoškole, což Míla ze své včerejší zkušenosti vehementně potvrdil. Po několika zastávkách na focení přijíždíme do Simon´s Townu, jehož hlavní atrakci představuje oblast Boulders s kolonií tučňáků brýlových čítající asi 2300 jedinců. Jelikož se tu platí vstupné, musel se Míla vrátit do auta pro peníze. Pak už si užíváme několika tučňáků na pláži a hlavně hejn mořských ptáků, kterými jsou tu pokryty celé útesy.

Následně vyjíždíme za město, když tu na cestě běhá několik paviánů. Zastavujeme a všímáme si turistů, jak se snaží jedno z opičáků vyštvat ze svého auta. To se teprve podařilo černochovi, co šel kolem. Jenže vzápětí opice přiběhla k nám a normálně si za kliku otevřela dveře a skočila na zadní sedadlo. Míla v tu dobu seděl uvnitř. Nejprve myslel, že jsem to já, ale když zjistil, jaký host se tam usadil, vystřelil z auta jako blesk. Opět nám musel pomoci černoch a poté nás poučil, že musíme mít auto nejen zavřené, ale hlavně uzamčené. Po této legrační příhodě pokračujeme dále na jih do národního parku Table mountain, kde se platí samozřejmě vstup a povolení za auto. Přijíždíme až na parkoviště u Cape pointu, kde stojí maják. Od něho se nabízí super výhledy na moře a hlavně mys Dobré naděje, kam posléze míříme. Původně jsme tam chtěli jít pěšky po stezce, ale nakonec volíme rychlejší a hlavně pohodlnější cestu autem. Tady vystupujeme na útes a tentokráte se obdivujeme Cape pointu.

Zpět se vracíme do Simon´s Townu jinou cestou a odtud do Kapského města opět jinudy. Na pokoji plánujeme zítřejší přesun do Namibie a hodnotíme levostranný provoz na silnicích. Shodujeme se, že to nebude až tak hrozné, jde prostě jen o zvyk. Chvilku to potrvá, ale chce to jen dostat to do ruky. Příležitostí k tomu budeme mít ještě dost a dost.

4.8. čtvrtek – 6.8. sobota

Grünau – Fish river canyon – Lüderitz – Kolmanskop – Betta

Je ještě tma, když se balíme. Máme dnes před sebou dlouhou cestu. Vyrážíme na dálnici N1 a posléze za sjezdem na dálnici N7 můžeme sledovat Kapské město už jenom ve zpětném zrcátku.Během jízdy se pravidelně střídáme v řízení. Děláme občas zastávky na focení, ale moc jich není. Původně jsme se chtěli zastavit v Cedrových horách, ale nakonec od tohoto záměru upouštíme, abychom se přesunuli co nejdále. Čím více se blížíme ke Springboku a tím k namibijským hranicím, rapidně ubývá provozu. Cestou bereme v Klawer benzín, je to jedna z posledních možností, pak už nás čeká hraniční přechod. Poněkud jsme tu zazmatkovali, než máme konečně pohromadě všechna potřebná razítka. Na namibijské straně je potřeba vyplnit imigrační kartu, jinak procedura netrvá dlouho. Dnes máme v plánu dojet až do Grünau, což je ještě asi 150 km. Krajina kolem silnice s kvalitním asfaltovým povrchem je oproti Jihoafrické republice naprosto pustá, místy s tmavým pískem vyprahlá, místy porostlá žlutou trávou, což nám nápadně připomíná obrovské lány pšenice.

Do Grünau přijíždíme v 18 hodin jihoafrického, respektive v 17 hodin namibijského času. V Country lodge si bereme chatku a domlouváme i snídani. Než se stihneme ubytovat, je tma jako v pytli.

V noci byl slyšet silný vítr. Ráno registrujeme chlad a vlhko, auto je mokré. Oblékáme si svetry a bundy a jdeme na snídani. Kosa je teda pěkná, tohle že je Afrika?

Opouštíme Grünau a sjíždíme na nezpevněnou cestu do Fish river kaňonu. Cestou hodně stavíme, neboť nás doslova učarovala místní krajina.

Přijíždíme do Hobasu, kde musíme zaplatit vstup do národního parku Ai-Ais, v němž se kaňon nalézá. Následně se povrch cesty výrazně zhoršil, je tu plno děr a velkých kamenů. Zbylých cca 5 km absolvujeme opatrně šedesátkou. Cesta končí u vyhlídky, odkud se otevírá asi nejhezčí pohled do kaňonu. Ten je druhý největší na světě hned po Grand kaňonu ve Spojených státech. Ještě se zajíždíme podívat na Hikers vyhlídku a pak se vracíme k odbočce a pokračujeme na sever. Musíme překonat několik zpomalovacích brodů, toho času pochopitelně suchých. I když, na minimálně dvou místech jsme museli opatrně projet vodou. V Seeheimu opět najíždíme na asfaltku, která nás svižně vede až do Lüderitzu. Asi v polovině cesty chceme tankovat, avšak místní pumpa je viditelně už dlouho uzavřená. Jsme nuceni odbočit do 34 km vzdálené Bethanie, protože jet se zbytkem benzínu až do Lüderitzu by se nemuselo vyplatit. Je to ještě dost daleko. V Bethanii jsme úspěšní a s plnou nádrží se jede mnohem klidněji. Je velice důležité vždy doplnit palivo, neboť vzdálenosti mezi pumpami tu jsou obrovské. Těsně před Lüderitzem vjíždíme na okraj rozsáhlé pouště Namib a tím se dostáváme do zóny písku, což znamená, že v případě větru je na vozovku foukán jemný pouštní písek. Místy projíždíme až písečnou mlhou. Vypadá to dosti neobvykle. Na levé straně míjíme Kolmanskop – město duchů, které chceme zítra ráno navštívit. Zatím si však musíme najít ubytování, což nám v Lüderitzu zabralo tolik času, až naše snažení pohltila tma. Nakonec nalézáme nocleh v místním guesthouse, který vede německy mluvící majitel. Nejdražší ubytování za celý pobyt. Později jsme zjistili, že jsme vlastní nedůsledností minuli původně vytipovaný resort s chatičkami na Shark islandu.

Ráno jdeme do infocentra koupit vstupenky do Kolmanskopu. Jelikož prohlídka začíná za dvacet minut, musíme jet a nákup a dotankování odložit na potom. Znamená to, se ještě do Lüderitzu vrátit.

Na místě čekáme na průvodce. Poté nás seznamuje s historií diamantového městečka a provádí po několika zajímavých místech. Po skončení oficiální prohlídky si můžeme projít areál sami, čehož rádi využíváme. Město je postupně pohřbíváno okolními dunami. Kdoví jak dlouho tu ještě bude stát.

Následně se vracíme do Lüderitzu a po nákupech vyrážíme na cestu do národního parku Namib-Naukluft. V Ausu odbočujeme na šotolinovou cestu, po níž jedeme až do Betty. Přijíždíme sem před setměním akorát tak dotankovat nádrž a ubytovat se v místní lodge. Čeká nás noc uprostřed savany. Nic tu není. Dokonce i mobilní signál je téměř neznatelný.

☆ ☆ ☆

Další dobrodružství při putování krajinou Afrického rohu najdete na stránkách autora článku Leoše Tesaře - www.sbaglem.cz.