Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Rozhledna na Sedle

vydáno 16. srpna 2011 – napsal Paulie – 5 komentářů

Od doby, kdy jsem se dozvěděl o nové dřevěné rozhledně na vrcholu Sedla (903 m) nad Sušicí, mě lákalo podívat se na ní, protože jsme tam kdysi na vandru přespávali. Jelikož není zas tak daleko a kolo je dobrý dopravní prostředek, udělal jsem si jedno odpoledne výlet.

Obvykle s sebou na kolo foťák netahám, nemám totiž často jasný cíl, nechce se mi s ním tahat a ani nestavím na tak dlouho, abych něco pořádně vyfotil. :-) Teď jsem se však chtěl podívat na novou rozhlednu, uvědomil jsem si, že foťák není zas tak těžký, a vyjel jsem dřív než obvykle ... ale stejně dost pozdě (v půl čtvrté) :-D

Mapa

Nechtěl jsem jet po cestách, co znám nazpamět a hlavně po těch, u nichž bylo pravděpodobné použití při cestě na zpět, tak jsem se ze Strakonic vydal do Radomyšle, odtud pokračoval po pěkných silnicích přes Chrášťovice, Třebohostice a Nahošín na krásně rovnou silnici do Horažďovic. Bohužel asfalt byl naprosto příšerný, doporučuji jet z Třebohostic do Horažďovic přes Zadní Zborovice.

Už před Horažďovicemi jsem objevil sílu jihozápadního větru, který vanul přímo proti. Podél Otavy jsem se dostal po vedlejší do Velkých Hydčic, tam po chvíli bloudění překonal řeku a dál jsem uháněl po silnici 2. třídy do Rabí (místní hrad mi ani nestál za zastávku a fotku, jak ho vídám často 8-) ).

Stále ještě po rovině (a trochu proti větru) byla cesta Žichovice, Čímice, Dražovice, Rozsedly. Pak jsem začal stoupat, v jednom místě i dost tvrdě (sklon určitě 16 % nebo víc :-! ). Přes osadu Šimanov jsem se vydrápal k silnici vedoucí pod Sedlem, zajel do lesa, zabloudil, vymotal se a začal se škrábat po červené tvrdě nahoru. Těžké kolo šlo brzy za kámen, aby tam na mě počkalo (přes 10 let staré kolo mi za tu námahu nestojí).

Se schováním kola jsem udělal dobře, svah je z jižní strany kamenitý a stoupá se místy dost ostře, odměna na sebe však nenechá dlouho čekat. A abych vás už nenudil textem, zde jsou nějaké fotky:

Výhled na hrad Kašperk z vrcholu

Spodní část rozhledny

Spirálovitě se točící schodiště

Vyhlídka, možná i vrchol, ale tyčku a nivelační bod jsem neviděl.

Zakláním hlavu, abych viděl, co mě čeká za výstup - nohy už přeci jenom mají něco za sebou. Dřevěná konstrukce s krytým schodištěm ve mně však vzbuzuje jistotu, nemám strach jako na Kbílu :-!

Ještě jednou spodní část rozhledny a už stoupám nahoru.

Roviny na severovýchodě

Panorama Šumavy. Kromě Javorníku a Kašperku, jež mám přiblížené, byl vidět ještě třeba Roklan a Poledník. Na ty bych však potřeboval jiný objektiv.

Na Čechy vcelku pěkně upravená krajina pod Kašperkem. V Rakousku či Německu by byla určitě urovnanější, ale čeho je moc, toho je příliš ... :-)

Slíbený přiblížený Kašperk. Tento gotický hrad založil roku 1356 Karel IV. k ochraně zlatých dolů a staré zemské stezky

A Javorník. Ani tak blízkou rozhlednu za tohoto počasí můj foťák moc nevzal. Vesnice dole jsou Nezdice na Šumavě, kterými jsem necelou hodinu po vyfocení projížděl.

Svatobor s rozhlednou na druhou stranu od Sušice. Je docela blízko, třeba to bude další pěkný cíl. :-)Za ním si však můžete všimnout přibližujícího se špatného počasí, které mě popohánělo na zpáteční cestě.

I přes očividně se blížící frontu a pokročilou dobu (bylo už sedm) jsem se na vrcholu ještě chvíli zahálel. Potom jsem však vzal do zaječích, seběhl ke kolu, snesl ho na rozumnou cestu a pak se na něm chvíli vytřásal v lese :-D.

Síly už také nebylo moc, naštěstí jediný větší kopec nahoru mě čekal jen ve Strašíně (z tohoto směru vskutku přiléhavé jméno), kam jsem hned docela prudce sjel. Dál se jelo převážně po rovině nebo mírně dolů z kopce, takže jsem to mohl rozšlapat. Měl jsem proč. Začínal mě od západu dohánět temný okraj fronty, který mi navíc zastínil slunce >:o.

Profrčel jsem Soběšice, Mašice a za Frymburkem se napojil na svou oblíbenou cestu domů. Oblíbenou proto, že se jede od západu na východ (takže vítr v zádech po většinu roku), je tam jen pár mírných kopců a jezdí tudy celkem málo aut. Vede přes Volenice, Štěchovice, Novosedly, Katovice a Pracejovice.

Jak mě fronta doháněla, přidaly se ke zpestření poryvy větru, naštěstí zatím ne déšť. Dospurtoval jsem do Strakonic obrazně za pět minut dvanáct, ve skutečnosti za pět minu půl deváté. Bouřka ani tma na sebe nenechaly dlouho čekat, ale to už jsem byl pěkně v suchu. :-P