Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Rozhledna na Hradišťském vrchu

vydáno 18. listopadu 2023 – napsal Rony – 5 komentářů

Lidé hornatou krajinu mezi Kaplicí a Trhových Sviny pojmenovali "Slepičí hory". K tomu jistě přispěl nejvyšší vrchol, jenž nese název Kohout. Pak už bylo snadné přiřadit nedalekému vrcholu Vysoký kámen název Slepice a ostatním kopečkům Kuřata.

mapa Hradiště rozhledna

Hradišťský vrch nedaleko Kaplice je osamocený kopec od Slepičích hor, správně zvaných Soběnovská vrchovina, oddělený hlubokým údolím říčky Černé. Rozlehlá hora nese známky pravěkého osídlení, snad z mladší či pozdní doby bronzové. Archeologický výzkum v třicátých letech minulého století provedl L. Franz, který prozkoumal i dochované zbytky opevnění.

Hradištěm bývala vrcholová část Hradišťského vrchu (780 m n. m.), jež zahrnuje jak devadesát metrů dlouhé trojúhelníkovité předhradí, tak na jihu navazující výše umístěnou akropoli. Částečně se dochoval kamenný val obvodového opevnění akropole. V dochovaných úsecích byl pravděpodobně osm až deset metrů široký, opatřený hradbou dřevěného bednění vyplněného kameny.

Moje kroky vedou na vrchol k rozhledně vystavěné v roce 2018. Třicet metrů vysoká dřevěná konstrukce je dílem brněnského architekta Pavla Jury, autora rozhledny Akátová věž nad Židlochovicemi. Obvodový plášť tvoří pentagram z modřínového dřeva. Stavba vychází z keltské symboliky a místní historie, s odkazem na pětilistou růži rodu Rožmberků. Symbolicky jdu z Hradiště, malé vísky ve svahu Hradišťského vrchu. Nedaleko malé dřevěné zvoničky zde stojí sousoší Nejsvětější Trojice z roku 1764, které se nachází na seznamu kulturních památek ČR. Baldachýn kryjící sochu byl přistavěný při restaurování v roce 2005.

Souběh modrého a žlutého značení mne lesem zavede k rozcestí Závora. Vpravo vidím nižší vrchol Hradišťského vrchu, z něhož jistě bude dobrý rozhled. Lesy kolem se právě kácí a není to jen z důvodu náletu kůrovce. Žlutá za kopcem zmizí do údolí Černé k přehradní nádrži Hradiště. Zdánlivě neškodná říčka zde při záplavách v roce 2002 protrhla hráz Zlaté Ktiše, sebrala všechny mosty po cestě dolů a následně poničila i přehradu Hradiště. V nedalekých Novohradských horách prší často a silně. Hráz hraničních hor srážky přitahuje.

Stoupám k rozhledně, pod nohama mi začíná šustit bukové listí. Pokročilý podzim postupně zhasíná barevné pochodně listnatých stromů, jež se co nevidět zbaví i posledních listů. Zlátnoucí krajina se již brzy promění v šedivou. U rozhledny nejsem přes mizerné počasí sám. Dvojice horolezců má nahoře zavěšené lano a zřejmě zde trénují výstup vzhůru. Ten zabere několik minut i mně, přece jen se potřebuji vydýchat, abych vůbec na rozhledové plošině udržel v ruce mobil. Chladný čerstvý vítr mě přesto dost rozklepe. Opatrně fotím panorama a rozhlížím se po okolí. Viditelné vrcholy, i ty co dnes zůstaly zakryté silnou oblačností, mohu identifikovat snadno díky prstenci fotek, propojených do souvislého pásu panorama. Blízko jsou vrcholy Slepičích i Novohradských hor. Vlastně jde o jeden celek, vrcholky tvoří souvislé pásmo zalesněných hřebenů a hranice mezi nimi není důležitá. Kouhout, Velký kámen, Kraví hora s další rozhlednou, Vysoká, Myslivna, Kamenec i další vrcholy se za česko-rakouskými hranicemi sešikovaly do impozantního bloku, jež se zdá nepřekonatelný. Temné lesy uzavírají obzor stejně jako přes mnoha tisíci roky, kde se zde usadili první Keltové. O kousek dál se objevují šumavské vrcholy a hřeben Kletě v Blanském lese. Z obcí je nejlépe vidět blízký Soběnov, který dal vrchovině název.

Sousoší Nejsvětější Trojice by mělo pocházet z roku 1764.

...

Hradiště.

...

...

...

...

...

...

Rozhledna na Hradišťského vrchu...

...

...

...

Vzdálený Sternstein je první významnou horou Šumavy.

...

...

...

...

Sestoupím z rozhledny a jdu směrem k Blansku, abych pozměnil trasu dnešního výstupu. Cestu zdobí skalní sruby i jednotlivé balvany. Zdejší přírodní park je oázou klidu. Ostrovem ticha v němž jsem na hodinu ztroskotal. Pomalu jdu lesní pěšinou vnímajíc paletu barev pod nohama. Překračuji krvácející listy plazivé ostružiny uvízlé mezi oranžádou spadlého listí. Vedle stojící mohutný buk jich shodil na tisíce. Jasně zelený mech kryje jeho kořeny vrostlé do hlubin země. Turistické značky, modrá a žlutá, se staly jeho součástí. Kolik očí se na jeho stříbřitý kmen během roku zadívá? Jistě to budou stovky, snad tisíce. Krásy české přírody objevuje stále více lidí a to je jen dobře. Začíná pršet, sklouznu na spodní cestu a vracím se k autu právě včas.

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...