Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Radovec a Knížecí kámen

vydáno 24. ledna 2014 – napsal Rony – žádný komentář

Nejen magický Skočický vrch, nebo-li Hrad (667 m n. m.), se svým pravěkým hradištěm, ale i Radovec (635 m n. m.) a sousední Knížecí kámen (630 m n. m.) lákají k procházce krásnými lesy. Vydejme se proto na chvíli do malebné krajiny Šumavského podhůří za dalekými výhledy k Píseckým horám a Šumavě.

Radovec (635 m n. m.)

mapka Radovec

Cestu z Drahonic přes skočický Hrad do Bílska jsme podnikli loni na jaře (viz článek Po stopách Švejka...). Už tehdy nás zaujal vrchol Radovce a Knížecího kamene. Na přechod těchto dvou vrcholků Netonické vrchoviny se vydáme z obce Cehnice, snadno dostupné z trasy Vodňany - Strakonice, kdy drahonická hospoda bude našim cílem.

Z cehnické návsi jdeme kolem polorozpadlého domku s obrázky v oknech a reklamou zvoucí k ubytování. Za potokem zahneme k lesu, přes který stoupáme k Dunovicím. Je slyšet těžké oddychování harvestoru a kolem jsou patrné stopy po těžbě. V lese zpočátku převažují zpočátku borovice, ale jak stoupáme výš, přibývá smrků, modřínů, bříz a ojediněle i buků.

Cehnice jsou místem této dřevěné sochy, od které začInáme naše tříhodinové putování.

Máte zájem?

Dle mapy to vypadá, že je terén u Radovce proznačen, jak ale brzy zjistíme, pravda to není. Nevadí, tentokrát jsem nic neponechal náhodě a jednu podrobnou mapku doma vytiskl. Bez ní by byl docela problém správné cesty trefit.

Kaple v Cehnici.

Mokřiny u Cehnického potoka.

Křížek u kraje lesa.

Bez komentáře...

Křížková cesta nad Dunovicemi dost rychle nabírá výšku. Objevují se první výhledy.

Pod sebou jsme nechali vrch Kostelík (556 m n. m.).

Velký Kamýk s rozhlednou a vzdálený kostel v Čížové.

Ves Dunovice nakonec jen míjíme. Její založení spadá do období kolem roku 1200. To odpovídá historii, kdy se v období rozvinutého feudalismu ustálila podoba zemědělských usedlostí i jednotlivých obcí, a kdy byly přeorganizovány všechny vesnické pozemky. Z této doby se zde připomíná starý český šlechtický rod Dunovských z Dunovic. Podle předávaných rodových zpráv sem rod přišel za panování krále Přemysla Otakara I. z východního Polska. Tvrz v Dunovicích údajně věnovala polská hraběnka některému z předků Dunovských. Osada, ve které vlastnil tento předek tvrz, dostala po něm název Dunovice.

Nad vesničkou začínají pěkné výhledy na Písecko. Blížíme se k Radovci (635 m n. m.), který obsazuje mohutná konstrukce mobilních operátorů. Je škoda, že zde nevybudovali rozhlednu, místo by si ji zasloužilo a rozhled shora by byl určitě skvělý. O kousek výš míjíme vrcholovou tyč a krátkou serpentinou sestupujeme k cestě. Ta nás dovede do mělkého sedla mezi Radovec a Knížecím kámen. Nedaleko pod námi je vesnička Netonice, která dala příjmení celému rozlehlému území vrchoviny rozkládající se mezi Netolicemi, Vodňany, Cehnicemi a Bavorovem.

Radovec a vysílač bohužel bez přístupu. Rozhled by byl jistě skvostný.

Silvestrovské pozdravení.

Vrchol Radovce je nedaleko rozhledny.

Vrcholové skalky.

Tančící sosny.

Knížecí kámen (630 m n. m.)

Kolem pomalu začíná přibývat buků, a ty na vrcholu Knížecího kamene již jasně převažují. Les se tím hned stává světlejší a přívětivější. Stojíme na vrcholové plošině, ale chybí nám onen kámen. Chceme ho hledat, ale ostružiny nás nepouští dál po širokém hřebenu, a tak raději sestupujeme na lesní cestu pod ním. Stačí ujít pár desítek metrů a máme ho! Samotný Knížecí kámen, podle něhož se jmenuje celý vrchol, je přímo před námi. Jde o docela vysokou skalku, na kterou posléze snadno vystupujeme působivým přírodním amfiteátrem. Kameny, skály a několik nádherných statných buků dokreslují zvláštní scenérii vrcholového travnatého plácku, jako stvořeného pro chvilku oddechu.

Dovedu si představit, že zde, podobně jako na nedalekém hradišti na Skočickém vrchu, žili naši předkové. Svědčilo by tomu i nalezení vzácného depotu bronzových žeber, který byl v roce 1940 náhodně objeven pod zdejší skalní stěnou. Ta v místě nálezu tvořila tři jeskyňky sloužící myslivcům a lesníkům jako úkryt před nepřízní počasí. Při odklízení kamene sesutého do jedné z jeskyněk byl asi 40 cm pod povrchem nalezen bronzový depot 27 žeber. Jednalo se o zhruba 28 - 32 cm dlouhá, mírně prohnutá žebra o maximální šířce kolem 18 mm, většinou s ulámanými konci a poměrně hrubou patinou.

Bronzová žebra měla ve své době velikou cenu. Používala se jako polotovary pro další zpracování, ale také sloužila jako platidlo, podobně jako hřivna. Část tohoto vzácného nálezu se dnes nachází v Prácheňském muzeu v Písku, část v Protivínském muzeu a část v Národním muzeu v Praze.

Kůra buků připomíná sloní kůži,

a kmen nohu vyhynulého ptáka Moa.

Vrchol Knížecího kamenu tvoří rozlehlá plošina. Na samotnou skalku narazíme náhodně až při sestupu.

Knížecí kámen je místem výskytu buků.

Hledali jsme kámen a našli dost vysokou skálu.

...

Okolí je podobné nedalekému Hradu.

...

Na skále je místo jako stvořené pro staré Kelty, Germány, nebo Slovany. Pod skalkou se našla stříbrná žebra a tak zde v minulosti mohli skutečně lidé přebývat.

...

...

...

Síla starých stromů tkví v jejich kořenech.

...

Neradi opuštíme fotogenické a dobrou energií nabité místo, ale protože se celou cestu couráme, a brzy se začne stmívat, nemáme na výběr. Při sestupu k Drahonicím se nakonec dostáváme na hlavní cestu od Bavorova. To jsme sice původně nezamýšleli, ale jak se říká: "vše špatné je pro něco dobré...", a tak nás odměňují daleké výhledy, zajímavě prosvětlená oblačnost nad mohutnými věžemi Temelína a poslední louče rychle zacházejícího slunce.

JETE - výhledy.

Zvláštní světlo Mordoru.

Písecké hory v paprscích zapadajícího slunce.

Jižní části Píseckých hor se občas říká Protivínské hory. Nejvyšším bodem je rozhledna na Vysokém Kamýku.

Písek od Drahonic.

Ve vzdáleném Písku je dobře vidět vysoká věž Děkanského kostela Narození Panny Marie.Trojlodní stavba z druhé poloviny 13. století, původně s dvojicí stejně vysokých věží. Jedna z nich byla v roce 1489 přistavěna a nyní dosahuje výšky 71 metrů.

Velký Mehelník.

Písek v záři slunce.

Když vylezeme z drahonické hospody zírá na nás obludně velký měsíc. Idylce u rybníčku chybí snad jen Rusalka zpívající: ... Měsíčku na nebi hlubokém ...

(foceno Nikonem Coolpix P7000)