Putování za Santinim l.
vydáno 24. srpna 2024 – napsal Rony – žádný komentář
Loni uplynulo 300 let od smrti Jana Blažeje Santiniho Aichla, jehož barokní stavby mimo historiků umění a architektury vyhledávají stále více i turisté. Nápadité využití vnitřních prostorů, kde hraje svoji roli světlo a zvuk, umožnila originální architektura. Vydáváme se do velkých klášterních komplexů západních Čech, kde si prohlédneme chrámy, kostely, kaple, či palácové stavby. Nejen Santini však budí náš zájem, ubytováni budeme v 800 let starém areálu kláštera Teplá.
Sen shlédnout tvorbu Santiniho vznikl již loni, ale přetvořit ho do skutečnosti nebylo vůbec jednoduché. Vybrat pro všechny oslovené jeden termín, se ukázalo jako nadlidský úkol. Ale protože pro ten jsem byl zrozen, auto naplníme. K Petře a Hance se přidává Monika a já budu řidič, ochránce a motivátor. A také cíl mnoha vtípků holek. Když první srpnovou sobotu vyrážíme do Kralovic, kde stojí krásně opravený klášter Mariánská Týnice, jsme plni očekávání a napětí. Po téměř tříhodinové vyhlídkové jízdě přes brdské výběžky končíme před branami kláštera. Jen ještě musíme najít tu správnou a otevřenou. Před desátou budeme první návštěvníci.
Klášter Mariánská Týnice
Starověké spisy praví, že "Roman z Týnce nemaje potomků odkázal v roce 1230 plaskému klášteru vesničky Týnec, Olšany a Pustý Újezd, které měly klášteru připadnout po smrti jeho manželky. V potvrzení majetku kláštera papežem Inocencem IV. z roku 1250 je v Týnci uváděn kostel svatého Petra a Pavla. Kaple zde v Týnci existovala údajně od 12. století..."
Když jsem byl pozván někdy v létě 2010 do Kralovic na grilovací párty, jež mi následně na několik let totálně změnila život, klášter jsme na cestě do skal k Žihli jen minuli. Stále se dostavoval o čemž svědčí zpráva, že ve třetí etapě rekonstrukce byl teprve v letech 2018 - 2020 s využitím evropských fondů dostavěn východní ambit se zbývající trojicí nárožních kaplí, aby poutní areál odpovídal původnímu Santiniho projektu. Pokud tedy dnes z nebe shlíží Santini na své dílo -klášter Mariánskou Týnici, vidí ho tak, jak měl vypadat. Byť jeho první plán byl ještě o mnoho honosnější.
Část středověkého vodovodu u Mariánské Týnice..
Mariánská Týnice...
...
Klášterní areál v roce 1826 přešel na knížecí rod Metternichů, kteří jej využívali pouze hospodářsky. V kostele zřídili sýpku a tam se časem dostal do špatného stavu. Vše vyvrcholilo v roce 1920 zřícením kopule a klenebních pasů na severozápadní straně kostela. Spolek pro záchranu Mariánské Týnice postupně opravoval ambity, provizorně zastřešil kostel, ale teprve dnešní doba umožnila velkorysou a drahou opravu. Uvnitř kláštera se procházíme bez průvodce, kterého nahrazují pouze tištěné informace. Na rozdíl od natěšené Petry všechno nečtu, ale o to víc si vychutnávám dobré světlo, vysoké klenby a okna, jimiž dolů do místností proniká. Focení mne jako vždy zcela pohltí. Procházíme jednotlivé místnosti Muzea a galerie severního Plzeňska, kde od roku 2016 sídlí Centrum baroka.
Po dvou hodinách opouštíme Mariánskou Týnici, barokní klenot architektury západních Čech, který byl v roce 2018 prohlášený za národní kulturní památku České republiky. Přejedeme do Plasů, kde máme čas se porozhlédnout po velkém komplexu klášterních budov a trochu se občerstit.
Původní Santiniho návrh byl ještě honosnější.
Realita na počátku 20. století byla jiná.
Kláštery, jež realizoval Santini.
Uvnitř se stále díváte vzhůru ...
...
...
...
...
...
...
V časti kláštera je umístěno muzeu a galerie severního Plzeňska.
...
...
...
...
...
...
...
...
Mariánská Týnice v plné kráse...
...
...
...
Klášter Plasy
Před téměř 900 lety byl v Plasech přemyslovským knížetem Vladislavem II. založen první cisterciácký klášter v Čechách. Mezi roky 1661 - 1785 bylo opatství velkolepě barokně přestavěno dle plánů zdejších opatů a architektů Jean Baptiste Matheye, Jana Blažeje Santiniho Aichela a Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Meandry řeky Střely nebyly zrovna vhodným místem pro takto honosnou a těžkou stavbu, ale díky Santiniho genialitě a umění stavět na vodě, se dílo podařilo. Ovšem i dnes platí, že bez vody se klášter zřítí. Na řece mniši vybudovali kanál vedoucí klášterem, který svedl vodu na mlýn a poháněl i pilu. Základy konventu kvůli bažinaté půdě zpevnilo 5 100 dubových kůlů. Celá dřevěná konstrukce musela být trvale zaplavena vodou, jež dřevo konzervuje, zabraňuje přistupu vzduchu a hnilobným procesům. Stavby jsou proto vybaveny systémem přívodních a odvodních kanálů, které zabezpečují stálou přítomnost vody a její správné množství. Jedna z prohlídek je na tento unikátní vodní systém přímo zaměřena.
Klášter Plasy...
...
...
...
Výstavbu budovy prelatury v barokním slohu, někdy zvanou také jako zámek, realizoval v letech 1698-1701 P. I. Bayer.
Později byl největší a nejvýznamnější český cisterciácký klášter zrušen a o čtyřicet let později se stal rezidencí kancléře Metternicha. Dnes je národní kulturní památkou "Evropské dědictví". Hlavní prohlídkový okruh nás zavede do nitra románské baziliky Nanebevzetí Panny Marie v bývalém cisterciáckém klášteře, obytné budovy a konventu, kde máme výklad o historickém vývoji kláštera doplněný o informace technického řešení stavby a dnešních nemalých problémech s vodou.
Obdivujeme interiér románské baziliky, postavené podle „zásad cisterciácké architektury“, jediný dochovaný kostel tohoto druhu u nás. Oslní nás kaple sv. Bernarda i kapitulní síň, jejíž kopule ční vysoko nad budovu, tvoříce tak její dominantu. Těším se na malá šnekovitá schodiště, kde Santiniho šroubové křivky vedené prostorem vytváří nádherný drahokam. Šperk, který byl již milionkrát vyfocený je znovu a znovu obdivovaný. Ne nadarmo se říká, že v jednoduchosti je krása. První toto schodiště míjíme bez připomenutí průvodkyně, ale já si ho přece jen všimnu. U dalšího se již mačkáme všichni. Klášter Plasy opravdu stojí za prohlídku. Jsem rád, že po letech poznávání především přírodních krás mohu s někým příjemným a milým sdílet i krásy historické.
Do kláštera jen tak někoho nevezmou.
...
...
...
...
...
...
...
...
...
Šnekovité schodiště...
..
...
Vodu vidíme že schodiště.
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
V klášterní lékárně.
...
...
Prevét se splachováním.
...
...
...
Královská kaple kláštera v Plasích je gotická kaple z druhé poloviny 13. století, je zasvěcená svatému Václavu a svaté Máří Magdaléně. Kaple je patrová. Kaple měla při svém založení výsadní postavení, které si zachovala až do 17. století, kdy byla zastavěna do klášterní sýpky a přídomek „královská“ ztratil význam.
Zámek Manětín
Poslední dnešní zastávkou bude barokní perla, město Manětín. Na významné obchodní cestě vznikla obec, o níž hovoří první písemná zmínka z roku 1169. Tehdy zdejší újezd daroval král Vladislav II. řádu pražských johanitů. Velký požár města v roce 1712, při kterém lehl popelem zámek, kostel, škola a polovina města, paradoxně znamenal velký stavební rozmach. Majitel Václav Josef Lažanský vyhořelý zámek nechat barokně přestavět a o rozvoj barokní kultury města se po jeho smrti zasloužila manželka Marie Gabriela Lažanská z Bukové se synem. V Manětíně začali tvořit svá díla malíři Petr Brandl a Filip Kristián Bentum, architekti Jan Blažej Santini-Aichel a Jan Jiří Hess, sochaři Štěpán Borovec a Josef Herscher a hudební skladatel Jan Josef Brixi. Manětín má dnes památkově chráněnou městskou zónu, kterou stráží sousoší Nejsvětější Trojice od Štěpána Borovce (1672 - 1719). Ta spolu s terasou, kašnami a mnoha barokními sochami tvoří kulturní památku České republiky.
Náměstí v Manětíně je městskou památkovou rezervací...
...
...
...
...
...
...
Procházíme zámek, jehož podobu vytvořil tyrolský architekt Tomáš Haffenecker. Původním záměrem byla osově souměrná stavba, jak ji můžeme vidět vymalovanou na fresce vstupní haly, ale především z finančních důvodů zámek nebyl nikdy úplně dostavěn. Webové stránky zámku Manětín nám mimo jiné vypráví, že zdejší lesnatá, řídce osídlená krajina v sobě nese specifický profil, který tvoří vrchy sopečného původu a romantické údolí řeky Střely s přítoky. Manětín tak zde působí se svojí historií a kulturou jako malý zázrak a proto se mu již dlouhá léta přezdívá „Barokní perla západních Čech.“
Právě toto místo si ve 12. století vybral za svoje působiště rytířský řád Johanitů, aby zde vybudoval svoje sídlo, tzv. komendu. Ta zde fungovala do 15. století, kdy byla zrušena a rozebrána a koncem 16. století přibližně na témže místě vyrostl spolu s pivovarem a poplužným dvorem, renesanční zámek, sídlo Jeronýma Hrobčického z Hrobčic. Kvůli dluhům jej však musela rodina záhy prodat Kryštofu Karlu z Roupova. Mohutné pobělohorské konfiskace po roce 1620 však zasáhly i tuto rodinu. Byla zbavena veškerého majetku včetně Manětína. Konfiskát byl o dva roky později prodán paní Esteře Mitrovské z Mitrovic, která zemřela jako bezdětná vdova roku 1638. Dědicem Manětínského panství se stal její bratr hrabě Ferdinand Rudolf Lažanský, jehož potomci nadále vlastnili Manětín více než 300 let až do konce 2. světové války.
Tolik něco málo z pohnuté historie zámku, jehož prohlídka nás okouzlí i pobaví. Stále máme co obdivovat a na co se dívat. A protože nám přes den řádně vyhládlo, v zámecké restauraci si po prohlídce objednáváme jídllo, které bude naší večeří. Poté procházíme zámeckou zahradu natěšeni, co nás čeká v klášteře Teplá,. Máme nejvyšší čas jet se ubytovat. Dva dny nás bude hostit hotel Klášter Teplá. Tedy pokud se holky nerozhodnou v klášteře zůstat navždy. Cestou jsem jim pustil Javory a píseň "Nechoď do kláštera", což je snad od podobných úmyslů odradí. Pokojů po dvou mají v hotelu přes šest desítek a tak si zabereme hned tři. Jsme totiž slušná společnost.
V zámku Manětín....
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
Večerní procházka areálem kláštera Teplá
Po zmrzlinových pohárech v Plzeňské pivnici kláštera Teplá a doplnění tekutin se jdeme projít do klášterního areálu, který Petra zná, protože ona byla snad úplně všude. Je těžké pro ni vymyslet nějakou novinku. Nízké slunce atakuje střechy budov a vytváří velmi dobré světelné podmínky. A já mám k dispozici mám hned tři milé, hezké modelky. Zatím se procházíme okolo budov, ale jistě budeme mít čas i na prohlídku klášterních tajemství skrytých za jejich tlustými zdmi.
Večerní pohled z okna pokoje vybízí k dlouhé meditaci. Díky bouřce se mi to splní. Nespím od půl třetí.
Klášter založil roku 1193 velmož Hroznata a povolal do něj premontstráty z pražského Strahova. V průběhu následujících staletí zažil chvíle rozkvětu i útlumu. Jeho současná podoba je výsledkem pozdně barokní přestavby pod vedením K. I. Dienzenhofera na přelomu 17. a 18. století.
...
...
...
...
..
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
Barokní gloriet.
..
Budova lékárny z roku 1891 je součástí památkově chráněného areálu národní kulturní památky premonstrátský klášter Teplá.
Plzeňská pivnice hotel Klášter Teplá.
...
Ohodnoťte článek
Fotogalerie k článku
Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit
Autor článku
Rony
... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.
(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)
Komentáře
K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!
Přidat komentář
Článek je zařazen do kategorií
Podobné články
- Nejen Rychlebské hory Il.
- S báglem - Indočína
- Vysokohorská turistika v Hohe Tauern, Pinzgau, Kitzbüheler Alpen ll.
- Pod širák do Českého krasu l.
- Přechod Pirinu: část I., mramorová
- Brdy a divoká noc s divočáky
- Výlet na Mouřenec
- Tři dny, tři tváře paní Zimy na Kvildě
- Západočeské lázně
- Půltucet (duben 2023) - příběh fotografie
Jaký typ výletů preferujete?
1238 46% Vzít krosnu a přespat ve volné přírodě
840 31% Poznávání přírodních krás s ubytováním v hotelu nebo penzionu
598 22% Poznávání památek a velkých měst
Hlasovalo 2676 čtenářů Archiv anket
Náhodné články
- Přejezd České republiky za 7 dní
- Za samotou na Ďumbier
- Seveřani jsou nám možná blízcí I
- Veselé Vánoce a šťastný nový rok 2013
- Lyžování Les Trois Vallées 2012
- Nahlédnutí do Vily Hany a Edvarda Benešových v Sezimově Ústí
- Na nejjižnější bod České republiky
- Projížďka Křivoklátskem
- Něco tak abstraktního jako je padesát ...
- Expedice Norsko 2015, část devátá
