Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Putování Chodskem ll. - Rýzmberk, šikmá věž v Domažlicích, Kdyně

vydáno 20. července 2013 – napsal Rony – žádný komentář

Druhý den nebude tak náročný, přestože máme v plánu projít hřeben, který vede od Korábu přes Nový Herštejn až na Rýzmberk a zpět. Pozdní odpoledne pak znovu věnujeme královskému městu Domažlice, především výstupu na věž a trochu času zbude i na Kdyni.

Hřebenovkou k Rýzmberku

mapa hřebenu k Rýzmberku

Ráno vracíme klíč od rozhledny a dostáváme radu určitě neminout odbočku z trasy, která vede na zříceninu hradu Nový Herštejn. Protože dnes jdeme na pohodu, žádná zajímavá místa nevynecháme.

Odpoledne chceme znovu jet do Domažlic a tak od chaty Koráb sjíždíme na parkoviště Vejpřahy. Po červené TZ v dobrém rozmaru vystoupáme starým bukovým lesem k hradu Nový Herštejn. Ten je velmi rozlehlý a krásný. Jen to, že je zcela utopený v lese a tím bez rozhledu, ho diskvalifikuje oproti nedalekému a známějšímu Rýzmberku.

Rozptýlené světlo je ideální pro dobré fotky a zatažená obloha mi zde vůbec nevadí. Zvolna procházíme kolem mohutných rozpadajících se středověkých zdí, z nichž na nás dýchá jen chlad. Jak to zde asi vypadalo v dobách největšího rozkvětu hradu, kdy živočišné teplo vládlo krásnému nádvoří a slunce nahlíželo do přepychem vyzdobených sálů? Ach, jak je ten čas nemilosrdný, stačí pár století a...

Co asi za tisíc let zbude po nás?

Sedlo Vejpřahy skrývá dva plně popsané rocestníky. Jeden cyklotras a tento turistický. Název Vejpřahy sedlu zůstal z doby, kde se zde vypřahali koně z povozů.

Na Nový Herštejn stoupáme vzrostlým bukovým lesem.

Vstupujeme do přírodní rezervace Herštýn.

Gotický hrad Nový Herštejn stával na nápadném a dnes zalesněném kopci. Vlastní hrad byl postaven na jeho temeni a kolem bylo rozsáhlé podhradí v podobě nepravidelného trojúhelníka. Podhradí bylo chráněné vnitřní zdí a hlubokými příkopy s valy. Na jihovýchodě byla v prudkém svahu pod hradbou vstupní cesta.

Byl založen ve druhé polovině 13. století a pravděpodobně ho založil Bušek II. z Velhartic.

Někdy na konci vlády Jiřího z Poděbrad převzal hrad Jan Herštejn z Velhartic s nejmenovaným bratrem. V roce 1473 se dostal do sporu s bavorským knížetem Albrechtem. V říjnu 1474 přitáhlo bavorské vojsko k Novému Herštejnu a podařilo se jim zajmout majitele, ale není známo zda hrad dobyli. Po třech měsících uzavřel Bohuslav ze Švamberka a Dobrohost z Ronšperka s bavorským knížetem dvouměsíční příměří, ve kterém měl být Jan Herštejnský na svobodě, ale po jeho uplynutí se měl dostavit na bavorský hrad Straubing. Ale Jan po propuštění začal opět plenit bavorské statky. Bavoři podnikli novou vojenskou výpravu a na začátku února 1475 hrad dobyli a Jana zajali. Bavoři nakonec na příkaz knížete Albrechta hrad vypálili. Po dlouhém vyjednávání byl v lednu 1476 Jan Herštejnský z vězení propuštěn a uchýlil se na nedaleký statek Lomec.Začátkem 16. století koupil herštejnské panství Půta Švihovský z Rýzmberka po jeho smrti († 1504) připadl Nový Herštejn Břetislavovi. Za jeho vlády došlo jen k nejnutnější opravě hradu,aby na něm mohl bydlet správce. Ale pro velké dluhy začal své panství rozprodávat. Nový Herštejn plus osm vesnic koupilo královské město Domažlice. pro účast na stavovském odboji proti Ferdinandu I. byly Domažlickým všechny statky zkonfiskovány. V roce 1549 bylo novoherštejnské panství prodáno karlštejnskému purkrabímu Šebastiánovi Markvartovi z Hrádku. Jeho majitelé však nesídlili na zpustlém hradě ale na tvrzi v Unějovicích. V roce 1626 byly Unějovice připojeny k bystřickému panství. (převzato z Wikipedie)

...

Uvnitř hradu.

...

...

Staré buky jsou pergamenem naší doby.

U odbočky ke studánce hlasitě povykuje nějaký podivný oranžový lesní skřítek na právě procházející teenagery, a my omámeni jeho přítomností scházíme ze značky. Zjistíme to ve chvíli, kdy nám cestu zkříží souběžně značená naučná stezka. Zběžně nahlédneme do mapky a vydáváme se po ní na vrch Kravař. Naši jistotu, že se zanedlouho setkáme znovu se ztracenou červenou TZ, však brzy naruší křižovatka s turistickým přístřeškem u křížku. To už jsme nedaleko vísky Podzámčí a tím i hradu Rýzmberk.

Pod hrad se dostáváme spíš intuicí po louce s dalekými výhledy, která se svažuje od vrcholu Škarmanu (680 m). Na Rýzmberk nás již dovede kvalitní cesta a my se zanedlouho můžeme rozhlížet z hradní věže, která je vlastně dostavěnou stavbou hradu. Jde kamennou rozhlednu a za výstup se také platí.

Dlouhou dobu se bavíme s majitelem bufetu a mezitím stíháme ochutnávku několika druhů medoviny.

Zpět jdeme přes Podzámčí a dál se držíme červené TZ již pevně, jako klíště. Zvládáme velmi tvrdé stoupání vrchem Kravaře a na jeho hřebeni jsme odměněni několika po sobě následujícími valy a příkopy. Však se podle nich také jmenuje i prastaré Slovanské hradiště - Příkopy.

Nacházím mezi zdejší květenou i jeden exemplář chráněné lilie zlatohlavé. Kolem jsou staleté buky a mnoho padlých stromů, přesto místo působí zvláštním přívětivým a uklidňujícím dojmem.

Po sestupu z vrcholové plošiny hradiště Příkopy znovu přicházíme k odbočce u studánky. Tajemný skřítek zmizel a tak se již v klidu a bez bloudění vracíme na Vejpřahy.

U Nového Herštejna.

Pohled od vrchu Kravař (692 m n. m.) ke Korábu.

U křížku.

Rýzmberk (665 m n. m.) a Podzámčí.

Cesta na Rýzmberk.

Hrad byl založen ve 2. polovině 13. století vlivným panským rozrodem Drslaviců, kteří se občas označují i jako Děpolticové. Tento významný rozrod již delší čas ovládal zdejší kraj a vzešly z něj tak mocné rody, jako byli Černínové z Chudenic či páni z Rýzmberka (později používající jméno Švihovský z Rýzmberka). Hrad sloužil jako pohraniční pevnost a měl za úkol střežit důležitou zemskou stezku vedoucí přes sousední Všerubský průsmyk do bavorského Řezna.Jméno Rýzmberk bylo (dle tehdejší módy) německé a znamenalo Obří či Obrovu horu. Název odpovídal skutečnosti, neboť hrad se tyčil nad městečkem Kdyní na rozlehlém a vysokém kopci. (převzato z Wikipedie)

Dnes se zachovala v dobrém stavu pouze hradní věž, která slouží i jako rozhledna. Ta však byla z ruin postavena až dodatečně v místě původního gotického paláce. Za Třicetileté války, v říjnu roku 1620, byl hrad dobyt katolickým vojskem pod velením císařského generála Dona Baltazara de Marradas a stal se oporou císařských. Následně se na panství vystřídala řada majitelů a v roce 1641 byl hrad podruhé dobyt. Tentokrát jej po krátkém obléhání obsadili Švédové pod vedením generálmajora Pfula. Ten na hradě pobyl sice jen několik dní, ale pevnost natolik poničil, že se stavba stala v podstatě neobyvatelnou. Hrad měl ale štěstí a byl ještě znovu opraven a stal se opět oporou císařské posádky.Třicetiletou válkou hrad přesto velmi utrpěl. Byl po jejím ukončení opouštěn a změnil se ve zříceninu.

...

Nahoře si skutečně připadáme jako na rozhledně.

Pohled do krajiny na Novodvorský rybník a Spáňov.

Čerchov.

Dole v podhradí se stále pracuje na zušlechtění prostoru zříceniny.

Domažlice.

Vstupní brána je nově vystavěna z vykopaných částí, které se jako zázrakem dochovaly.

Zátiší hradního příkopu.

A hradní příkop v plné kráse.

...

Na Rýzmberku jsem kdysi byl na folkovém festivalu, ale už si ani nepamatuji, že se konal v tomto areálu pod hradem. Bez laviček bych si ho málem spletl s pomníky padlým partyzánům.

Obcházíme hradní val kolem dokola a jdeme zpět do Podzámčí.

Na prodej... Podzámčí.f

...

Kaple u rozcestníku. Červená TZ nás povede vzhůru k hradišti Příkopy.

Hradiště Příkopy je silné a přitažlivé místo.

Archeologický průzkum zde odhalil pevné hradisko z 11. stol., které bylo pravděpodobně opuštěno po zbudování Rýzmberka. Oválné opevnění tvoří dva hluboké terasovitě umístěné příkopy a jádro akropole je obehnáno třetím hlubokým příkopem.

Malebnost místa je podtržena impozantními lípami, v jejichž stínu roste množství chráněných rostlin. Celé vše dokresluje starý dutý javor.

...

Sestupujeme z hradiště.

Perličky u vybydleného domu dokazují, že v něm přece jen někdo přebývá. Že by oranžový skřítek?

Domažlice, výstup na věž

Jedeme rovnou do Domažlic, protože chceme ještě vystoupit na vysokou štíhlou věž na náměstí.

Stíháme tentokrát bez problémů. Právě začíná pršet a končí trhy. Vietnamci balí chodské výrobky a my se rozhlížíme z další z věží. Pohled po okolí je podobný jako z Rýzmberku, ale i z Kurzovy věže na Čerchovu. Bohužel ani noční déšť nerozptýlil špatnou viditelnost a tak mám znovu problém přitáhnout zoomem cokoli nad 10 km daleko. Vyřádit se tak můžu hlavně na leteckých pohledech po domažlických střechách.

Večer je sice stále vlahý, ale teplý a tak nepohrdneme malým posezením u kávy v jedné z mnoha venkovních restauračních zahrádek.

Poté se vracíme městskou branou zpět a čteme zlatě vyvedený nápis

Domažlice, pevná vlasti hráz, co jste někdy byly, buďte zas.

Dolní branou podruhé vcházíme na domažlické náměstí.

Dnes plechové nebe nedává možnost vyniknout nádheře fasád zdejších domů tak, jako včerejší slunný večer.

Dovnitř kostela jen nahlížíme. Zato hned ze dvou stran.

Klenutí chrámové lodi je zdobeno freskami F. J. Luxe z roku 1756. Mezi skvosty náleží oltář Narození Panny Marie, dílo pražských mistrů.

Nevinnost jasně bílé věže, nakloněné podobně jako ta v Pizze, zkoumáme s velkou chutí.

Zvláštní je stoupat vzhůru po točitých dřevěných schodech. Prastará zákoutí postupně vydávají na odiv svá tajemství.

Letecký pohled na náměstí nemá chybu. Nakonec nahoře strávíme celé věky...

Nakouknutí do Kostelní ulice.

Horní část náměstí.

Opět pohled k Dolní bráně.

Zpětný pohled na rozhlednu Koráb. Chata, kde jsme ubytováni by mohla být také vidět, protože z okna dohlédneme právě na bilou domažlickou věž.

...

Zajímavá je i budova ZŠ.

Radnice z nadhledu.

Tato branka byla jako součást městského opevnění předsunutou branou mladšího pozdně gotického opevnění. Byla vykreslena na zobrazení města z roku 1592 jako objekt s vysokým obloučkovým štítem, přístupný po dřevěném mostě. V 19. století byl terén v okolí branky uměle navýšen a stavba upravena na prosté obydlí.

...

Chodský hrad je dnes Muzeum Chodska a byl založený společně s městem českým králem Přemyslem Otakarem II. Z původního středověkého hradu, ve kterém sídlil královský purkrabí, chodský rychtář a zasedal chodský soud, se zachovala pouze štíhlá válcová věž. Po požáru v roce 1592 zůstal hrad zpustošený a v troskách. Barokní přestavba v letech 1726-27 a úprava roku 1830 daly hradu dnešní podobu.

Hřbitovní kostel U Svatých leží při severovýchodním okraji města. Starobylý gotický kostel byl vystavěn v polovině 14. století. Archivní doklad města popisuje, že v roce 1648 úderem blesku a vzniklým požárem byl značně poškozen a ztratil gotickou klenbu lodi. Všechny stavební práce byly dokončeny na tomto kostele až roku 1920. Uvnitř kostela je kamenná renesanční kazatelna a v lodi kostela je umístěno u zdi 15 náhrobních kamenů význačných osobností města. V těchto místech stával do 18. století také kostel sv. Jakuba o němž jsou první zmínky z roku 1037, kdy byl knížetem Břetislavem I. věnován benediktinskému klášteru v Ostrově. Toto darování potvrdil i český král Přemysl Otakar I. r. 1205 a český král Václav IV. r. 1399. Po roce 1406 byly do něho přeloženy všechny bhoslužby. Koncem 18.století kostel sv. Jakuba značně zchátral, byl odsvěcen a prodán r. 1788 domažlickému měšťanu, tkalci Václavu Hájkovi. Vzápětí byl zbourán a dnes po něm není památky. (viz www.domazlice.cz)

...

...

Pohled do Spálené ulice.

Pozornost poutá i budova patřící okresnímu soudu.

Loučení s Domažlicemi. Městský znak s nápisem.

Kdyně

Jen krátkou obchůzku stromy zarostlého náměstí končíme v restauraci U Černého orla, kde si opravdu dáváme do nosu. Jídlo je vynikající a vydatné.

Kdyňské náměstí tolik překypuje zelení, že je docela nepřehledné. V houštině můžete najít několik památníků a skrytých laviček.

Budova městského úřadu.

Popis je málo čitelný a tak vězte, že stojíme před branou Kdyňské přádelny, založené roku 1769.

...

Rozhledna Koráb z Kdyně.

Večerní pohled z okna chaty Koráb na vzdálený Starý Herštejn.

...

...