Půltucet (září 2024) - příběh fotografie

Půltucet (září 2024) - příběh fotografie

Motto: "Nikdy nejste příliš staří na to, abyste si dali nový cíl nebo začali snít nový sen.“ (Clive Staples Lewis)

V polovině září jsme museli odložit plánovaný vícedenní výlet do České Kamenice. Teplé letní počasí utonulo ve vodách padajících několik dnů z nebe, kdy si tlaková níž zahrála s českou kotlinou nevídané, ohromující divadlo. Rotace roztočila deštivá mračna a přísně je uzavřela uvnitř našich hranic. Stačilo den, dva, aby bylo zle.

A právě v těchto chmurných, deštivých dnech jsem začal číst knihu Petry Klabouchové Ignis Fatuus. "Hororový příběh z magické Šumavy, kde si život a smrt podávají ruce." Příběh, který jsme v oné době 80 let mohli prožívat i my. Naštěstí nás si modravá světýlka, jež se nad říčkou Křemelnou u Stodůlek po nocích potulují, za oběti nevybrala. Přesto byly noci strávené u mystikou opředené a krásné řeky, nezapomenutelné. Dávnou tragickou historii území zabraného vojáky jsme v té době spíš jen tušili. Z vylidněné krajiny, z ruin u řeky, z ticha přerušovaného jen horskou bystřinou či šuměním stromů v dešti a větru. Jistě se znovu brzy vrátíme do kaňonu Křemelné a na Orlí hnízdo.

1. Vltavín

Vltavíny jsou fenoménem jihočeské krajiny. Lokalit, kde je lidé sbírají na polích či "těží" v lesích je požehnaně. Zloději zelených koní o tom ví své. Najít krásný kámen není nemožné ani u mého bydliště, vždyť jeden z nejhezčích vltavínů, efektně podsvícený v galerii nerostů Jihočeského muzea, byl nalezen mezi Pašicemi a Plástovicemi. Ostatně i mezi Zliví a Pištínem často uvidíte procházet se po polích jedince hledící upřeně k zemi.

. . .

2. Přírodní památka V Obouch

Pokud byste uhodli, co je tohle za řeku, smekl bych před vámi pomyslný klobouk. Sám pro sebe bych určil pořadí možností, kde by v prní řadě stály řeky Vydra, Křemelná, Jizera. Ale nenechte se mýlit. Onou říčkou na fotce je Lomnice, jejíž řečiště je plné balvanů. Do kamenitého kaňonu jsme sjeli po cyklotrase od Otavy a naleznete ho nedaleko Ostrovce. Stezka k soutoku se Skalicí a Otavou je nádherná a provede vás neporušenou zalesněnou přírodou.

. . .

3. Plynová lávka

Plynová lávka na Otavě je pěšími i cyklisty hojně využívána. Procházka po zdejší Sedláčkovo stezce vás zavede z Písku až k zámku Orlík. Červená turistická značka vede 25 km terénem nad řekami Otavou a Vltavou. Pojmenována byla po Augustu Sedláčkovi, profesorovi, historikovi a vášnivému turistovi z přelomu 19. a 20. století. Dnes je součástí evropské dálkové trasy E10.

. . .

4. Odrazy dávné minulosti

Zčeřená voda v kašně zajímavě odráží milevský premonstrátský klášter. Trojlodní chrám se dvěma věžemi byl původně raně gotický, dnes je přestavěn v novorománském stylu. Dle datumu založení v letech 1184 - 1187 se jedná o nejstarší klášter na jihu Čech.

. . .

5. Mariánská kaple

Interiéru Mariánské kaple v České Kamenice černobílé provedení sluší. Když nás uvnitř zanechala průvodkyně delší dobu samotné, měl jsem dost času všelijak experimentovat. Ostatně v posteli mne tři dny budily ostražité pohledy soch, jež z kupole nahlížely s rozedněním do pokoje našeho penzionu.

. . .

6. Zlatý vrch

Přírodních krás v okolí České Kamenice nelznete mnoho. Město leží na pomezí sopečného Českého středohoří, CHKO Lužické hory a NP České Švýcarsko. Jeho poloha a babí léto nám imožnilo v čtyřech dnech doplnit bílá místa na mapě ČR, jež se postupně zaplňují. Čedičový Zlatý vrch byl jedním z nich. Až 35 m dlouhé pravidelné čedičové sloupce vznikly smršťováním lávy při chladnutí, kdy se zmenšuje objem, a na celistvém plášti se objevují trhliny. Dalším ochlazováním pronikají trhliny hlouběji do tělesa a utváří se pěti až šestiboké sloupy, které jsou orientovány kolmo k povrchu lávového proudu.

∆. ∆. ∆

Druhý prázdninový měsíc, plný zážitků, zábavy i vzdělávání se, přinesl mnoho hezkých chvilek a také fotek. Momentálně nejvíce hlasů obdržel Šperk mistra Santiniho, který naleznete v klášteře Plasy.

"To kvůli snění má smysl žít

mihotavým hvězdám nad hlavou

a věčnému tichu v nás"

Klid podzimu navodí Franky Goes To Hollywood - Welcome To The Pleasuredome.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Půltucet (srpen 2024) - příběh fotografie

24%Vltavín

20%Přírodní památka V Obouch

22%Plynová lávka

15%Obrazy dávné minulosti

7%Mariánská kaple

12%Zlatý vrch

Hlasovalo 41 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.