Půltucet (únor 2025) - příběh fotografie

Půltucet (únor 2025) - příběh fotografie

Motto: "Věřím, že fantazie je silnější než vědění. Že mýty mají větší moc než historie. Že sny jsou mocnější než skutečnost. Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností. Že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt.“ Robert Fulghum

Již druhým rokem zůstala Šumava v únoru téměř bez sněhu. Bílou stopou se na túry vydávali pouze dobrodruzi. Již od poloviny měsíce bylo slyšet štěbetání divokých hus či křik čejek chocholatých, přilétajících na zamrzlé rybníky či blatské louky. Jaro se zase o trochu víc přiblížilo.

Proč svět se stává černobílým

Proč ďábly má a lesní víly

Na odpověď marně čekám

Moudrá slova vzala řeka

A odnesla kamsi do moří

. . .

Však bez moudrých slov lidé živoří

Uvěří všemu, co je kde psáno

Jak správně žít, koho volit

A koho k smrti nenávidět

1. Dělová bašta

Pro středověká města bylo velmi důležité vnější opevnění. Valy, hradby a palisády měly svojí mohutností a neprostupností odrazovat případné útočníky. Městské hradby v Prachaticích z počátku 15. století se zachovaly do dnešní doby téměř celé. Součástí hradeb jsou městské brány, z nichž nejvýznamnější je brána Písecká a také dělové bašty, kterých se do dnešní doby dochovalo sedm.

. . .

2. Duhový most

Bechyňský "Duhový most" překlenul hluboké údolí jediným mohutným obloukem, jenž opravdu duhu připomíná. Železobetonový most pro silniční i železniční dopravu byl postavený podle projektu Ing. E. Viktory v roce 1928.

. . .

3. Ledopád

Ledopád nedaleko soutoku Lužnice s Židovo strouhou je vždy impozantní. Stačí pár dnů pod bodem mrazu, aby se začala tvořit přírodní scenérie hodná obdivu.

. . .

4. Když řeka maluje

Most přes Lužnici u Tábora se v jemném vlnění řeky stal hezkým uměleckým dílem. Právě v Táboře se řeka stáčí a na další cestu kaňonem k Bechyní se vydává jihozápadním směrem.

. . .

5.. Na Blatech

Jeden z mála teplejších dnů jsem s kamarádkou využil k projížďce okolo Zbudovských Blat. Mohli jsme tak zblízka pozorovat, jak se hejno labutí se dělí o stále ještě chudou vegetací s několika husami nedaleko Jaronic u Dubného.

. . .

6. Osamění

"V jednoduchosti je krása", říkává se. Osamělý strom stojí v širém.poli jako Podlední muhykán. Ptáte se proč je jediný a rozhlížíte se kolem. Ale i lidé zůstávají často osamělí, to však bývá jejich osobní volnou. Strom se vydat k lesu nemůže.

∆. ∆. ∆

Pro mne překvapivě nejvíce hlasů dosud posbírala fotka Za hřbitovní zdí . Asi budu muset přidat na syrovosti obrázků s porcí nostalgie. Únorový výběr jednou podobnou končí.

Jsem příjemně překvapený jakou silou se Trumpova administrativa pustila do šílené politiky většiny zemí EU, která vede k nesvobodě, strachu a ekonomickému kolapsu. Americký víceprezident J.D. Vance to na Mnichovské bezpečnostní konferenci řekl jasně: "Pokud utíkáte ve strachu před vlastními voliči, Amerika pro vás nemůže nic udělat."

Tento měsíc jsem shlédl film Bob Dylan - úplně neznámý, který mi udělal velkou radost. Právě Dylan byl jedním z folkových zpěváků reflektujících chyby společnosti. Výběr desky z roku 2024 The Very Best Off nám jeho písně připomene.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Půltucet (únor 2025) - příběh fotografie

2 8% Dělová bašta

5 20% Duhový most

2 8% Ledopád

7 28% Když řeka maluje

6 24% Na Blatech

3 12% Osamění

Hlasovalo 25 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.