Půltucet (únor 2023) - příběh fotografie

Půltucet (únor 2023) - příběh fotografie

Motto: "Všechno má svou krásu, ale ne každý ji vidí.“ (Andy Warhol)

V době, kdy jsme stále blíž přímému zapojení do zbytečné války, vám snad udělá radost hodinové video z přírody. Brouzdání po internetu mne dovedlo k povedenému treku Koruna Turca. Mohl jsem si tak zavzpomínat na podobně dlouhé přechody slovenských hor, které se mi vepsaly do srdce. Mnohé z míst znám - malofatranský Kl'ak, fatranský Velký Kriváň, Šíp, velkofatranský Kl'ak, Ostredok... Spousty krásných míst, nezapomenutelné vzpomínky. Hodinka pohodového poslechu s vědomím, jak těžký terén, mizerné počasí, velké převýšení i dlouhé desítky kilometrů museli chalani překonat.

1. Mat a Pat

Války často připomínají šachy. Místo odstraněných figurek z šachovnice s 64 políčky však při ní umírají lidé. V šachu také existuje remíza. To znamená mírový stav, kdy se hráči buď na ní dohodnou během hry, nebo se situace na šachovnici třikrát zopakuje, či hráč na tahu nemá kam táhnout. Pravidla hry pak určují dát partii za remízu. Občas na šachovnivi zbydou jen dva králové a figurky, které nemohou vynutit mat. Ve válce můžou nastat podobné situace. Buď se bojující stany dohodnou na míru, nebo bude mír vynucený opakováním válečných tahů. Při pokračování války však hrozí i mat. Nechtějme hrát nesmyslnou válečnou partii až do hořkého konce. Remíza znamená smír. Znamená dohodu. Bohužel se zdá, že o nás dnes ve světě rozhodují Pat a Mat.

. . .

2. Hluboká

Zámek Hluboká je častým cílem objektivu mého mobilu či fotoaparátu. Jelikož kolem něho vede jedna z mých milovaných cyklotras kolem Vltavy k Purkarci, není to žádné překvapení. Každé roční období vykouzlí jiné obrázky, tentokrát hezkému pohledu pomohly mraky, které ohraničily skalnatý ostroh zámku.

. . .

3. Pod Babou

Skalní vyhlídka Baba je přístupná pouze pro pěší turisty. Červená značka se ve vltavském údolí oddělí od cyklotrasy, aby vystoupala terénem k bývalému pravěkému hradišti.

. . .

4. Předjaří

Najít kvítka podbělu v únoru bylo velké překvapení. Stačilo několik teplých dnů, aby se žlutě rozzářila jižní stráň zalitá hřejivými slunečními paprsky. Předzvěst jara, jež se blíží.

. . .

5. Vrchovina

Jihočeská krejina má mnoho tváří. Od rybníků a nížin v ní snadno vystoupáte k malebným horám a mnoha vrcholům. Její pestrost přitahuje turisty jako magnet. Množství historických staveb, kostelů, hradů či zámků láká k návštěvě. Klidné cesty s malým provozem k projížďkám na kole. Možností vybrat si tu svoji "krajinu" je nekonečně mnoho.

. . .

6. Rabenštejnská věž

Mlýnský potok v minulosti chránil centrum Českých Budějovic před nájezdy vetřelců podobně jako vodní příkopy hrady. Rabenštejnská věž je jednou z nejstarších památek v Českých Budějovicích. Vystavěna byla ve 14. století jako součást hradebního opevnění města.

∆ ∆ ∆

Lednový dech byl sice chladný, ale v nížinách téměř nebylo sněhu. Přesto několik fotek bílou zimu připomínalo. Z nich se nejvíce dařilo rozpitému Úsvitu.

Tradiční výběr LP desky nabízí k poslechu Žlutou ponorku - Beatles - Yellow Submarine.

Hodnocení článku

Anketa

Půltucet (červenec 2022) - příběh fotografie

37 22% Pat a Mat

27 16% Hluboká

23 13% Pod Babou

30 17% Předjaří

32 19% Vrchovina

23 13% Rabenštejnská věž

Hlasovalo 172 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

azave

1. března 2023 09:08

azave říká

Uz aby bylo jaro, bo nas ta zima uz s..., tedy stve ... 

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.