Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Půltucet (únor 2019) - příběh fotografie

vydáno 1. března 2019 – napsal Rony – 3 komentáře

Motto: "Jsme obklopeni moudrostí, člověk není jejím pramenem, nýbrž pouhou nádrží a může vydat jen to, co nasbíral." Ernest Thompson Seton

1. Kostel

Ještě stále k němu upínáme zrak, ale již málokdo z nás pro svoji křesťanskou víru. Desetiletí socialismu zcela převrátila staré tradice a dnes při nedělní mši zejí chladné dřevěné lavice prázdnotou. Přesto vnímáme odkaz desatera, byť ne vždy se mu bezvýhradně podřizujeme.

Staré kostely, kaple a boží muka mají zvláštní atmosféru, jenž je obklopuje. Často jejich ztvárnění svědčí černobílá. Odkazuje na naši minulost, kterou je dobré znát.

...

2. Vůně koní

Patří k nám, přestože se mu stále více a více odcizujeme. Elegantní, silný a krásný tvor, starý pomocník našich předků, kteří žili mnohem tvrdší život, než jaký máme dnes my.

Na pár dnů či týdnů bych se chtěl přenést kamsi do 15-tého století, ale bohužel nejsem pan Brouček.

Na naší Zemi stále jsou skrytá místa, v nichž žijí lidé, co nepoznali kulturu západního světa. Jedno z nich odhaluje film Amazonka - Na konci světa, který mě utvrdil v přesvědčení, že "bílý" muž si stále myslí, že je vyvolený k tomu, aby všem domorodcům po celém světě pomáhal. Aby jim předal své znalosti, své přebytky, své myšlení, svoji víru. Proto i polovina výtěžku zmíněného filmu půjde na onen malý indiánský kmen, žijící v pralese Amazonie po svém.

Nač ale lítost, vždyť oni jsou možná spokojenější ve svém souladu s divokou přírodou, než my. K čemu jim proboha ty peníze budou? Nepotřebují naše mobily, auta, televize, dokonce ani jídlo, léky a nemocnice. Pokud jim to vše dáme, navždy ztratí svoji svobodu, zaniknou mezi námi "lepšími kulturními lidmi západu". Stanou se nešťastnými a zbytečnými. Zabijeme je!

...

3. Jemná krása

Zdá se, že květy byly bohem vytvořeny k naší potěše. To však není pravda. Byly postupně přetvářeny k dokonalosti pro obyčejný hmyz, pro motýly či maličké a krásné kolibříky.

My, lidé, je můžeme pouze tiše obdivovat.

...

4. Roklanská dvojčata

Již je to dávno, co ve své knize popisoval Karel Klostermann Großer Rachel jako nejdivočejší a nejhůře dostupné místo na světě. Dokonalý popis hlubokých šumavských hvozdů již tehdy poznamenala kůrovcová kalamita, když se na nepřístupných hřebenech tento malý černý brouček přemnožil po silné vichřici, která smetla tisíce zdravých a vzrostlých smrků.

Historie se opakuje a tak nyní mohu zvěčnit zřejmě podobný stav druhé nejvyšší hory Šumavy, jaký panoval i před více než sto lety. Ještě v devadesátých letech byste sníh na vrcholech Roklanů od Filipovy Hutě nespatřili. Souvislý pás smrčin uvěznil hřebeny do neprůhledného celku, kde zorientovat se při cestách nebylo vždy snadné.

I proto horskou hranici lemovaly (a stále lemují) vysoké bílé sloupy s modrým pruhem, s bavorskou přesností posazené do terénu v stále stejných intervalech.

K Roklanu mám vřelý vztah. Bylo to na jaře v roce 1990, kdy jsme poprvé stanuli na hranici šumavského hřebenu. Kousek pod Roklanem, u starého hraničního kamenu s překrásně vyobrazenými státními znaky Čech a Bavorska. Tehdy jsme se ještě k vrcholu nevydali, později mnohokrát. Roklan tak pro mne navždy zůstane symbolem dosažené svobody, kterou nám kdosi znovu nenápadně a po kouskách odebírá.

...

5. Tajemné úzké uličky

Jako by si zbyly z dávné minulosti, kdy se městem proplétali trhovci s vozíky taženými osli. Mají své nezaměnitelné kouzlo, které vítáme.

Já si ho spojuji i s romány Jaroslava Foglara Tajemná Řásnovka, Záhada hlavolamu a dalšími podobnými, kdy jsem si při čtení ve své hlavě vytvářel obrazy ponurých úzkých uliček a zapomenutých míst.

...

6. Zahrada ticha

Kypré a jemně zaoblené abstraktní tvary, které očím mužů tolik lahodí, dokáže s nevídanou lehkostí vytvářet zamyšlená zimní krajina.

Kontrast nízkého slunce pak dopomůže k dokonalosti, jakou léto nezná.

...

A na samotný závěr vkládám odkaz na zvuky lesa. Nejen pro Blanku, již jsem nerad minule vyděsil hororem Trhlina.

Leden ovládla nejen tato zlověstná povídka Jozefa Kariky, ale i fotka 1.Zazimováno. Ta s přehledem získala nejvíce vašich hlasů.