Půltucet (srpen 2024) - příběh fotografie

Půltucet (srpen 2024) - příběh fotografie

Motto: "Zůstaňte blízko něčeho, díky čemu budete rádi, že jste naživu!“ (Ralph Smart)

Srpen přinesl zážitky z mnoha cest po severních a západních Čechách. Nescházelo nám moře ani slunce. Podstatné byly lesy, hory, pohoda. Ale také památky a historické stavby, jako jsou hrady, zámky a klaštery. Vybrat šestici fotek tak bylo dost obtížné. Snažil jsem se o průřez prázdninovým měsícem, tak jak jsem ho cítil já.

1. Šperk

Santiniho architektura vytváří fotografům nekonečně mnoho možností jak se realizovat. Bezesporu nejpopulárnější jsou točité schody, jež vytváří oku lahodící dokonalou krásu. Klášter Plasy byl pro mne hlavním tahákem na cestě za Santinim.

. . .

2. Světlo a stín

Známé je rčení, že dobrou fotku tvoří světlo. Nemusí ho být mnoho, aby vyniklo cosi důležitého. V křesťanském světě s ním uměli zacházet. Průhledy a vysoká okna často zdobí malby, na které dopadají paprsky a postupně mění jejich vyznění. Symetrie nás vede k dokonalosti.

. . .

3. Klášter Kladruby

Dominantou areálu kláštera Kladruby je kostel Nanebevzetí Panny Marie. Jan Blažej Santini Aichel ho přstavěl ve stylu barokní gotiky. Kupole kostela dosahuje výšky 46 m a okončuje ji zlacená mariánská koruna. Ohromující délku kostela (86 m) si uvědomíte teprve uvnitř.

. . .

4. NPR Soos

Soos není volání po záchraně, byť z obrázku by se mohlo tak zdát. NPR Soos je u nás zcela unikátní. Na malém prostoru můžete spatřit rašeliniště a slatiniště, kde vyvěrají minerální prameny a oxid uhličitý v tzv. mofetách. Můžete se tak chvíli cítit jako na jiné planetě.

. . .

5. Dračí sémě

Cheb byl pro mne překvapením. Jeho svažitému náměstí vytváří sexy kulisu řada historických pamětihodností a měšťanských domů. Sochu rytíře Rolanda, symbol městských práv, na kamenné kašně z roku 1591 stráží dračí sémě.

. . .

6. Zřícený kostel

Znalci ví, kde ho hledat. Kostel Panny Marie Dobré rady zůstal po poválečném odsunu obyvatel Pohoří na Šumavě vesnice osiřelý, dlouho chátral, až se v roce 1999 zřítila věž kostela i se střechou chrámové lodi. Zůstal stát pouze presbytář, v němž se konají kulturní akce směřující k postupnému oživení kostela i celé obce.

∆. ∆. ∆

První prázdninový měsíc od vás obdržely nejvíce kliknutí fotky Odhalení, a také Středověk trvá, kde se kouzlo světla a stínu projevilo ve své dokonalosti.

Pro melodie znovu zabrousím do minulosti. Lešek Semelka z LP desky The Best Off vás snad také potěší.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Půltucet (srpen 2024) - příběh fotografie

26%Šperk

17%Světlo a stín

15%Klášter Kladruby

13%NPR Soos

15%Dračí sémě

15%Zřícený kostel

Hlasovalo 47 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.