Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Půltucet (srpen 2021) - příběh fotografie

vydáno 1. září 2021 – napsal Rony – 2 komentáře

Motto: „Jestli najdeš v životě cestu bez překážek, určtě nikam nevede“ -radek93

Prázdniny utekly jako voda a další podzim nám již zvolna klepe na dveře. Kovidové šílenství se zmírnilo nejen díky proočkovanosti lidí, ale především ignorací stále platných a ve velké míře nesmyslných opatření. Vlastně jsem dlouho nevěděl, že mohu sedět v hospodě u stolu pouze s dalšími třemi lidičkami. Až když v srpnu zvedli politici milostivě tento počet na šest (sic!), dozvěděl jsem se to. Ale kdo ví, možná bude znovu s podzimem hůř. Všichni se na to připravují.

Snad nebude vadit, že srpnové obrázky budou výhradně ze Šumavy, které jsem se tento měsíc zcela věnoval.

1. Signál kouřevej

Rád začnu touto fotkou. Její název mne znovu zavádí do časů hledání a objevování kamarádství, trampských písní, vzdálených hor, kaňonu Křemelné...

"Signál kouřevej, bílý znamení, že se neumírá, že se neumírá..."

Možná je to jen náhoda, možná něčí úmysl, že se tyto kouřové signály objevily nad Ktišským rybníkem zrovna v den, kdy na jeho odvrácené straně vyrostlo indiánské týpí a jeho velmi mladí obyvatelé spustili večerní bojovný pokřik. Vydržel jsem se dívat na nebe až do setmění, abych spatřil nad hlavou přelétat družice, letadla a na pár chvilek zazářit i první Perseidy.

2. Dotknout se jezerních vod

I ležící strom žije, pokud není vyvrácený z kořenů. Svěže zelené listí o tom jasně svědčí. Tenhle je však víc než zvláštní. Jedna jeho větev se přeměnila v jakousi končetinu, kterou strom každé ráno zkoumá, zda není voda v Černém jezeře příliš chladná.

Obávám se že je, však se také hladiny ani prstíčkem nedotkne. Ani vy to nezkoušejte. Ne kvůli studené vodě jezera, nýbrž bystrému oku strážce národního parku Šumava.

3. Kříž smíření

"Když rozum přemůže cit, spoutané srdce puká žalem a stává se bezcitným..."

(Rony - Kepelské Zhůří)

4. Kdyby kostel promluvil...

"Ústa by hleděla, oči se smály, pokud by v Javorné varhany hrály..."

Varhany nejspíš v svatostánku sv. Anny na Javorné nejsou, přesto má kostel co nabídnout.

Původní kaple z roku 1698 byla v letech 1718–1721 přestavěna podle návrhu M. A. Gilmettiho na barokní kostel. Ten je jednolodní, s krátkou, na šířku orientovanou lodí. Presbytář má trojboce uzavřený, v ose je přistavena sakristie. V průčelí jsou dvě věže kryté šindelem.

Na oltářích jsou obrazy svaté Anny a Nejsvětější Trojice od W. Stoibra z roku 1870, obraz Kristova křtu snad z dílny P. Brandla.

Lustry v kostele vyrobily zdejší, dávno zaniklé sklárny. V kostele jsou pochováni členové hned několika významných sklářských rodin, někteří z nichž někteří mají na stěnách v kostele úmrtní desky. Najdeme zde náhrobní kameny sklářských rodin Gerlů, Hagenbrädlů a Adlerů z 18. a 19. století.

Unikátem zůstává i sklářský boží hrob v podvěží, vybudovaný na principu divadelních kulis zhotovených z prken. Celek dotvářejí desítky barevných skleněných baněk, původně snad naplněných vodou, za nimiž pro žádoucí světelný efekt hořely svíčky.

5. Pohádka

Ne každá pohádka vám pohladí duši. Jsou i takové, které si nezadají s hororem. A protože osud bývá často zlomyslný, zavedl do jedné šumavské Pohádky i vraha Roubala, kde v jinak krásné krajině nad Čachrovem vytvořil vpravdě hororovou historii.

Tu po více než 25 letech umocňuje vhled do polorozbořeného chátrajícího statku, kam chodí nahlédnout mnozí otrlí. I my jsme si na kolech kousek zajeli, abychom se o velice nevlídné a depresivně naladěné místo jen lehce otřeli. Víc nebylo potřeba.

6. Vysoko v horách

Tam kdesi vysoko v horách pod Malým Prenetem barokní kaple stojí na místě staré kapličky l. p. 1408 vystavěné. Kolik poutníků ji za ten dlouhý čas navštívilo a kolik asi míjelo?

∆ ∆ ∆

V srpnové směsici šesti vybraných fotek patřičně okořeněných příběhem tahá momentálně za nejdelší provaz Pančavská louka společně s Nočním motýlem, ale celé pole je velmi vyrovnáné a s dalšími hlasujícími se může pořadí rychle překlopit.

Pro lepší pohodu při čekání na babí léto jsem vybral klasiku, která mne oslovuje již desítky let. Beatles - Abbey Road.