Půltucet (srpen 2020) - příběh fotografie

Půltucet (srpen 2020) - příběh fotografie

Motto: „Rozprostřel jsem své sny pod tvé nohy. Našlapuj lehce, protože šlapeš po mých snech.“ Samuel Butler

Léto znamená dálku, poznání, pohodu. A tak jeho první část nemohly zakalit ani proudy vod, které se na náše hlavy často snášely. Déšť k přírodě patří a mokro v botách není zase až tak strašné. Srpen již byl opravdu letní. Užili si vyznavači hor, bikeři i ti, kteří mají radši radovánky u vody. Po desetiletích tak byly pláže kolem českých rybníků plné, jako v časech, kdy nám značnou část státu ohradila železná opona. Mnozí s údivem zjistili, jak pestrou a nádhernou přírodu mají přímo za humny. A to je dobře.

1. Jezírko u jezera

Toulání se nekonečnými šumavskými lesy občas osvěží nějaká maličkost, udivující v kontrastu se svým okolím. Někdy to je zlomený křížek u staré cesty, jindy pramen chutné vody nad ní. Nebo docela maličká studánka vzniklá v kořenech starého vyvráceného smrku, jakou jsem objevil u Brložského rybníčku, nedaleko Kamenné hory.

. . .

2. Rozhledna Dobrošov

Turistická Jiráskova chata postavená podle návrhu Dušana Jurkoviče v roce 1923 leží nedaleko Náchoda a díky své 25 m vysoké věži přitahuje všechny milovníky dalekých rozhledů. Z jejího ochozu se otevře překrásný pohled na Krkonoše, Podkrkonoší, Jestřebí hory, Adršpašsko-teplické skály, Ruprechtický Špičák, Orlické hory. Vlastně jsem se o ní dozvěděl až z rozcestníku, odkud byla nadosah.

. . .

3. U Michlovy Huti

Turisty opomíjenou část Šumavy, která je krajinářsky velmi vděčná, nalezneme v okolí Lipky a Michlovy Hutě. Lesy zde otevírají rozsáhlé pastviny obnažující oblé kopce, rozťaté vedví Volyňkou. V malé nádrži se zrcadlí malá kaplička a farma Michlovka.

. . .

4. Bouřlivé nebe

Není zas až tak daleko historie, kdy černobílé fotografie Šumavy poutaly pozornost všech milovníků přírody. Barevná fotka byla vzácností, dnes je opak pravdou. Naštěstí stále existuje možnost upravit si získaná data a vrátit se do dob, kdy černá a bílá musela postačit.

Neobvyklé rozbouřené nebe, které se objevilo nad Kašperských Horami, po převodu do ČB volalo. Vyslyšel jsem ho.

. . .

5. Hlídač perel

Možná je sám tvůrce jemné pavučiny překvapený jaké umělecké dílo z jeho sítě dotvořily kapky deště. Vlastně jsem při focení této "náladovky" ani netušil, že si pavouček své dílo pozorně hlídá. Možná ho fascinuje onen zmenšený, převrácený svět, který v kapičce spatřil.. Musel jsem se ještě jednou na místo vrátit, abych se pokusil jeho maličkost do obrázku vhodně zakomponovat.

. . .

6. Amazonie

Slovo, které sálá horkým sluncem, divokostí a dálkou. Rád si čtu objevitelské knihy dobrodruhů splouvajících řeky povodí Amazonky, kde o zajímavá a dramatická setkání s domorodými indiány nebývala nouze. Plout týdny po řece, kde stěží dohlédnete k druhému břehu, musí být i dnes nezapomenutelný zážitek.

Úžasná je barevnost tohoto světa. Projevuje se nejen na zemi, ale i pod vodou řek. Ne nadarmo velká většina nádherných akvarijní rybek zde má svůj původ. Bylo mi potěšením, když jsem si mohl prohlédnout rybářské muzeum ve vodňanské střední rybářské škole, jehož největším tahákem je velké akvárium s rybami vod Amazonie.

Mezi nejzajímavější ryby a paryby zde vystavené patří anténovec štíhlý a sladkovodní rejnoci. Plave zde i 70 cm dlouhá arowana dvojvousá, jakož i různé druhy krunýřovců.

Nejvzácnějšími obyvateli akvária jsou černí rejnoci s bílými skvrnami a kroužky - rejnoci leopoldi, kteří jsou tak vzácní, že se z Brazílie do Evropy v současné době dováží jen sporadicky a většinu z nich vlastní chovatelé, kterých je ve střední Evropě jen několik.

.

* * *

V letních červencových dnech od vás nejvíce hlasů ve vyrovnaném souboji obdržela fotka: Na Rozvodí.

Změní se ještě její vedoucí postavení?

* * *

Konec prázdnin můžeme lehce okořenit krásnými písněmi AG Fleku Blázni umírají nadvakrát.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Fotky s příběhem - srpen 2020

21%Jezírko u jezera

18%Rozhledna Dobrošov

16%U Michlovy Huti

13%Bouřlivé nebe

16%Hlídač perel

15%Amazonie

Hlasovalo 316 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.