Půltucet (říjen 2024) - příběh fotografie

Půltucet (říjen 2024) - příběh fotografie

Motto: "Jediné, co potřebujete, je plán, mapa cesty a odvaha jít dál k cíli.“ (Earl Nightingale)

Říjen je měsícem, na který fotografové dlouho netrpělivě čekají. Příroda v něm rozehraje svoji každoroční osvěžující hru s jasnými barvami a zvláštním světlem. Nám známá místa se rázem změní. Toto hýření trvá jen pár týdnů, než vše pokryje nostalgie nastupující zimy.

1. Bedla dívčí

V říjnu nastalo období houbařských žní. Po záplavách nejprve všude vyrostly bedly, snad díky své vysoké noze, jež vynesla jejich hlavy nad silně zamokřenou zem. Bedla dívčí je jedna z mnoha druhů bedel, které můžeme v lesích či na loukách spatřit.

. . .

2. Slavonice

Potemnělé Slavonice na několik hodin skryly skvostné renesanční fasády svých domů ohraničujících náměstí Míru, jehož dominantu tvoří vysoká kostelní věž z 1. poloviny 16. století. Strávit v nich několik slunných podzimních dnů, projíždět se na kolech Českou Kanadou, bylo velmi příjemným zážitkem.

. . .

3. Boží muka

Lidské stopy v krajině jsou nepřehlédnutelné. Boží muka uvízlá v polích kdesi nad Rakouskou Dyjí (Deutsche Thaya) spojují minulost s budoucností. Nechme se inspirovat a nezatracujme ji. Kdo ztratí svoji minulost, ztratí i budoucnost.

. . .

4. Zámek Telč - fragmenty

"Zavaž mi střevíček!" Poručila princezna Krasomila svému zahradníkovi. Ten jen rozčeřil vodu v kašně kropáčkem a šel zalévat květiny. Tuhle příhodu ze známé pohádky Pyšná princezna jsem si vybavil na nádvoří Telčského zámku. Pyšná princezna však bydlela na zámku Hluboká a Telč naopak obýval princ Miroslav. Zámecká zahrada v Telči se pak v pohádce proměnila v zahradu, kde ošetřoval ovocné stromky.

. . .

5. Znovuvzkříšení

Stále v naší krásné zemi najdete mnoho památek, které z nějakého důvodu upadly v zapomenutí. Asi ne všechny jde zachránit, protože jejich záchrana není levnou záležitostí. O to víc mne těší, že se chystá obnova barokní poutní kaple Panny Marie Pomocné z roku 1723 a poničené křížové cesty, jež k ní míří z Rožmitálu na Šumavě.

. . .

6. Český Krumlov

Krásný pohled na Český Krumlov se vám naskytne z Křížové hory (623 m n. m.). Její vrchol zdobí osmiboká kaple se stanovou střechou korunovanou lucernou s makovicí a dvojitým křížem. I tato památka bojuje o svoji budoucnost. Silně zde cítíte genius loci - duch místa.

∆. ∆. ∆

První podzimní měsíc nám hlasy návštěvníků Šlápot vygenerovaly hned dvě fotky s největším počtem hlasů. Jsou jimi Vltavín a Plynová lávka. Než se mezi nimi rozhodne o postupu do soutěže o fotku roku, uplyne ještě mnoho měsíců. Uvidíme, která z nich získá právo účasti v "Půltuctu 2024 - fotka s nejvíce hlasy".

Klid podzimu nesmíme narušit hlučným bigbítem a proto jsem vybral klidné melodie. Poslechněte si Vangelise 1492: Dobytí ráje.

Hodnocení článku

Anketa

Půltucet (říjen 2024) - příběh fotografie

4 11% Bedla dívčí

8 22% Slavonice

6 17% Boží muka

5 14% Zámek Telč - fragmenty

6 17% Znovuzrození

7 19% Český Krumlov

Hlasovalo 36 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.