Půltucet (říjen 2019) - příběh fotografie

Půltucet (říjen 2019) - příběh fotografie

Motto: „Víš, když je člověku moc smutno, má rád západy slunce...“ Antoine de Saint-Exupéry / Malý princ

1. Mariina skála

Jsou v krajině místa fotograficky profláklá a přesto znovu a znovu navštěvovaná. Je to proto, že v sobě skrývají neobvyklou sílu a krásu, která poskytne téméř vždy možnost vytvořit dobrou fotku.

Jedním z nich je okolí Jetřichovic a především Mariina vyhlídka, z níž vyšlo již i mnoho fotek skvělých. Celá oblast pískovcových skal Českosaského Švýcarska je ideálním cílem lovců dobrého světla. Úžasná pestrost zde bere dech a zvyšuje krevní tlak. A nejen díky náročnému terénu, v němž bloudíte.

...

2. Podzimní motýl

Slunné počasí babího léta zabarvuje stromy do jasných tónů teplých barev. Jedním z posledních poslů léta se stává babočka paví oko, která si z oné duhové palety pro sebe propůjčila ty nejhezčí a podobně jako pávi pyšní se svými oky. Nelze ji jen tak bez povšimnutí minout ani přehlédnout.

Poslední generace babočky paví oko většinu času tráví příjmem potravy, vyhříváním se na slunci, migrací a vyhledáváním míst k přezimování. Toto podzimní imága ještě nemají dostatečně vyvinuté pohlavní orgány a rozmnožování se u nich odehrává až na jaře.

...

3. Čas rudých šípků

Opět se vrátil čas mlžných rán, kdy vše je zastřeno stříbřitým závojem a rozostřeno jako v pohádce. Je to čas rudých šípků a jeřabin. Čas zklidnění mysli a klidného rozjímání.

Příroda se ztiší natolik, že uslyšíte jen listy padající ze stromů, jak cestou dolů k zemi naráží na nepatrné překážky. Zvláštní smutný čas, který nelze nemilovat.

...

...

4. Hang drum

Často se stane, že vás na cestách cosi překvapí. U pomalu se rozpadajícího Dolského mlýna jsem čekal spíš Pyšnou princeznu, než mystickou melodii, mísící se s šuměním říčky Kamenice.

Zvláštní nástroj hang drum. Tipl bych si, že mohl přiletět odněkud z hlubin vesmíru, pokud by u něho zrovna neseděl mladý muž, evidentně bez tykadélek a viditelně pozemského původu. I tak bylo moje okouzlení dokonalé a já dlouhé minuty poslouchal očisťující tóny, lehké jako vánek.

Skladby, které naleznete na You Tube, jsou často tvořeny v přírodním prostředí. Snad i klip vzniklý u Dolského mlýna zde bude brzy k vidění.

...

5. Pyramida

K podzimu mlhy patří. A pokud jimi zrána pronikne svými paprsky létem unavené slunce, mohou se dít zázraky. Jeden takový malý zázrak se před námi objevil nedaleko České Kamenice, kde světelná šou ideálně obohatila kužel Zámeckého vrchu.

Jako by se sluneční louče rozhodly vytvořit druhou, ještě větší pyramidu a soutěžit s čedičovou horou.

...

6. Dvojice

Možná je i stromům smutno, pokud zůstanou sami. Proč by jinak vyrůstlaly společně v lese? A když už se někde nějaký osamělý strom přece jen objeví, vždy jde o silného jedince. Žádný neduživý stromeček sám dlouho nepřežije.

Ve dvou se to lépe táhne i stromům. Přestože dlouhý čas na první pohled způsobil, že se k sobě již nijak zvlášť netulí, jistě jeden o druhém dobře ví. Jen asi potřebují trochu svého soukromí, stejně jako lidé.

...

V měsíci září s přehledem vede fotka 1. Labutí láska

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Fotky s příběhem - říjen 2019

23%Mariina skála

17%Podzimní motýl

14%Čas rudých šípků

13%Hang drum

17%Pyramida

17%Dvojice

Hlasovalo 400 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.