Půltucet (listopad 2024) - příběh fotografie

Půltucet (listopad 2024) - příběh fotografie

Motto : „Největší chyba, kterou v životě můžete udělat, je mít pořád strach, že nějakou uděláte.“ (Elbert Hubbard)

Listopad znamenal konec hýřivých podzimních barev a krátké, chladné dny jako by byly určené k sebevzdělávání se. Poslední události ve světěne utvrzují v přesvědčení, že vhodné budou knihy jako např. Cesta - Cormac McCarthy, Svědectví - Stephen King, Do pekel - Smith, Nicholas Sansbury... Další tipy můžete přidat do diskuze.

1. Vodopády sv. Wolfganga

Vodopády sv. Wolfganga nad Vyšším Brodem mne překvapily svojí fotogeničností. Dobrou kompozici najdete snadno, jen to chce vzít si příště stojánek na mobil nebo foťák.

. . .

2. Kamenná hlava

Do třetice všeho dobrého, řívává se. Teprve na třetí pokus se mi podařilo dohledat skalisko s názvem "Kamenná hlava", které dalo jméno dnes již zaniklé obci nad Českými Žleby. Místo je ukryté v lesním porostu a ani s modrou tečkou se nehledalo úplně snadno.

. . .

3. Santiniho křivky

Jako by zanechal svůj charakteristický podpis v Želivském klášteře mistr Santini. Po jeho stopách jsme se letos v létě vydali do západních Čech, kde nás ohromilo jeho dílo. Navštívili jsme postupně klášter Mariánská Týnice, klášter Plasy a klášter Kladruby, kde jsem si užíval fotografování geometrických tvarů. Nejinak tomu bylo i v Želivu, kde zaujme nejen působivý kostel Narození Panny Marie, ale také šnekovité schodiště.

. . .

4. Litomyšl

Zimní prohlídka zámku Litomyšl nás trochu zklamala, ale vzhledem k tomu, že jsme se ubytovali v bývalém zámeckém pivovaru, měli jsme dostatek času si krásné město zařazené na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO řádně vychutnat.

. . .

5. Toulcovy maštale

Skalní bludiště Toulcovy maštale jsme při naší návštěvě Litomyšle nemohli vynechat. Nedaleko Boru u Skutče pískovcová plošina narušena erozí vytvořila zvláštní oblast plnou úzkých skalních chodeb.

. . .

6. Z výlovu

Chvilku váhání jakou fotku vybrat z prvního výlovu Ktišského rybníka ukončil pokus o cosi neteadičního. Ale zamrzlá hladina k podobnému pohledu sváděla. Odraz rybáře na ledu, který se musí nejprve rozbít, na podzim nemusí být až tak ojedinělý. Užil jsem si také focení raků, kterých se vylovili desítky, mladé mihule, ale kolik kaprů rybník vydal, netuším. Ledový vítr a opravdové zimní podmínky mne po dvou hodinách zahnaly zpět do chaty k horkým kamnům.

∆. ∆. ∆

Říjen našel svého favorita ve večerním obrazu renesančních Slavonic.

Vždy je dobré, pokud se dokážeme na chvilku zastavit a zamyslet. Písně Vladimíra Javorského mohou mnohé překvapit. Od svého kamaráda Kevina vím, že herec Vladimír Javorský pravidelně navštěvuje Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Půltucet (listopad 2024) - příběh fotografie

17 23% Vodopády sv. Wolfganga

13 18% Kamenná hlava

13 18% Santiniho křivky

7 10% Litomyšl

11 15% Toulcovy maštale

12 16% Z výlovu

Hlasovalo 73 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Rich Text Editor

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.

Používáme
Cookies

Tyto webové stránky používají k poskytování svých služeb soubory Cookies. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů Cookies. Více o souborech Cookies
Souhlasím