Půltucet (listopad 2022) - příběh fotografie

Půltucet (listopad 2022) - příběh fotografie

Motto: "Nevím, kam směřují moje kroky, ale jsem na cestě." (George Fairman)

Na chladném podzimu je jedna věc, která mne přitahuje jako fotografa a hledače něčím zajímavých fotek. Je to mlha, jež i známou krajinu přetváří a nabízí nové, neotřelé pohledy. I proto jsou listopadové příběhy do ní tolik zahaleny.

1. Na hrázi

Ztichlé hladiny rybníků stále ještě hostí vodní ptactvo všeho druhu. Teplé zimy posledního desetiletí je nenutí migrovat na jih, stejně jako dříve. Vždyť voda v nich zamrzá jen výjimečně. Jejich stavy se každoročně zvyšují, což vidí každý, kdo má oči otevřené.

. . .

2. Oáza

Za jasného počasí byste si kapličky v poli u Strýčic snad ani nevšimli. Když však kolem zhoustne mlha, vynoří se z ní malý zelený ostrůvek jako oáza v poušti.

. . .

3. Vlnobití

Minuty, kdy se rozervané zbytky mlh potýkají se slunečními paprsky, často dokaží vytvořit kouzelnou atmosféru. Údolí mezi zvlněnými hřbety hor se jimi naplní až po okraj. A uvnitř to vře a bublá jako v přeplněném kotli, než se vše vypaří jako... pára.

. . .

4. Dotek minulosti

Minulost se postupně mění v ruiny a my na ni příliš snadno zapomínáme. Boží muka, kříže u cest a tradice předků zůstávají stále více zahaleny mhou, jež se zdá býti vlčí. Současnost je stále více povrchní a budoucnost nejistá. Važme si proto minulosti. Doby, kdy práce byla ještě prací, pravda pravdou a Boží muka místem rozjímání.

. . .

5. Listopad

Žloutnoucí listí a tíhou let nakloněný křížek, který přečkal století. Již brzy přijde první mráz a sníh na lukách zakryje krajinu bílou duchnou, tolik milosrdnou k odpočívající přírodě. Zachytit poslední pastelové barvy podzimu mohou je ti, kteří ho vnímají.

. . .

6. Pod palmou

Kdo by nechtěl přenést se ve svých snech kamsi daleko na jih a posedět si pod košatou palmou s výhledem na klidnou mořskou hladinu. Podobný obrázek vám však může překvapivě vykouzlit i ranní námraza studeného listopadového rána na oknu auta. Pak už záleží jen na vaší fantazii, kam ve své mysli nahlédnete.

∆ ∆ ∆

Která fotka nám minulý měsíc získala nejvíc hlasů? Těsně se to podařilo večerní magické atmosféře Bedkyd - Kamenná chata.

Jako závan svěžího vzduchu ze svobodného světa jsme v mládí vnímali elpíčka, která sem tam vydával ve vysokém nákladu Supraphon. Poznával jsem díky tomu rockové i popové skupiny a zpěváky, jenž si získali světový ohlas. Ve vinylových LP deskách tak mám uloženo docela dost peněz a je zajímavé, že jejich zánik, který měl znamenat rychlý nástup CD nosičů, se nekonal. Znovu se vinylové desky prodávají, kupují a je o ně stále stoupající zájem.

Jednu takovou desku, kterou vlastním, vydala skupina Police. Můžete si díky ní zavzpomínat na 80tá léta, kdy letěla vzhůru hvězda s jménem Sting. Ghost in the Machine.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Půltucet (listopad 2022) - příběh fotografie

22%Na hrázi

18%Oáza

14%Vlnobití

16%Dotek minulosti

15%Listopad

14%Pod palmou

Hlasovalo 173 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.