Půltucet (leden 2025) - příběh fotografie

Půltucet (leden 2025) - příběh fotografie

Motto: "Změna je pravidlo života. Ti, kteří se dívají pouze na minulost a přítomnost, s jistotou minou budoucnost.“ (John Fitzgerald Kennedy)

Svět se neskutečně rychle mění. Stále více nás bude ovlivňovat umělá inteligence. Útočit na naše podvědomí může, aniž bychom to vůbec tušili. Dnes stačí programu AI zadat: "Dalí, hodiny, moře, ostrov" a chvilku vyčkat. Za pár vteřin máte před sebou obraz "od Dalího"! Můžeme se oprávněně začít obávat odlidštění a stoleté samoty?

"Za hranou osamění

Pád čekej na dno

V černou se barvy mění

Zbloudíš v nich snadno

. . .

Za branou osamění

Vždy kdosi čeká

Napít dá vodu z dlaní

Co přináší řeka"

/ Rony 2025

1. Krajina třetihorní

Téměř 70 km dlouhý tektonický příkop protáhlý ve směru jihovýchod - severozápad, široký kolem 12 km, který nazýváme Českobudějovickou pánví, vznikl působením alpinského vrásnění před 88 - 100 miliony let. Koncem druhohor se pánev stala dnem moře, aby byla později vyzdvižením Českého masivu vyplněna sladkovodními jezery s odtokem k jihu. Svoji dnešní podobu začala Českobudějovická pánev získávat koncem třetihor, kdy se před 4 miliony let změnil směr odvodnění na severní. Jezero postupně mizelo a erozní procesy vytvořily dnešní plochý reliéf.Povrch Českobudějovické pánve tvoří svrchnokřídová třetihorní souvrství s krystalickými horninami moldanubika vystupujícími na povrch především v severozápadních okrajích pánve. Typické jsou pro ni rozsáhlé nánosy štěrkopísků, sprašové hlíny, široké aluviální nivy a rašeliny.

. . .

2. Zkamenělý strom

Dnes už je dálnice kolem Českých Budějovic dokončena, ale v době její výstavby byl objeven tenhle zkamenělý strom, který je vystavený ve vestibulu veterinární průmyslové školy. Malý kousek zkameněliny stromu mám doma vystavený i já. Dávná historie Země mne vždy fascinovala.

. . .

3. Cesta

Krůpěje malých kapiček ulpěly na svěže zelených lístcích ostružiny, která se snaží překonat lesní cestu nedaleko starého hřbitova. Pokud by ji lidé přestali využívat, brzy by zarostla nálety křovin, jak se to stalo na mnoha místech českého pohraničí.

. . .

4. Za hřbitovní zdí

Respekt a úctu cítím, kdykoli se ocitnou za hřbitovní zdí. Každé jméno, každý letopočetv sobě skrývá příběh. Žijeme příběhy, které nám přináší život.

. . .

5. U Mlýnské stoky

Mrazivý dech lednový jako by chtěl popřít všemi ražený narativ globálního oteplování, v němž budějovické uličky u Zadního mlýna nad Mlýnskou stokou osiřely.

. . .

6. Labutě

Jak málo stačí k oživení krajiny, kterou kráčíme. Pár labutí si pro svůj domov vybral část Bezdreva, která jen málokdy zamrzne.

∆. ∆. ∆

Poslední loňská fotografie s příběhem Vzkaz z nebes má velkou sílu. Jestli postoupí do celoroční soutěže nejvýraznějších fotek za rok 2024, se však teprve uvidí. Zatím může dál sbírat vaše plusové body.

Vyrůstal jsem v nesvobodné době mezi folkovými bardy, kdy jedno z našich hesel bylo: "Nechte zpívat Mišíka." Mišík dnes zpívat může, stojí na té správné progresivní straně, zato jiným je znovu svoboda projevu omezována. Znovu se bude stíhat jednání, které "pánové nahoře" označí za rozvracení republiky a státního zřízení.

Snad vás přesto potěší hezká deska Vládi Mišíka Vteřiny, měsíce, roky, která se stala jeho úspěšnou loňskou novinkou. Každý z nás by měl mít možnost vybrat si vlastní cestu.

Hodnocení článku

Anketa

Půltucet (leden 2025) - příběh fotografie

4 21% Krajina třetihorní

4 21% Zkamenělý strom

2 11% Cesta

5 26% Za hřbitovní zdí

2 11% U Mlýnské stoky

2 11% Labutě

Hlasovalo 19 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.