Půltucet (leden 2023) - příběh fotografie

Půltucet (leden 2023) - příběh fotografie

Motto: "Nemohu změnit směr větru, ale mohu si upravit plachty tak, abych vždy dosáhl svého cíle.“ Jimmy Dean

1. Úsvit

Koště dokonale vysmýčilo oblohu chvilku před rozedněním. To aby slunko mohlo vstoupit na nebe a plout v něm bez větších překážek. Nachová barva úsvitu brzy zmizí, a jen rozmazaný obzor zůstane celý den nezvykle rozostřen. Není živáčka, jenž by se tomu podivoval, obrázek krajiny malovaný starým mistrem zůstane zachován až do časného západu, do momentu, kdy slunce navždy zmizí.

. . .

2. Zachraňte koně

Koně vyzařují mír a klid. A také sílu, kterou lidé často využívali k svému prospěchu. Dnes se většinou chovají pro zábavu. Ale také pro svoji majestátní krásu, jež jim nelze upřít. Když projíždím krajinou Jižních Čech, zjišťuji, že se jejich počet zvyšuje. Pastviny Pošumaví jsou pro ně jako stvořené. Na planetě Zemi spolu žijí tvorové malí i velcí, pevní i křehcí, silní i slabí. Pro všechny je zde místo, nebo by alespoň mělo být. Lidská populace však nově překročila hranici 8 miliard a předpověď na další desrtiletí zní, že dosáhneme 11 miliard lidí. Je to ještě pro ony tvory únosné? Nejde jen o koně, jde o víc.

. . .

3. Netolice

Kdysi dávno obcí projížděl jakýsi šlechtic na nedalekou Kratochvíli a kynul přitom na poddané vyhlížející z oken. Najednou se zarazí a říká svému komorníkovi "Podívejte se, támhle na mne někdo vystrkuje prdel". Načež komorník odvětí: " Ne to líce". A vznikly Netolice.

. . .

4. Mrazivý dech

Bezdrev pomalu zamrzá. Hejna kachen se shlukují u Signálky, kde protékající Soudný potok stále udržuje volnou vodu. Jdu kolem břehu s vyplaším dva orly mořské, slídící po potravě. Jeden z nich přeletí kolem mne a já ho sleduji se zatajeným dechem. Jako bych na tváři ucítil lehký závan větru, jenž rozvířila jeho muhutná křídla. Odletí jen kousek, zde je jejich teritorium, zde je jejich domov.

. . .

5. Trať nikam

Do zapomnění upadají mnohá místa, kde dříve živo bylo. Zůstávají jen stopy a minulost lákající snílky. Kam asi vedou staré reznoucí koleje? Do hororu či do pohádky?

. . .

6. Zeď nářků

Staré se zvolna bortí, mladé z jeho trosek vyrůstá. Už jen oprýskaná zeď slouží důležitým vzkazům, jež stejně zůstanou navždy nepochopeny.

∆ ∆ ∆

Poslední měsíc loňského roku ovládl Olympic. Za svůj těsný náskok zcela jistě nevděčí kvalitě fotografie, nýbrž lidské kvalitě Petra Jandy.

A po všeobecně nenávistné prezidentské kampani, kde se překonávali především novináři všeho druhu, si poslechneme oddechové LP Pokoj v duši. Uvádí ji píseň Slovenky Jany Kirschner, po které následují klidné melodie Tadeusch Karoolak Orchestra. Pokud si někdo vzpomene i na stejnojmenný film, z něhož soundtrek pochází, je za vodou.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Půltucet (leden 2023) - příběh fotografie

27%Úsvit

17%Zachraňte koně!

14%Netolice

13%Mrazivý dech

14%Koleje nikam

15%Zeď nářků

Hlasovalo 162 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.