Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Půltucet (leden 2021) - příběh fotografie

vydáno 1. února 2021 – napsal Rony – žádný komentář

Motto : „Člověk je sám i mezi lidmi.“ Antoine de Saint-Exupéry

1. Kříž

Nový rok nikdy nezačínám nějakým předsevzetím, které bych za čtrnáct dnů porušil. Nechávám život volně plynout a snažím se korigovat pouze jeho extrémní výstřelky. Svět okolo se mění, a pochybuji, že k lepšímu. Zavržení minulosti nechápu jinak, než jako snahu ji vymazat či překreslit. A ač nevěřící, doufám, že křesťanské hodnoty dnešní dobu přečkají.

. . .

2. Tajemná Hluboká

Zcela jiné obrázky spatříte u našeho nejznámějšího zámku, pokud se sešeří a kolem padne pohádková mlha. Chvilku hledáte zahradníka, pak v zámeckých oknech i pohlednou tvář princezny, která dlí u zpívající květinky, aby zjistila, že již není pyšná. Magie nastavených světel a klid panující všude kolem ztiší i naše hlasy, když pomalu odcházíme zámek.

Stíny kolem jdoucích nakrátko na zdech vytvoří postavy obrů, schopných jedním pohybem ruky vytvořit z krásného zámku ruiny. Závoj bledého nebe zjemnil hrany hradeb k naprosté dokonalosti. Staletí k nám promlouvají skrze ni..

. . .

3. Zimní krajinou

Je stále méně roků, kdy se sníh v nížinách naší země udrží déle než pár dnů. Letošní leden se stal výjimkou potvrzující toto pravidlo. Sněhem pokrytá krajina se tváří jinak. Je nevinně čistá, jasná a přívětivá. Otevírá ochotně svoji širokou náruč a pohlcujíc všechny zvuky vydává smyslné, drahocenné ticho. Ticho, které léčí.

. . .

4. Jen zaváté stopy

Několikrát jsem musel prošlapávat běžkařskou stopu. Na cestách ji poničili pěší a na polích zavály západní větry. Fotka ukazuje den, kdy jsem se zcela ztratil ve vánici a desítky minut bloudil bílou tmou. Chumelilo však jen krátce, přesto jsem si stihl uvědomit, jak snadno lze v podobných podmínkách zabloudit, zvlášť v terénu který neznáte.

. . .

5. Na Volešku

Pěkný pohled z hráze na zamrzlou hladinu Volešku mi umožnilo oteplení, kdy jsem si stále zasněženou krajinou projel na kole Zbudovská Blata. Vždy přitom zavzpomínám na knihu Karla Klostermanna i film s Rudolfem Hrušínským Mlhy na Blatech. Pašice, Plástovice, Zbudov a Zliv jdou místa, kde se děj románu odehrává. A Volešku ráji pytláků.

. . .

6. Z jahody naznak

Tohle pořekadlo se traduje o někom, kdo to nemá v hlavě v pořádku. Když se sobotní procházka zvrtla v "decentní" ochutnávku vín u narozeniny slavícího kamaráda, netušil jsem, jak dopadnu. Ale za všechny moje útrapy může Covid, který dělá z lidí nesvéprávné jedince. Občas se to nedá ustát, já své okno zaplatil ztrátou mobilu, který si přes noc poležel v čerstvě napadaném sněhu a je zázrak, že se mi druhý den do rukou vrátil zdravý a nepoškozený.

Jen díky dobrým lidem tedy nyní mohu vložit do Půltuctu tuto makrofotografii.

∆ ∆ ∆

Hlasování posledního měsíce loňského roku těsně vede fotka s příběhem - Když spolu stromy mluví.

Již od revolučního roku 1989 mi v hlavě velmi často zní melodie Marty Kubišové a text "Ať mír dál zůstává s touto krajinou, zloba, závist, zášť, strach a svár ty ať pominou, ať už pominou..." Modlitba pro Martu je pro mne písní, jež se mi neposlouchá a v dnešní podivné době je znovu aktuální. Ještě nikdy nebylo mezi lidmi tolik zloby a nenávisti, jako nyní. Elpíčko Songy a balady však stojí za poslech celé.