Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Půltucet (leden 2020) - příběh fotografie

vydáno 1. února 2020 – napsal Rony – 2 komentáře

Motto: „Naděje je to s křídly, co hnízdí uvnitř nás a pěje píseň beze slov a stále zvedá hlas.“ Emily Dickinson

1. Staré dobré časy

Svět se neskutečně rychle mění. Technický pokrok nám dnes umožňuje získat mnoho informací, o které stojíme. Internet je dobrý rádce, avšak může být i zlý pán. Pro mnohé se stane virtuální náhradou skutečného života. Ruku v ruce s tím přijde odcizení a neschopnost vnímat realitu. Vždyť je tak snadné zůstávat jen ve své sociální bublině, v níž s námi všichni souhlasí.

V dobách, kdy gramofony byly ještě na kliku, se žilo jinak. Lidé měli k sobě blíž a proto na sebe byli vlídnější. Někdy se mi zdá, že směřujeme k postupné degeneraci, neschopnosti domluvit se a přežít. Možná vše směřuje k tomu, že naše západní civilizace začne časem plodit geneticky opravené děti. To již jde i dnes, avšak zatím je to bráno za neetické.

Vlastně jsem podobnou vizi loni četl. Sci-fi kniha Konec civilizace (aneb Překrásný nový svět) od anglického autora Aldouse Huxleyho popisuje stav, kdy na světě existují již pouze geneticky upravení lidé. Ovšem ti jsou rozděleni do kast, protože i duchem chudé, ale pracovité jedince společnost nutně potřebuje. Aby vše v takovém režimu mohlo fungovat, je nezbytné lidi hlídat.

Nesměřujeme právě teď k podobnému druhu nové totality? Co je staré, bývá zatraceno jako zastaralé, neužitečné. A to se týká nejen gramofonu na kliku, ale i myšlení.

. . .

2. Lomeček

O hraběti Karlu Filipu Buquoyvi je známo, že byl velký cestovatel a vědec. Když kdysi dostal darem malou kopii proslavené sošky Panny Marie de Foya u Bruselu, bral ji na svých cestách vždy s sebou. V roce 1685 zastihla loď plující z Říma do Španělska prudká bouře a celá posádka se ocitla ve velkém nebezpečí, slíbil Bohu a jeho Matce, že budou-li zachráněni, postaví jako projev vděčnosti na svém panství v Čechách kostel, kterému věnuje milostnou sošku. V tu chvíli se bouře uklidnila a všichni byli zachráněni.

Než mohl hrabě sošku svůj slib splnit, zemřel. Stačil však najít vhodné místo - Lomecký vrch a na smrtelné posteli proto prosil své syny Emanuela a Alberta, aby dílo dokončili, což se také stalo.

. . .

3. Lípa Naděje

Starý strom ve mne vždy vyvolává pocit klidu a bezpečí. Chtěl bych si pod něj sednout, opřít svá záda o jeho věkem rozpraskaný kmen a zůstat tak nehnutě jako on. Třeba i celá staletí.

Naděje je slovo, které letitému stromu sluší. Je o trpělivosti, vůli a o štěstí. Je o stromech, stejně jako o lidech.

. . .

4. Bez tváře

Znáte také ten pocit? Jdete sami liduprázdným městem a náhle z oprýskané zdi jako by vás cosi neurčitého pozorovalo? Ztišíte kroky, zadržíte dech, vždyť vše se zdá tak reálné. Mysl začne pracovat na plné obrátky a neurčitý obraz skvrn dostává stále jasnější kontury.

A náhle vidíte postavu ženy s šátkem, která jako by vystupovala ze zdi. Můžete ji oslovit, ale neodpoví vám. Snad je němá, snad žije jen ve vašich představách.

. . .

5. Biker

Cosi tajemného zůstává i v stínohře na kostelní zdi, byť zde již nejde o abstrakt, ale částečně vykreslenou realitu. I ona nás svádí k tomu, abychom si lehce naznačený příběh dále domýšleli.

. . .

6. U Vondrova

Nedaleko Hluboké nad Vltavou najdete zachovalý dvůr, který již v roce 1550 založil na návrší za Munickým rybníkem Ondřej Ungnand ze Suneku, manžel Bohunky z Pernštejna, v této době majitel panství Hluboká. Pro Ondřejovský dvůr později zlidověl název Vondrův dvůr, zkráceně Vondrov.

Ušlechtilí koně patří k Vondrova už bezmála půl tisíciletí a v mnoha prostorných výbězích je můžeme obdivovat dodnes.

☆ ☆ ☆

V prosincovém hlasování překvapivě vede chmurné černobílé zobrazení Řbitova zviřátek , hlásící se k mrazivému hororu Stephena Kinga.

☆ ☆ ☆

Novinkou roku 2020 bude moje nabídka na poslech desky, kterou mám rád, nebo která mne zaujala. Je jen na vás, jestli si z ní alespoň kousek přehrajete. K fotkám a jejich příběhům snad dobrá hudba i patří, stejně tak k přírodě, v níž jako by byla zakódována.

Prvním a hned dvojalbem bude Aerial od Kate Bush. Skvělá uklidňující deska, blížící se na dotek k jemnému jazzu.

Aerial 1/2

Aerial 2/2