Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Půltucet (květen 2019) - příběh fotografie

vydáno 1. června 2019 – napsal Rony – žádný komentář

Motto: "Válka je mír, svoboda je otroctví, nevědomost je síla..." George Orwell

Tato slova rezonují skvělou knihou George Orwella a bohužel znějí i dnes stále zřetelně a aktuálně. Překrucování pravdy, zatajování skutečností a demagogie nikdy nemůže být obhajována myšlenkami boje za lepší svět. Dříve či později se vždy zvrhne v totalitu.

Svobodu slova přece lze zneužít, tak proč ji neomezit? Kdo však budou ti vybraní, kteří budou "slova" třídit a zakazovat? Rada starších či politicky "správně" smýšlející jedinci? Znovu si hrajeme s ohněm, který nás spálí.

1. Milion sluncí

Zjara mají sluneční paprsky obrovskou sílu. Dovedou proměnit nevýraznou šeď pestrou paletou jásavých barev v předlohu obrazů holandských mistrů. Tyto obrazy jsou kouskem vytržené krajiny, jako bychom do ní nahlíželi pootevřeným oknem.

Stejné to je s fotkami, které také zaznamenají pouze malý výřez. Je na oku každého jedince, jakou kompozici z celku zvolí.

...

2. Kapraď

Druhovou rozmanitost nebo-li biodiverzitu druhů určuje celkový počet živočišných a rostlinných druhů na naší matičce Zemi.

Počet všech druhů na Zemi není stále známý a odhady se pohybují v nečekaně rozdílných číslech - mezi 10 miliony a 2 miliardami. Jen 1,4 milionu druhů je vědecky popsáno a pojmenováno. Podobně neurčité počty sdílíme o vymírání či přibývání druhů. Některé studie uvádí, že jen za období 1965-1990 vymizelo okolo 50 000 druhů. Jiné studie z roku 2014 však tvrdí, že k úbytku druhů vůbec nedochází.

V současné době jsme přesto stále masírováni zprávami o rychlém vymírání v souvislosti s globálním oteplováním, které se klade za vinu působení člověka. Vědecky je však doloženo, že vyšší teplota naopak vede k větší biodiverzitě druhů. Jak to tedy doopravdy je?

Jisté zůstávájí pouze neblahé následky tlaku dramaticky se zvyšující populace lidské. Dnes je na Zemi 7,8 miliardy lidí, a ti potřebují k životu prostor, jenž chybí dalším, vymírajícím druhům. Ne globální oteplování, ale přelidnění mnohých zemí je varovným signálem. Slyšíme ho však?

Kapradiny (Polypodiophyta) jsou hojně rozšířené po celém světě. V současné jde z velké části o byliny, ale v některých tropických oblastech rostou také stromovité druhy. Stromovité kapradiny se hojně vyskytovaly především v prvohorních permokarbonských lesích. Patří k nejstarším rostlinám a rostou na Zemi již téměř 200 milionů let. V druhohorách a třetihorách již kapradiny spíše vymíraly, přesto přečkaly i nejhorší klimatické změny.

Já rozevřené trsy kapradin miluji a na jaře se vždy kochám pohledem na postupně se rozvíjející listy, v mládí stočené do spirály způsobem, který nemá v rostlinné říši obdoby.

...

3. Blanice

Řeka, která se na své téměř sto kilometrové pouti k soutoku s Otavou prodrala horami Šumavy a vytvořila za miliony let úžasně pestrou krajinu, tolik na svém horním toku osvěžující a milou.

V rozsáhlém území řeky mezi Arnoštovem a Blažejovicemi dnes chrání NPP Prameniště Blanice (od roku 2008) mokřiny a mokřady v různém stupni vývoje. Hlavním cílem je ochránit biotop, v němž se vyskytuje kriticky ohrožený mlž - perlorodka říční. Ta žije pouze v nejčistějších vodách, podobně jako mihule potoční, vranka obecná, čolek horský nobo vzácný čolek obecný.

...

4. Větrolamy

S obrovským nárůstem dopravy od našich cest mizí stromořadí, které sázeli okolo cest naši předkové. Na hlavních tazích proti tomu nelze nic namítat, kmeny vzrostlých stromů vzaly život mnoha lidem, ale u jiných cest, kde občas přejede nějaké auto, by měly stromy zůstat zachovány. Důvodů k tomu je jistě dost, jedním z nich je i malebnost krajiny.

Dalším důležitým důvodem výsadby stromořadí byla snaha rozbít silné větry, které mohly poničit úrodu na polích. K tomu vždy nejlépe sloužily topoly, které dosahují obrovské výšky. Stojí těsně vedle sebe v řadách jako vojáci a vítr je nijak neohrozí.

...

5. Nový život

Jak pestrý je náš svět. Život na Zemi potkáte na každém kroku. Přesto se zdá být pro jednotlivé živočichy složité zachovat svůj rod a nevyhynout. Vždyť přírodní prostředí se stále mění. Ať již za "pomoci" lidí či bez nich.

Fosílie dávno vyhynutých tvorů ukazují, že ne každý tvor katastrofy nebo pomalou změnu podnebí přežije. Na jeho místě se objeví jiní a kolotoč zrození a umírání znovu pokračuje.

K těm ohroženým lidmi jistě patří obojživelníci. V České republice jich žije pouhých 21 druhů. Osm druhů patří mezi ocasaté obojživelníky a třináct druhů mezi žáby. Všechny druhy obojživelníků jsou u nás v současnosti zařazeny buď do Červeného seznamu ohrožených druhů nebo mezi zvláště chráněné druhy.

Ropucha obecná patří mezi ně. Měl jsem proto radost, když jsem v louži u cesty pod šumavským Hrbem spatřil párovou rosolovitou šňůru s malými černými vajíčky. Ta jsou velká asi 2 mm a embryonální vývoj je dokončen obvykle po 2-3 týdnech. Vajíčka ropuchy kladou často až několik hodin.

...

6. Klid před bouří

Filipova Huť má pro mne jedno velké kouzlo. Tím je úžasný pohled na vrcholky Roklanu, který již Karel Klostermann považoval za nejodlehlejší místo na světě. Jistě si realitu trochu přibarvil, jak to již dobří spisovatelé umí, avšak ten, kdo se vydal na Roklan hned po "sametové revoluci" z Modravy, zažíval podobné pocity.

Takové, jaké jsem cítil já, stoupajíc na vrchol Velkého Roklanu někdy na jaře roku 1990 od provalené Roklanské nádrže. Hodně se toho od té doby změnilo, ale pocit na skalnatém vrcholku šumavského obra mám dodnes stejný.

Jaký je to rozdíl, sáhnout si na osamělý vrchol Roklanu, od nynějších výstupů na nejvyšší horu světa Everest, kde se tvoří na trasách dlouhé fronty, v nichž umírají lidé.

„Nemůžu uvěřit tomu, co jsem nahoře viděl. Smrt. Krveprolití. Chaos. Fronty. Lidé, kterým jsem říkal, ať se otočí a vrátí, skončili mrtví. Horolezci chodí po mrtvých tělech. Všechno, co čtete v senzačních titulcích, se odehrálo během našeho výstupu,“ takto popsal Saikaly své zážitky pro list The Guardian.

Kladu si prostou otázku, za čím se vlastně lidé honí? Za krásou přírody nebo jen za pomíjivou slávou a selfíčkem z nejvyššího vrcholu světa, kam dnes dotáhnou téměř každého.

☆ ☆ ☆

Z dubnových příběhů zatím nejlépe uspělo povídání o "Zrození stromu" s fotkou klíčícího semínka bukvice.