Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Půltucet (duben 2024) - příběh fotografie

vydáno 1. května 2024 – napsal Rony – žádný komentář

Motto: "Nemůžeš plavat k novým obzorům, dokud nebudeš mít odvahu ztratit z dohledu břehu.“ (William Faulkner)

Velké množství vzpráv o střetech lidí s medvědy na Slovensku zřejmě vyústí v jejich regulaci. Upřímně řečeno dnes bych se bál chodit po některých turistických stezkách. Pojďme se na tyto příběhy z několika minulých týdnů blíže podívat.

Příběh první

Příběh druhý

Příběh třetí

Příběh čtvrtý

Příběh pátý

Příběh šestý

Příběh sedmý

Příběh osmý

Příběh devátý

Mnoho napadení se událo v místech, které znám ze svých cest a vandrů. Podrobný popis k sedmému příběhu popisuje i Hiking.sk, web, jenž se věnuje turistice na Slovensku a přináší mnoho krásných příběhů, většinou ze slovenských hor. Cestu přes Kalamarku a žlutou značkou přes Drábovku znám z nedávné minulosti, kdy jsme se na pár dnů ubytovali v chatce nad hotelem Pol'ana. Obrovské čerstvé medvědí stopy, mne tam hodně vylekaly, byli jsme hluční, klepali klacky do stromů a modlili se, abychom huňáče na zarostlé stezce nepotkali. Tehdy jsme přebývali v jorní chatce, k níž často medvěd zavítal - Hiking.sk

Medvědi, stejně tak vlci či rysi do divoké přírody patří. Na Slovensko jsme jezdili na týdenní přechody hor velmi často a uvidět medvěda bylo naše přání. Ovšemže nejraději z bezpečné vzdálenosti nebo chráněného úkrytu. Kamarádům se v Roháčích narazit na medvědici s dvěma medvíďaty i poštěstilo, já tehdy musel po přechodu Slovenského Ráje odjet na školení a tím jsem o tenhle životní zážitek přišel. A tak se musím "spokojit" s několika nočními návštěvami medvědů, kteří svoji nevoli dávali znát. Kolikrát jsme prošli v blízkosti kolem huňáče, aniž by o sobě dál vědět, však netuším. Jistě to bylo mnohokrát.

Nyní se však zdá, že napadení a bohužel i zabití lidí medvědy přibývá. Pokud domorodci říkají, že již radši nechodí do lesa na houby ani na některé turistické cesty, nutí to k zamyšlení.

Slovenská televize TA3 dokonce po prezidentských volbách s nadsázkou napsala, že o novém prezidentovi Slovenská rozhodli medvědi, když pouze Peter Pellegrini toto chtěl řešit. Pozorně jsem také shlédl v TA3 debatu o medvědech.

Posledních útoků medvědů si všímá i český tisk. Vybírám pasáž z Blesku, kde je zmíněno, že často jde o fotografy, kteří nerespektují teritoria medvědů. Ale jak tato místa poznat? Pobytové znaky medvědů zjistíte často až když není návratu.

Příkladem jsou i poslední incidenty, jako napadení dvou turistů ve Zvolenské kotlině na středním Slovensku: „Byli daleko od turistické stezky a v těsné blízkosti mnoha medvědích brlohů, to znamená, že je to velmi nebezpečné," varoval před takovým chováním Lukáč. „Tito lidé si toho měli být vědomi a do této oblasti vůbec nevstupovat," upozornil na to, že oběťmi jsou velmi často fotografové. „Fototuristika, které se účastní i občané České republiky, stojí za tím vábením a je to poměrně nebezpečná činnost. Velká část těch napadených lidí v letošním roce byli fotografové, kteří se snažili ty medvědy na tom místě vábení fotografovat,“ doplnil. (Blesk)

1. Pampelišková louka

Několik nadprůměrně teplých týdnů za sebou ovlivnilo přírodu, která se ihned začala zelenat. Nebyl velký rozdíl mezi nížinami a horami, protože i Šumava zažila rekordní teploty. I pampelišky u Březovíku rozkvetly o měsíc dříve, než loni.

. . .

2. Koryto

Vysoko položená obec Koryto máte svým názvem. Kdekdo by si pomyslel, že ji najde někde v hlubokém údolí, ale opak je pravdou. Nedaleko vrcholu Vysoké mýto (920 m n. m.) najdeme v podobné nadmořské výšce ves, kde se zachovaly velké německé patrové domy. Původně Psí Koryto vzniklo pojmenováním po čtvercovém kamenném korytu, z kterého se do domů rozváděla pramenitá voda. Ono koryto prý lze stále v mokřadech prameniště najít. Já však objevil pouze klasické koryto v podmáčeném terému nedaleko Božich muk.

. . .

3. Kosatec či fialka?

Makro občas zkreslí realitu a tak, když jsem foto malé fialky poslal kamarádce, netušila o co jde. Bez znalosti vzniku fotky bych se také domníval, že jde o kosatec sibiřský, kterému se tvar a barvy velmi podobají. Radost mám hlavně z toho, jak slušně nový mobil Xiaomi 14 makro fotí.

. . .

4. Kostel v Chlumu u Třeboně

Moje pracovní cesty mne zavedou často na krásná místa Jižních Čech. Jedním z takových míst je Chlum u Třeboně a jeho zalesněné okolí s mnoha rybníky. Objevovat tuto krajinu jsem začal až po roce 1989, protože blízkost hranic s Rakouskem to dříve neumožňovala.

Velmi hezký kostel v Chlumu minulý měsíc zachvátil požár, odnesly to hlavně krovy, vnitřek kostela s varhany větší škody naštěstí oheň nenapáchal. V textu z www.mapy.cz se dozvíme, že:

"Zbudován v letech 1737 - 1745 v barokním slohu dle vzoru chrámu v Mariazell. Dal jej vystavět majitel chlumeckého panství hrabě Jan František z Fünfkirchenu z vděčnosti Panně Marii za záchranu života. Orientovaná stavba na půdorysu řeckého kříže, doplněná trojlodím."

. . .

5. Cyklostezka na Čertovu stěnu

Pár dnů před oficiálním otevřením nové části Vltavské cyklostezky, která z Vyššího Brodu stoupá k Čertově stěně a dál vede do Loučovic kopírujíc náhon Čertova mlýnu, jsem si vyrazil poslední dobnový den v letním počasí. Nad lesy se vznášel pyl a barvil kopce do zlatova.

. . .

6. Rašelinné jezírko

Rašelinné jezírko v mokřadech pod Kapličkami nemá název. Říká se mu U prokopané hráze, protože ta byla dlouho protržená. V horské krajině nedaleko česko-rakouských hranic přežívá losí stádečko. Spatřit zde losa se však jen tak někomu nepodaří.

∆. ∆. ∆

Březnový Půltucet dostává prozatím nejvíce hlasů příběh Labuť. Krása těchto velkých ptáků je přitažlivá. Když jsem jako kluk vyrůstal, byly labutě ještě vzácností, snes je najdeme téměř na každém rybníku.

Asi neuškodí oslavit pomyslně památku Jarka Kryla, který zemřel před 30: roky těsně před svými padasátinami. Dnes by měl 80 let. Vybírám LP desku Bratříčku, zavírej vrátka. Desku, kterou jsem si ihned, co vyšla po roce 1989, zakoupil. S jeho krásnými a silnými písněmi jsem vyrůstal