Půltucet (duben 2023) - příběh fotografie

Půltucet (duben 2023) - příběh fotografie

Motto: "Život je jako jízda na kole. Abyste udrželi balanc, musíte se neustále pohybovat dopředu.“ (Albert Einstein)

Studený a deštivý duben moc k výletům nelákal, i příroda jako by dál spala zimním spánkem a jen pár slunných dnů dojem moc nevylepšilo. Většinu fotek jsem proto znovu ulovil ze sedla svého biku.

1. Velikonoční sdělení

"Svět potřebuje pravdivost". Dnešní přetvářky a lži si zřejmě povšiml autor modře vybarveného obřího velikonočního vejce, která lze každoročně nalézt na Hluboké. Jejich zbarvení a vzkazy se každoročně mění. Když jsem si večer projížděl zámecký park, stále je ještě hledalo podle mapky mnoho rodin s dětmi.

. . .

2. Jarní probouzení

Přírodě je jedno, jestli se zrovna někde na Zemi válčí. Ona má svůj řád stovky milionů let zaběhlý a půtky podivných bytostí, které si pyšně říkají "Homo sapiens", ji moc nezajímají. Moudrost ale není výsadou lidí, ale právě jen přírody. Má ji ve svých genech.

. . .

3. Metelesku Blesku!

Již více než dvě desítky let uběhlo od záplav tisícileté vody, které nám ukázaly, jakou sílu příroda má. Stojím u Metelského rybníku, jehož hráz síla vody prorazila a spláchla několik domků pod hrází. Vesnice s příznačným názvem Metly se tak stala mementem jenž přetrvává, byť stopy bleskové povodně dnes budete hledat marně. Půvabný rybník dále zadržuje vody a zkrášluje zdejší krajinu.

. . .

4. Krajina zamyšlená

Blatensko si můžete snadno zamilovat. Lesy, louky, rybníky a vršky mezi nimiž se proplétají stužky potůčků, se pro vás mohou stát návykové. Ať krajinu procházíte pěšky, či si ji prohlížíte se sedla kola, vždy vám má co nabídnout.

. . .

5. Sedlice - Dům U lvice

Pokud budete bloudit Sedlicí, jistě vám do oka padne Dům U lvice, který pochází z 2. poloviny 20. století. Domu vévodí průčelí s atikovým patrovým štítem se štuky a brána s atikovými štítky.

. . .

6. Pohádky ovčí babičky

Malé stádo ovcí oživilo kopcovitou krajinu kdesi pod Třemšínem. Nechává mi vzpomenout na stohlavá stáda ve slovenských a rumunských horách, po kterých jsme často mnoho dnů putovali. A večer pod širákem jsme se nechávali ukolébat pohádkou ovčí babičky či vzdáleným vytím vlků.

∆ ∆ ∆

Březen zatím ovládá fotka O putování, ale to můžete svým hlasem ještě změnit. Tedy pokud jste již jednou nehlasovali.

Také se těšíte na Zelenou Evropu bez uhlíkové stopy? Jestliže odpovídáte ano, můžete se s radostí zaposlouchat do nadčasové LP desky s všeříkajícím názvem Snad nám naše děti prominou od skupiny Framus 5 Michala Prokopa. Hodně štěstí na vaší cestě.

Hodnocení článku

Anketa

Půltucet (duben 2023) - příběh fotografie

30 18% Velikonoční sdělení

29 18% Jarní probouzení

26 16% Metelesku Blesku!

25 15% Krajina zamyšlená

26 16% Sedlice - Dům U lvice

29 18% Pohádky ovčí babičky

Hlasovalo 165 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

Myslivec

2. května 2023 09:41

Myslivec říká

Máte můj obdiv a rád bych Vás pozval do Poděbrad .

Můj mobil 721 388 718

Zdeněk

Rony

3. května 2023 11:07

Rony říká

V Poděbradech byl nedávno kamarád v lázních a lákal mě tam na kolo. Možná lázně čekají i mne, protože čas nezastavíš. Jinak děkuji za pozvání, zatím se toulám po českých krajích v partě dobrých lidí, kteří jsou pro dobrý pocit důležití. Jen letos nám domluva díky počasí i zdraví trochu vázne a zatím není co do Šlápot vkládat.

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.