Půltucet (duben 2021) - příběh fotografie

Půltucet (duben 2021) - příběh fotografie

Motto: „Celý svět je naruby. My všichni jsme vzhůru nohama. Jsme jako mouchy na stropě a jenom díky věčnému milosrdenství nespadneme dolů.“ Gilbert Chesterton

Aprílový duben nás obdařil směsicí počasí, kdy pár již téměř letních dnů přes noc znovu do exilu vyhnala vrátivší se zima. Jen zvolna se příroda probouzela, ale ona dobře ví co dělá, vždyť čtvero ročních období se nestřídá poprvé.

1. Tichý blázen

Až vysoko k zasněženým šumavským vrcholkům vedla naše cesta od Ktišského rybníka, kde o své první letošní úlovky usilovalo hned několik zachumlaných rybářů. Ani nás chladný vítr vanoucí od nedalekého Chlumu (1 191 m) neodradil a výšlap k sousednímu Velkému Plešnému naopak hezky zahřál.

. . .

2. Devět sil

Mezi prvními květinkami, které prorazí neobvyklou silou rozmrzající zem, byvá pravidelně devětsil. Druhové jméno lékařský vypovídá o jeho léčivých účincích. Sbírá se jarní oddenek před rozvitím květů, který se suší při 40 °C. Kdysi se devětsilu přisuzovala léčebná síla proti moru a i dnes se občas využívá v lidovém léčitelství jako náhrada podbělu.

. . .

3. Čeření

Po lehce zčeřelých hladinách jihočeských rybníků vítr rád maluje krajinu pestrými barvami jara. Stačí jen tyto obrazy navždy znehybnit.

. . .

4. Baba

Ostroh skal čnící nad Vltavou u Hluboké brzy překryje šťavnatá zeleň okolních bučin. Součástí chráněného území, kterým vede červená naučná značka, jsou skalní útvary a maloplošné sutě. Na vrcholu Baby nalezneme zbytky stejnojmenného hradiště a valy s nálezy ze starší a pozdní doby bronzové. Většina památky leží ve Staré oboře, kam k její prohlídce musíte dřevěnou ohradu přelézt.

. . .

5. Stará obora

Na levém břehu Vltavy severně od Hluboké nad Vltavou se nachází Stará Obora. Celková výměra obory je 1 510 ha a je zde chována zvěř dančí, mufloní a černá. Vstup do ní je zakázán a tak občasné průniky na toto zajímavé a pestré území může zpoplatnit Česká policie.

První historická zmínka o oboře pochází z roku 1480. Jde tedy o jeden z nejstarších oborních chovů v Čechách. Přesnější dochované zprávy o zřízení obory na panství Hluboká nad Vltavou jsou z roku 1535, kdy byla zřízena obora pro zvěř srnčí a zajíce. Od roku 1771 existuje Stará Obora přibližně ve stejné výměře a hranicích jako v současnosti.

Dříve se v oboře zkoušel chov následujích druhů zvěře: bílá dančí, bílý jelen, divoké ovce. Ve 30 letech minulého století byly dokonce uskutečněny pokusy s chovem exotické zvěře, ale většinou skončily nezdarem, jako antilopa z Afriky, mandžuští jeleni, pštrosi z Jižní Ameriky, australští klokani a svišti z Vysokých Tater.

Součástí obory je tzv. Zlatěšovický park. Tento téměř anglický park se nachází v místech, kde se ještě v 18 století nacházela zaniklá obec Zlatěšovice. Tu tehdejší majitelé panství Schwarzenbergové přesunuli do dnešního Zbudova v souvislosti se vznikem Staré obory. ( zdroj LS Hluboká

. . .

6. Kocouři

Kočičky jsou jedním ze symbolů jara a Velikonoc. Podle tradice vycházející z křesťanského příběhu, vítali obyvatelé Jeruzaléma přicházejícího Ježíše palmovými ratolestmi. Ty však nebyly v našich zeměpisných šířkách dostupné a tak tyto nahradily podle německého vzoru kočičky. Běžným křesťanským zvykem je jejich svěcení v kostele na Květnou neděli. Následující rok o Popeleční středě se pak staré kočičky pálí.

Kocouři se pak občas nazývají plně rozkvetlé květy, na kterých jsou již patrné prašníky se žlutým pylem.

∆ ∆ ∆

Minulý měsíc nám pár hlasů navíc vyzdvihlo do čela hned dvojici fotek - 2. Zima to nevzdává a 4. Karlův Hrádek. Rozsoudit je musí další hlasující.

Březnový Půltuctu jsem zakončil vložením odkazu na audioknihu "Sama mezi indiány", kterou jsem si vyslechl se zatajeným dechem. Jsem rád, že na ni můžu hned následující měsíc navázat videem Jakuba Wágnera Ještě než zmizí. V době neustálého covidového šílenství může být inspirací.

V Amazonském pralese přežívají lidé tisíce let a jsou v něm šťastní. Civilizace jim bere domov, ale to nejhorší je, myslet si, že jim usnadníme život, když je přemístíme do měst. Zapomenou své zvyky, ztratí kontakt s přírodou a časem zahynou.

Kousek Itálie Vám přináší v zajímavém podání Angelo Branduardi.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Fotky s příběhem - duben 2021

22%Tichý blazen

18%Devět sil

15%Čeření

17%Baba

14%Stará obora

14%Kocouři

Hlasovalo 247 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

Majka

1. května 2021 09:14

Majka říká

Tentokrát jsem první. Jaro už je mezi námi a doufám, že zase necouvne. Krásné dny!

Pedros

8. května 2021 09:41

Pedros říká

Na úvod děkuji za možnost prohlédnout si velmi pěkné fotky. Jen bych si dovolil upřesnit, ze ten kvetoucí devětsil je bílý nikoliv lékařský. Ten lékařský je velmi podobný, ale má fialové květy a je podle mě vzácnější. Můžete ho vidět třeba v údolí Čertíka u Rudolfova. A ještě k té první fotce - ten Plešný mě dlouhodobě láká, protože to je poslední tisícovka šumavského podhůří (resp. dvě - ještě jeho jižní vedlejší vrchol), která mi chybí do sbírky, ale netroufám si. Byť je podle mě nesmysl Plešný řadit do podhůří a sousední Chlum už na Šumavu, ale holt to tak někdo vymyslel. Mohl byste mi doporučit nějaké tipy ohledně cesty anebo času, aby to bylo bezpečné (stačí emailem)?
Rony

8. května 2021 17:22

Rony říká

Díky za upřesnění devětsilu, to jsem opravdu nevěděl. Na první fotce je Chlum, sousední Velký Plešný od Ktišského rybníka vidět není. A jak na jeho vrchol dojít? Nejlépe je začít právě od Ktišského rybníka a vydat se po zelené značce, nebo z Březovíku, jít přes Třebovice vpravo cyklotrasou směrem na Tisovku a první cestou vpravo odbočit za potok k hájovně. Pak už cesty vedou jen vzhůru k Malému a Velkému Plešnému. Nikdy jsem tam armády cvičit neviděl, jde se bez problému dobrou cestou lesem. O volných dnech se opravdu není čeho bát.

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

Pedros

10. května 2021 07:34

Pedros říká

Díky za rychlou odpověď, tak snad to letos vyjde. Ještě bych se chtěl zeptat, nevíte-li zda někdy za socíku stávala na Chlumu nějaká stavba (možná pozorovatelna), která převyšovala okolní lesní porost?
Rony

10. května 2021 17:02

Rony říká

Já už tam nic nepamatuju, ale myslím, že snad v šedesátých letech tam nějaká vojenská pozorovatelna byla, dle zbytků ztrouchnivělého dřeva.

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

Pedros

11. května 2021 07:57

Pedros říká

Děkuji za odpověď, možná ještě vysvětlení, proč se ptám - tchán (pochází z Kuklova), kdysi dostal darem obraz s horou, který má zobrazovat něco z okolní Šumavy. Tu horu jsme snad identifikovali jako Chlum, ale neseděla nám tam jakási vežička na vrcholu.
Rony

12. května 2021 07:56

Rony říká

Dřevěná stavba byla zcela jistě na vrcholu Bulového, na který je z Kuklova výhled ideální. A byť tento vrchol není takovou charakteristickou pyramidou, jako Chlum, malíř si často svůj obraz přikrášlí.

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.