Půltucet (duben 2020) - příběh fotografie
vydáno 1. května 2020 – napsal Rony – 1 komentář
Motto: „Žij podle svojí víry. Dělej to, co ti radí srdce... To, co chceš... Lidský život je divadelní představení, které se hraje bez předchozích zkoušek. Zpívej, směj se, tancuj, měj rád... a žij intenzivně každý okamžik svého života... dříve, než spadne opona a hra skončí bez potlesku." Charles Chaplin
Podobně jako březen i celý duben ovlivnila covidová doba. Přestože nějaké aktivity umožněny byly, stále nám chybělo dřívější bezstarostné užívání si jara. Vícedenní akce vzaly za své a zbyly jen procházky či projížďky po rozkvétající přírodě. Ale to není málo!
Toto zklidnění se přeneslo na ztišenou krajinu, v níž o to více vynikal ptačí zpěv. Zbyl čas si ho v klidu a v soustředění poslechnout a popřemýšlet o světě, v kterém žijeme.
☆ ☆ ☆
1. Prérie
Statisícová stáda bizonů, potulující se kdysi volně po prériích Severní Ameriky, zústala minulostí. Příběh Buffalo Billa, který se po občanské válce v roce 1867 nechal najmout jako zásobovatel a za 500 dolarů měsíčně dodával bizoní maso pro dělníky pracující na stavbě kansaské pacifické dráhy, zná mnohý obdivovatel divokého západu. Stal se jedním ze symbolů vybíjení bizonů, přestože lovil jen pro obživu a ne pro zábavu, jak tehdy bylo běžné, v letech 1867/68 zastřelil 4 280 bizonů.
Když byl bizon ve volné přírodě zcela vyhuben, přispělo jeho soukromé stádo bizonů k záchraně a obnově druhu.
Kousek americké prérie s malým stádem bizonů můžete spatřit u šumavského Křišťanova, na dohled od dalšího zajímavého výběhu praturů.
...
2. Koňský potok
Jedna z vyhlídkových cyklojízd nás zavedla do masívu šumavského Plechého. Ač mám jeho okolí dost dobře zmapované, jedno překvapení mě čekalo.
Byl jím bystře skotačící potůček, který se v kamenitých kaskádách proplétal umírajícím smrkovým lesem. Zurčící voda dodala vlhkosti svěže zelenému mechu, jenž tak dobře vynikal před šedivým pozadím vytvořeným vysušeným lesem.
Jak mocná je příroda, pokud se jí ponechá volná ruka, nám ukázala široká bobří hráz se zatopenými ostrůvky trsů trav, u soutoku s Jezerním potokem.
...
3. Stodůlecká hora
Nedaleko Knížecích Plání leží v tisícimetrové výšce travnatý vrchol, který ještě koncem dubna nese stopy prošlé zimy. Sněhem udusaná suchá tráva se teprve v květnu poprvé zazelená, stejně jako vysoké trsy borůvčí, chráněné dlouhými kamennými řadami.
Červená značka zde směřuje k Strážnému vyjímečně krásnou krajinou, kde spatříte staré zarůstající pastviny poseté mnoha balvany. Stopy bývalých vysídlených obcí se pozvolna vytrácí a jejich jména dnes připomínají jen historická alba Šumavy.
...
4. Vosička
Mezi první kvítka, která lákají hmyz na svůj sladký nektar, patří bezpochyby podběl. Jeho ostře žlutou barvu sice malá vosička vnímá jinak než my lidé, přesto pozornosti neunikne.
Dokonalost přírodních zákonů je obdivuhodná a těží z ní ti, kteří se nejlépe přizpůsobili.
...
5. Sluníčko, sluníčko, popojdi maličko.
Známá písnička jistě oslavovala naše známé slunéčko sedmitečné. V přírodě se však můžeme setkat s více než 5 000 druhy slunéček. Naše "beruška" z přírody mizí, protože ji nahrazuje agresivnější a silnější imigrant z Asie, slunéčko východní.
To má proti slunéčku sedmitečnému bílé okraje předohrudi a lištu na zadní části krovek. Na fotce je jeho černá varianta s červenými tečkami.
...
6. Jaření
Rozkvétající příroda je jako báseň, která má mnoho podob. Když svěží zeleň začne koketovat s bleděmodrým nebem, chce se vám padnout do vyhřáté trávy a nadlouho zavřít oči. Teprve poté jaro skutečně ucítíte.
☆ ☆ ☆
Březnový Půltucet si úspěšně podmanilo První jarní dýchnutí.
K jarnímu slunci a svěží zeleni se jistě hodí něco lehčího, uklidňujícího. Sáhnu proto do kouzelného klobouku, abych z něho vytáhl, abych z něho vytáhl ... Sigur Rós / Valtari.
Anketa
Fotky s příběhem - duben 2029
19%Prérie
16%Koňský potok
18%Stodůlecká hora
16%Vosička
17%Sluníčko, sluníčko, popojdi maličko
14%Jaření
Hlasovalo 349 čtenářů
Fotogalerie k článku
Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit
Autor článku
Rony
... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.
(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)
Komentáře
Přidat komentář
Článek je zařazen do kategorií
Podobné články
- Vzhůru na Olymp
- Montenegro, příběh hor ll. NP Biogradska gora, NP Lovčen
- Půltucet (srpen 2022) - příběh fotografie
- Itálie 2012 - Kolem Sicílie II
- Makrománie
- Kameny České Kanady l.
- Chodsko a Český les l.
- Krušné hory lV. - Vlčí hora a Klíny
- Křížem krážem po křížových cestách I. Rožmitál na Šumavě, Tichá, Cetviny
- Drážďany v čase vánočním
Jaký typ výletů preferujete?
1238 46% Vzít krosnu a přespat ve volné přírodě
838 31% Poznávání přírodních krás s ubytováním v hotelu nebo penzionu
597 22% Poznávání památek a velkých měst
Hlasovalo 2673 čtenářů Archiv anket
Náhodné články
- CHKO České středohoří l.
- Půltucet (červenec 2021) - příběh fotografie
- Dolomity 2024 lV. - Col Margherita, Lagozuòi Piccolo
- Pohodová Vydra, dramatická Křemelná...
- Zápisky z cest II. (Matterhorn...)
- Od Tater do Ráje (7.05)
- Na běžkách Novohradskými horami
- Půltucet (březen 2020) - příběh fotografie
- Nejenštejn: zřícenina Jenštejn a zámek Ctěnice
- Hrubý Jeseník a Rychlebské hory l.
16. května 2020 09:43
Jack říká
Pěkně zachyceno )
„Jednou za rok vyjeďte někam, kde jste ještě nebyli.“ Dalajláma