Půltucet (duben 2020) - příběh fotografie

Půltucet (duben 2020) - příběh fotografie

Motto: „Žij podle svojí víry. Dělej to, co ti radí srdce... To, co chceš... Lidský život je divadelní představení, které se hraje bez předchozích zkoušek. Zpívej, směj se, tancuj, měj rád... a žij intenzivně každý okamžik svého života... dříve, než spadne opona a hra skončí bez potlesku." Charles Chaplin

Podobně jako březen i celý duben ovlivnila covidová doba. Přestože nějaké aktivity umožněny byly, stále nám chybělo dřívější bezstarostné užívání si jara. Vícedenní akce vzaly za své a zbyly jen procházky či projížďky po rozkvétající přírodě. Ale to není málo!

Toto zklidnění se přeneslo na ztišenou krajinu, v níž o to více vynikal ptačí zpěv. Zbyl čas si ho v klidu a v soustředění poslechnout a popřemýšlet o světě, v kterém žijeme.

☆ ☆ ☆

1. Prérie

Statisícová stáda bizonů, potulující se kdysi volně po prériích Severní Ameriky, zústala minulostí. Příběh Buffalo Billa, který se po občanské válce v roce 1867 nechal najmout jako zásobovatel a za 500 dolarů měsíčně dodával bizoní maso pro dělníky pracující na stavbě kansaské pacifické dráhy, zná mnohý obdivovatel divokého západu. Stal se jedním ze symbolů vybíjení bizonů, přestože lovil jen pro obživu a ne pro zábavu, jak tehdy bylo běžné, v letech 1867/68 zastřelil 4 280 bizonů.

Když byl bizon ve volné přírodě zcela vyhuben, přispělo jeho soukromé stádo bizonů k záchraně a obnově druhu.

Kousek americké prérie s malým stádem bizonů můžete spatřit u šumavského Křišťanova, na dohled od dalšího zajímavého výběhu praturů.

...

2. Koňský potok

Jedna z vyhlídkových cyklojízd nás zavedla do masívu šumavského Plechého. Ač mám jeho okolí dost dobře zmapované, jedno překvapení mě čekalo.

Byl jím bystře skotačící potůček, který se v kamenitých kaskádách proplétal umírajícím smrkovým lesem. Zurčící voda dodala vlhkosti svěže zelenému mechu, jenž tak dobře vynikal před šedivým pozadím vytvořeným vysušeným lesem.

Jak mocná je příroda, pokud se jí ponechá volná ruka, nám ukázala široká bobří hráz se zatopenými ostrůvky trsů trav, u soutoku s Jezerním potokem.

...

3. Stodůlecká hora

Nedaleko Knížecích Plání leží v tisícimetrové výšce travnatý vrchol, který ještě koncem dubna nese stopy prošlé zimy. Sněhem udusaná suchá tráva se teprve v květnu poprvé zazelená, stejně jako vysoké trsy borůvčí, chráněné dlouhými kamennými řadami.

Červená značka zde směřuje k Strážnému vyjímečně krásnou krajinou, kde spatříte staré zarůstající pastviny poseté mnoha balvany. Stopy bývalých vysídlených obcí se pozvolna vytrácí a jejich jména dnes připomínají jen historická alba Šumavy.

...

4. Vosička

Mezi první kvítka, která lákají hmyz na svůj sladký nektar, patří bezpochyby podběl. Jeho ostře žlutou barvu sice malá vosička vnímá jinak než my lidé, přesto pozornosti neunikne.

Dokonalost přírodních zákonů je obdivuhodná a těží z ní ti, kteří se nejlépe přizpůsobili.

...

5. Sluníčko, sluníčko, popojdi maličko.

Známá písnička jistě oslavovala naše známé slunéčko sedmitečné. V přírodě se však můžeme setkat s více než 5 000 druhy slunéček. Naše "beruška" z přírody mizí, protože ji nahrazuje agresivnější a silnější imigrant z Asie, slunéčko východní.

To má proti slunéčku sedmitečnému bílé okraje předohrudi a lištu na zadní části krovek. Na fotce je jeho černá varianta s červenými tečkami.

...

6. Jaření

Rozkvétající příroda je jako báseň, která má mnoho podob. Když svěží zeleň začne koketovat s bleděmodrým nebem, chce se vám padnout do vyhřáté trávy a nadlouho zavřít oči. Teprve poté jaro skutečně ucítíte.

☆ ☆ ☆

Březnový Půltucet si úspěšně podmanilo První jarní dýchnutí.

K jarnímu slunci a svěží zeleni se jistě hodí něco lehčího, uklidňujícího. Sáhnu proto do kouzelného klobouku, abych z něho vytáhl, abych z něho vytáhl ... Sigur Rós / Valtari.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Fotky s příběhem - duben 2029

65 19% Prérie

55 16% Koňský potok

61 18% Stodůlecká hora

56 16% Vosička

60 17% Sluníčko, sluníčko, popojdi maličko

49 14% Jaření

Hlasovalo 346 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

Jack

16. května 2020 09:43

Jack říká

Pěkně zachyceno )

„Jednou za rok vyjeďte někam, kde jste ještě nebyli.“ Dalajláma

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.