Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Půltucet (duben 2019) - příběh fotografie

vydáno 1. května 2019 – napsal Rony – žádný komentář

Motto: "Pamatuj si, že žiješ v době, o níž budeš jednou říkat staré zlaté časy.“ Leszek Kumor

1. Jitro kouzelníků

Kouzlo ranních mlh dodává krajině jemnost a lehkou ospalost, které teprve k nebi stoupající slunce rozproudí krev.

Název první fotky odkazuje na stejnojmenno knihu Jacquese Bergiera a Louise Pauwelse, v níž je nesnadné se zorientovat, protože se dotýká dnes již pozapomenutých lidských znalostí.

Autoři míní, že lidstvo v budoucnosti dospěje k velkému vývojovému skoku a bude využívat skrytý potenciál psychické síly a energie. Domnívají se, že již mezi námi skrytě žijí "probuzení jedinci", kteří však záměrně nedávají najevo své výjimečné schopnosti. Nikdo by jim totiž nevěřil, nikdo by je nepochopil.

...

2. Podzemní prameny

Pokud vstoupíte do podzemního království, kde jen kapky ze stonků tenkých stalaktitů ruší věčné ticho, zapomenete v okamžiku na všechny pozemské strasti, které vás trápí. Vždy si vzpomenu na dobrodružnou knihu Drama Svatomartinské propasti Harouna Taziefa, popisující útrapy, jaké objevitele mohou v bezedných černých hlubinách potkat.

Možná podobné úvahy tanuly na mysl Jarkovi Nohavicovi, když tvořil jednu ze svých nádherných poetických písní.

...

3. Zrození stromu

Každého upoutají a nadchnou pohledy na věkovité, mohutně rozvětvené stromy, které na svém místě rostou celá staletí. Není však stejně zajímavé pozorovat jejich vznik a vývoj?

Z právě rozečtené knihy Petera Wohllebena Tajný život stromů se dozvídám mnohé překvapující skutečnosti. O stromech vzájemně spolupracujícími a propojenými svými kořeny, ale i všude přítomným podhoubím v jeden ohromný lesní systém. Některá odhalení komunikace mezi stromy a vzájemná pomoc slabším nebo fočasně strádajícím jedincům je vážně zvláštní. Mnoho z rostlinné říše zůstává pro nás skryto, mnoho neodhaleno. Probuzené semínko bukvice na fotce je jedním z asi 35 000 podobných, jenž každých 3-5 let zplodí jediný buk.

Za svůj dlouhý život jich může na zem shodit hodně přes milion. Přesto statisticky se v lese věku svého "rodiče" dožije pouze jeden jediný. Ten, který posléze nahradí a zabere místo po pádu či skonu starého stromu. S jistotou lze proto usuzovat, že ani semenáček z fotky svému "údělu" nedorůst ve starý buk neujde.

...

4. Utajení

Když už jsme u těch stromů, přiznám se, že je jen málo mých fotek, na nichž by alespoň jeden nebyl. Snad jen v betonových městech může párkrát chybět. Dívám se přes hledáček foťáku a kompozici vždy podřizuji dominanci osamělého stromu, stromořadí, lesa.

Ani hladina řeky či malého potůčku se neubrání jejich přítomnosti, odrazu ve své rozčeřené hladině. Často vzniká abstraktní obraz, jaký dokáže vykouzlit jen příroda sama.

...

5. Velká Amerika

Ikonické místo trempů, ale nejen jich. O málo přístupných lomech v okolí Mořiny se vyprávěly mnohé příběhy již v době, kdy jsme krásy našich krajin teprve začali objevovat.

Úžasně romantické místo lomu Velké Ameriky se stalo vyhledávaným, ale také Veřejnou bezpečností hlídaným. O to lákavější bylo zkoumání temných štol, které propojovaly jednotlivé lomy, v nichž také ústily.

Cesty dolů k čistým modrým jezírkům se neobešly bez tragických událostí. Zemská přitažlivost platí nejen ve vysokých horách, ale i zde, kousek od Prahy. A padat můžete dlouho.

...

6. Mexiko

I poslední fotka dubnového "půltuctu" zobrazuje krajinu, jako vystřiženou z westernů o divokém západu.

Dnes se opuštěné lomy staly součástí přírodních procesů a nepoučenému pozorovateli se zdá, že jde o výtvor přírody, a ne o dílo vzniklé tvrdou prací převážně politických vězňů v počátku 50-tých letech minulého století, kdy byl název lomu Trestanecký lom. Lidově také Deštivý lom, či lom Schniloušák.

☆ ☆ ☆

V březnové soutěži nasbírala nejvíce hlasů a s přehledem vede fotka č. 1. Nakloněná kaplička, pŕed 6. Lesní slunce.