Půltucet (červenec 2023) - příběh fotografie

Půltucet (červenec 2023) - příběh fotografie

Motto: "Cesta dlouhá tisíc mil začíná jediným krokem.“ (Konfucius)

Zapomeňte na chvíli inflaci, válku i zelený úděl. Léto je v plném proudu a pokud jste neshořeli na Rhodosu, jistě si i ten zbytek užijete. Já stěžejní týden strávil s dobrou partou v horách italských Jižních vápencových hor, kde se bez nesnází daly přečkat vedra, jež zachvátila téměř celou Evropu. Kontrast vysokohorské krajiny s naší šumavskou snad ani nemůže být větší, obě jsou krásné svým vlastním způsobem.

1. Vzhůru na Hvězdu

Dramatický výstup na vrchol Hvězdy ukončil úspěšně moji letitou snahu zdolat všechny hlavní tisícovky Šumavy, uznané webem www.tisicovky.cz. Samotný výstup na tento vrchol byl ztělesněním snad všeho, s čím se poutník Šumavou může potýkat. Žravé mušky, neprostupné houštiny, nepřehledný terén. Ale také úžasná příroda a vzpomínky, jež si poneseme s sebou celý život.

. . .

2. Lehce pošmourno

Nikoliv šmolkově modré nebe, ale tmavá mračna dodávají Lipnu tu pravou horskou atmosféru, za kterou k němu mnozí jezdí. Nečekejte pohodlnou dovolenou, čeká na vás horský terén a vše, co k němu patří. Polehávat týden na pláži přehrady by bylo málo.

. . .

3. Pozůstatky války

Italský horský průsmyk Passo Tonale, kudy vedla stará soumarská stezka v letech 1854 - 1856 protnula moderní silnice, která byla původně vybudována především z vojenských důvodů. Za horské války v letech 1915 - 1918 byl průsmyk součástí válečné fronty mezi Itálií a Rakousko-Uherskem. Passo Tonale se tak od roku 1915 stalo bojištěm. Stály proti sobě italské a rakousko-uherské jednotky, jež se opevnily i ve výšce přes 3000 m n. m.. Pro vojáky nejtvrdší fronta procházela právě tudy, v alpských masivech. "Vojáci museli každý den bojovat s přírodou o holé přežití. To bylo těžší než vyhnout se palbě nepřítele. V zimě hrozily hlavně laviny. Třeba na svatou Lucii 13. prosince 1916 spadly hned stovky lavin, které zabily několik set jak italských, tak rakouských vojáků," říká Walter Belotti.

Malý křížek z ostnatého drátu je mementem, jež trčí vysoko nad sedlem Passo Tonale na jednom ze skalnatých vrcholků dodnes

. . .

4. Ortler

Masív Ortleru nad vesničkou Paio nabízí úchvatný pohled na horské štíty přesahující výšku 3 600 m n. m. Až do 3 km výše vás dnes pohodlně doveze lanovka. Nahoře jsem při několikahodinovém pobytu sbíral zážitky a mohl dlouho meditovat v zastřešené kovové budce při vážné hudbě, která k horám bytostně patří.

. . .

5. Růžová vyhlídka

Po odpolední bouřce se nebe vyjasnilo a zapadající slunce do růžova vykreslilo nejvyšší vrchol horské skupiny Adamello-Presanella. Právě Presanella (3 565 m n. m.) dala norskému masívu své jméno. Hodinka mezi psem a vlkem zanedlouho začne měnit krajinu a brzy ji uspí.

. . .

6. Romance za korunu

Cesty, stezky, pěšiny. Šumavská krajina na ně přináší neobvyklé pohledy. Jsou tepnami krajiny spojující místa, která jsou či bývala pro lidi nějak zajímavá či užitečná. Mnoho z nich zaniklo nebo postupně zarůstá nálety, keři, stromy. Jiné jsou nové.

Barevně vyvážená cesta zlátnoucí loukou u Spálence láká k procházce či projížďce na kole. Pozorné oko diváka z fotky navíc zjistí, že Země je skutečně kulatá.

∆ ∆ ∆

Milý měsíc červen vynesl do čela šestice fotek s příběhem Rozbouřené nebe. Léto máme spojené se sluncem, modrým nebem, ale také s bouřami, které jsou oživením krajiny i samotného nebe.

Určitě to není jen pěti roky strávenými v horách a v přírodě s Lenou, jež se ztratila z mého života kdysi před osmi lety téměř beze slov. Slovenština mi byla vždy blízká, sympatická a milá. Proto dnes vkládám odkaz na slovenskou zpěvačku Zuzanu Smatanovou a její album Echo (2018). První polovina písní je slovenský, druhá polovina anglicky. Album jsem si vyslechl na terase své chaty v lůně přírody po příjezdu z italských hor.

Hodnocení článku

Anketa

Půltucet (červenec 2023) - příběh fotografie

28 21% Vzhůru na Hvězdu

19 14% Lehce pošmourno

18 13% Pozůstatky války

21 16% Ortler

18 13% Růžová vyhlídka

30 22% Romance za korunu

Hlasovalo 134 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.