Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Půltucet (červenec 2019) - příběh fotografie

vydáno 1. srpna 2019 – napsal Rony – žádný komentář

Motto: "Miliony lidí touží po nesmrtelnosti a přitom nevědí, co mají dělat, když v neděli prší." S. Ertz

1. Dračí lodě

Lidé se rádi baví a často si pro své uspokojení vymýšlejí všelijaké sportovní absurdity. Mezi ně lze zařadit i závody dračích lodí. Zde však ani tak nejde o čistě sportovní výkon, spíš o setkávání se a užívání si volnosti, kterou setkání přináší.

Dlouhé lodě s typickou dračí hlavou na špici se poprvé objevily před 2000 lety v Číně, ale teprve od roku 1976, kdy se uskutečnil první festival dračích lodí v Hong-Kongu, se sport začal šířit do celého světa.

Léto v Purkarci zdobí právě jeden ze závodů dračích lodí. Čekání na večerní zahájení zpestřilo mimo metalových hitů i zázračné nebe, které těsně před západem slunce vykouzlilo z mraků podivuhodnou galerii z větrem rozfoukaných mraků. Andělská peruť (není na snímku), plující vysoko po nebi nad purkareckým kostelem, zřejmě byla na objednávku, kterou kdosi nahoře vyslyšel.

. . .

2. Purkarecký drak

K dračím lodím v Purkarci patří večerní probuzení Purkareckého draka. Ohňostroj, jenž on poté rozpoutá, krvavě zbarví vody Hněvkovické přehrady.

. . .

3. Duše stromu

Zažil za svůj život mnohé. Jistě i Rakousko-Uherský stát v němž vyrůstal. První světovou válku, vznik Československa, druhou světovou válku i následné vysídlení německých obyvatel.

Kolik pašeráků kolem něho asi prošlo? Kolik obchodníků z Bavor do Čech i zpět? A jaké ticho zde panovalo v době, kdy do Nového Údolí přestaly jezdit vlaky a on se ocitl daleko za železnou oponou? Kolik dnes poutníků s batohy a kolik cyklistů po známé cestě od Černého Kříže a Stožce?

Sám jsem ho míjel mnohokrát, poprvé již v roce 1990, hned jak bylo možné dostat se k naší zàpadní hranici, desetiletí přísně střežené. Již tehdy byl mohutný. Živý a zelený.

Dnes není ani poznat, o jaký strom vlastně šlo. Jeho torzo to odhalí stěží. Když zapátrám hluboko v paměti, myslím, že jde o jasan ztepilý. Jeho zvrásněná bílá kůže mi víc nenapoví, snad nějakému lesníkovi nebo botanikovi, či jak se jmenuje odborník na stromy.

. . .

4. Pohádkový les

Východniarsky znějící jméno pohoří kdesi u ukrajinských hranic bylo pro mne odedávna lákadlem. A dost dlouho trvalo, než se můj sen, projít si jeho tajemná zákoutí, splnil.

A odměnila mne příroda sama, když trek hřebenem hor zahalila mlžným oparem. Vihorlatský prales se tím proměnil v úžasnou a neustále se měnící pohádkovou scénu, kterou fotky dokáží zobrazit jen zčásti. Dával jsem si načas, šel pomalu, poslední, abych si dosytosti vychutnal ticho a klid, jenž všude kolem panovalo.

. . .

5. Pieniny

Je snadné fotit krajinu, kde hluboká údolí střídají vysoké kopce, ozdobené bělostnou krajkou vápencových skal, vzpomínku na dávné mělké moře, plné života korálových útesů. Zbylo tak málo ze schránek prvohorních živočichů, a přesto tak moc.

Je snadné stoupat na travnatá úbočí hor a obdivovat jejich krásu.

. . .

6. Vybouřené nebe

Snad na rozloučenou s putováním nádhernou krajinou Slovenska, vykouzlilo stmívání po bouři nad kempem Gazdovský dvůr světelnou šou, hodnou velkého mistra. Trvala jen pár minut, ale stála za to!

☆ ☆ ☆

Červnovou soutěž zatím s přehledem vedou oči šidélka - Křehká krása.