Půltucet (červen 2024) - příběh fotografie

Půltucet (červen 2024) - příběh fotografie

Motto: „Nespouštěj své oči z hvězd a své nohy ze země.“ (Theodore)

Školní rok je u konce, léto v plném proudu a když se odstřihneme od všech nesmyslů, kterými nás mocní zavalují a obtěžují, můžeme si užívat prázdnin a dovolených. A zážitky pak promítnout třeba do příběhů Půltuctu.

Pokud budete objevovat nesčetné krásy země České, jistě vás budou doprovázet turistické značky. Jejich vzhled i množství v krajině nám může závidět opravdu celý svět.

1. Kakost krvavý

Tenhle květ mne zaujal natolik, že jsem ho musel zvěčnit. Nyní může takto žít o něco déle. Květiny totiž mají krátký život, byť krásně barevný.

. . .

2. Bavorským lesem

Známou i neznámou Šumavu objíždím na elektrokole. Cyklotras je dost na to, aby se jeden moc neopakoval. Výjimečně zavítám i do sousedního Bavorska, tato trasa do Waldkirchenu využila bývalou železnici, která měla spojovat Německo s Čechami.

. . .

3. Soumar

Bavorský Waldkirchen profitoval ze svého umístění na Zlaté stezce. Upravené náměstí tomuto období vzdává hold soškou soumara převážejícího sůl do Čech.

. . .

4. Frymburk lázeňský

Frymburk se stane dalším lázeňským městem. Nedaleko se těžící rašelina bude napomáhat lidem s pohybovými problémy. Možná, že lázní jednoho dne využiju i já.

. . .

5. Vlk vlku člověkem

Vzdálený Vlčí kopec a vlčí máky v popředí. Spojení slovem a obrazem.

Údolím protéká malý potůček, který právě zde pramení, aby poté napojil několik rybníků, z nichž největší a nejznámější je Bezdrev. Jedna z mých cyklotras, kterou jezdím z domova na chatu ke Ktišskému rybníku, vede právě kolem Bezdrevského potoka. V červnu se na této trase mohu posilnit zralými chrupkami, třešněmi u Vodic a Třešňového Újezdce.

. . .

6. Kousek z Dalího

Tato poutavá obrazová vize vznikla, jak už to bývá, náhodou. Snažím se do přírody a životů jejích obyvatel nezasahovat. Pokud ale kolem vaší hlavy neustále krouží nejméně 5 cm velká sršeň, může to dopadnout všelijak. Chata je často objektem zájmu sršních matek, které se snaží najít pro své hnízdo nejvhodnější místo.

∆. ∆. ∆

Májovou idylku jasně v bodování vede Albín klokana rudokrkého se svým mládětem ve vaku. Neublížil mu ani malý překlep v názvu fotky u ankety.

Při své "terasové diskotéce" na chatě často zabrousím do dávných dob, protože si je pamatuju. Co kdysi neuniklo mojí pozornosti, byla alba Super - robot a Pečeť Oty Petřiny. Odkaz směřuje na LP desku z roku 1978.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Půltucet (červen 2024) - příběh fotografie

10 14% Kakost krvavý

12 17% Bavorským lesem

13 18% Soumar

17 24% Frymburk lázeňský

9 13% Vlk vlku člověkem

10 14% Kousek z Dalího

Hlasovalo 71 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.