Půltucet (červen 2023) - příběh fotografie

Půltucet (červen 2023) - příběh fotografie

Motto: "Dnes někdo sedí ve stínu, protože kdosi kdysi dávno zasadil strom.“ (Warren Buffet)

Slunce se na nebe vyšplhá úplně nejvýš, když slavím narozeniny. Mám to tedy lepší, než král Karel lll., který je sice narozený v listopadu, ale aby si poddaní jeho Veličenstva oslav dostatečně užili, přesunul je na červen. Ideální to měsíc na oslavy.

1. U Pašerácké lávky

Řeka Dyje protéká neskutečně krásným zalesněným kaňonem, do kterého lze jen nahlédnout. Náš nejmenší Národní park Podyjí chrání klid území dokonale, přesto stojí za to, abyste se ponořili do jeho tajemných listnatých lesů.

Pro pěší túry jsou vhodné okraje parku u Hnanic a Čížova - Hardeggu. Fotka ukazuje břehy Dyje u Pašerácké lávky, jež byla nově postavena a od 1. dubna 2023 po ní můžete přejít česko-rakouskou hranici. Jemný opar jakoby nás chtěl navrátit do doby, kde zde hranici velmi důkladně hlídali vojáci pohraniční stráže.

. . .

2. Tajemství Dyje

Tajemství mám rád odmala. I proto mi udělá radost, pokud mohu zobrazit poněkud pozměněnou realitu, byť vycházející z konkrétní situace na konkrétním místě. Tak se stalo i nedaleko hradu Hardegg, kdy první kapky deště začaly padat na klidnou hladinu řeky.

. . .

3. Tip top!

Prsty obří kamenné ruky z Králova stolce ukazují jak vzácnou přírodou NP Podyjí hýří. Každý pohled ze skal do kaňonu Dyje je jiný, krásný, omamný. Tip top!

. . .

4. Kostel s pozoruhodnou minulostí

Červený kostel na malém návrší Olympu možná nebudete znát. Přesto má jít o jednu z nejstarších sakrálních staveb v Jižních Čechách. Původně románská stavba pravděpodobně pochází z poloviny 12. století. Uvnitř kostela spatříme pole s freskami, které jsou na stěnách kněžiště uspořádány do čtyřech vodorovných pásů. V nejspodnějším pásu byla namalována drapérie, horní tři vyplňují výjevy z christologického cyklu.

Přečíst si možná stále můžete i nápisy v azbuce, neboť kostel sv. Mikuláše měla dvě desítky let v pronájmu vojska spřátelené Sovětské armády. Ostatně já si z jednoho drzého vandru napříč vojenským prostorem pamatuji nápis na kostelní věži CCCP 11:1 ČSSR. Tímto výsledkem zdecimovala Rudá mašina v 80 letech minulého století náš hokejový tým.

. . .

5. Rozbouřené nebe

Letní bouřky jsou zpestřením horkých dnů a mnozí z nás je rádi očekávají. Mocné živly se zmocní krajiny a mnohdy v ní zanechají nepěknou paseku. Jedna tlaková vlna přelétla Jižní Čechy někdy v polovině června a rozzářila nebe nad nimi ohromujícím ohňostrojem.

. . .

6. Bezdrevský (Soudný) potok

Zbudovskými Blaty protéká Bezdrevský (Soudný) potok, který zde ještě v 50 letech minulého století vytvářel nespočetné meandry. Jeho regulace a napřímení z mokřin stejně pole nevytvořila, oblast zůstala travnatá a často bývá při silných deštích zaplavována vodou. Při pohledu shora jsou stále původní koryto a slepá ramena patrná, letecké fotky vše odhalují velmi dobře. Dnes se znovu prosazuje návrat potoků do původního stavu, jsem zvědavý, jestli se toto bude týkat i Bezdrevského potoka a zdejších Blat.

∆ ∆ ∆

Pohled zpět odhalí skutečnost, že v květnovém souboji fotek s příběhem nejvíce hlasů pochytalo Zrození a smrt, název jenž předurčuje celý červnový Půltucet. Vede jen o jeden hlas před "Kapličkou", která ukazuje podobný obrázek. Náš život plyne jako voda a vše kolem nás se mění. Ne vždy k lepšímu.

Daniel Landa zase po čase prochází Minový pole a mluví mi z duše: "Každý Tvý slovo bude bráno, nahráno a uchováno. Kdyby snad náhodou, náhodou, náhodou... "

Přeji příjemné rozjímání.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Půltucet (červen 2023) - příběh fotografie

20%U Pašerácké lávky

18%Tajemství Dyje

13%Tip ťop!

13%Kostel s pozoruhodnou minulostí

19%Rozbouřené nebe

16%Bezdrevský (Soudný) potok

Hlasovalo 134 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.