Půltucet (červen 2020) - příběh fotografie

Půltucet (červen 2020) - příběh fotografie

Motto: "Ve stínu stromů se naučíš to, co se nikdy nenaučíš ve škole." Sv. Bernard z Clairvaux

1. Zasnění

Co si asi myslí rybář, který nehybně sedí hodiny na jednom místě a tiše sleduje lehce větrem zčeřenou hladinu? Vnímá jemnosti obrazu, jenž jako by před ním vykreslil slavný impresionista Claude Monet?

A všimnete si měnící se reality vy?

. . .

2. Malšínský kostel

Vypíná se hrdě nad kopcovitou krajinu Lipenska a z mnoha stran je dominantou, k níž se upínají mnohé pohledy. Jistě to tak bylo správné v době, kdy se na nedělní bohoslužby chodilo z blízkého i širokého okolí.

Vždyť i my cítíme, že křesťanství k nám a naší zemi patří.

Kostel srdce Ježíšova nese nejstarší část - drobnou sakristie se dvěma poli křížové klenby, jak bylo doloženo stavebně historickým průzkumem, až z počátku 14. století. Poté ho ovlivnia další století a byl přestavován barokně i v románském slohu.

. . .

3. Mokřady

Jistě ne nadarmo se ve scénách filmu Král Šumavy často vyskytuje mlha. Ta k horám a především k slatím a vrchovištním rašeliništím bytostně patří. Skrývá bezedná tajemství, která se bojíte jít objevit.

Obrázek je z Božidarského rašeliniště, jehož část lze ovšem projít i v husté mlze zcela bezpečně - po povalovém chodníku v délce 1,5 km.

. . .

4. Slzy dob minulých

Když se všechny živly spiknou, jste rádi za kousek suchého místa. Ale kdyby vám pršelo hodinu za krk, není to nic proti utrpení vězňů, dolujících v 50tých letech jáchymovskou uranovou rudu, ani tvrdé práci ve středověkých štolách při těžbě vzácných minerálů.

Mnohým snad pomáhala blízká přítomnost kostela sv. Jáchyma a sv. Anny, kde mohli hledat pro sebe vnitřní útěchu.

. . .

5. Mědník

I další fotka dokumentuje zajímavý kraj Krušných hor, proděravěný v podzemí dlouhými sítěmi štol. Však byla také tato oblast zařazena před necelým rokem mezi památky UNESCO - Hornický region Erzgebirge/Krušnohoří.

Mědénec býval tzv. horním městem a vrch Mědník poskytoval měděnou rudu, která se zde těžila již v roce 1449. Středověké štoly na jeho úbočí jsou přístupné veřejnosti.

Na samém vrcholu nechal vévoda Julius František Sasko-Lauenburský postavit v roce 1674 kapli Neposkvrněného početí Panny Marie.

. . .

6. Beránci

Název fotky by mohl být "Knížecí stolec", protože právě z rozhledny na vrcholu je tento pohled. Ukazuje však Lysou, která byla dlouhé roky s výškou 1 228 m považována za vyšší, než sousední a známější Knížecí stolec. Tomu byla přisouzena o 2 m nižší výška, než se přišlo na to, že skalka na vrcholu je o 10 m vyšší.

Dnes se proto již uvádí 1 236 m n. m. A ti bílí beránci? Ti se zde v minulosti klidně mohli prohánět i po úbočích hory, vždyť původní její název zněl "Liščí louka".

Vzpomínám si, že někdy v 80-tých letech jsme na vrchol Knížecího stolce došli od Arnoštova. Přes mnohá prameniště a potůčky vzrostlým smrkovým lesem. Vrchol tehdy poskytl jen nepatrný fragment z dnešního výhledu, i vrcholové skalky přerostl les později poničený orkánem Kirill a následně doražený kůrovcem.

☆ ☆ ☆

Máj přinesl nejvíce hlasů fotce Dlouhé stráně.

Červen osobně více prožívám. Začíná léto, výpravy za dobrodružstvím a navíc jsem se v tomto příjemném měsíci narodil. I proto zařazuji k poslechu LP desku, kterou opravdu miluji: AG Flek - Dohrála hudba. Písnička Carpe Diem mne provází již desítky let.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Fotky s příběhem - červen 2020

19%Zasnění

14%Malšínský kostel

16%Slzy dob minulých

18%Mokřady

15%Mědník

18%Beránci

Hlasovalo 306 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

ocnibulva

1. července 2020 10:33

ocnibulva říká

Tak to blahopřeju vše nejlepší k narozeninám. Taky jsem se narodil v červnu.

Majka

1. července 2020 10:58

Majka říká

Dobrý den, hlasuji pro malšínský kostel. Z Vašeho pohledu vůbec nevypadá tak impozantně jako z volné krajiny. Musím přiznat, že na první pohled jsem Malšín nepoznala. Mám ten kraj ráda. M

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.