Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Půltucet (červen 2019) - příběh fotografie

vydáno 1. července 2019 – napsal Rony – žádný komentář

Motto: "Život má mnoho způsobů, jak otestovat lidskou vůli. Buď tím, že se nestane nic, nebo tím, že se stane vše najednou." Paulo Coelho

1. Kleť

Kamenná rozhledna na nejvyšším vrcholu Blanského lesa je nejstarší v Čechách. Nechal ji postavit Kníže Josef Jan Nepomuk ze Schwarzenberku v roce 1825. Za příznivých podmínek z ní zahlédnete nejen jižní část Šumavy, Budějovicko, Novohradské hory, ale i řetězec alpských vrcholů.

Kleť je nejen místem jedinečného kruhového rozhledu, ale také mýtickou horou, opředenou mnoha bájemi a pověstmi. Její název snad pochází již od starých Keltů. 

Na hoře leží také nejvýše položená hvězdárna v Čechách, která je otevřena veřejnosti. Při prohlídkce se můžete seznámit s výzkumným programem hvězdárny včetně jeho výsledků, prohlédnout si stálou výstavu zde pořízených astronomických fotografií a největší čočkový dalekohled v České republice.

Byly roky, kdy jsem na ni chodil pravidelně alespoň jednou ročně, ale co je to proti kamarádce Květě, která na vrchol lezla každý den v jakémkoli počasí. Nyní drží těžko překonalelný rekord mezi ženami v počtu výstupů na Kleť za rok, v dlouholeté soutěži.

...

2. Křehká krása

Makrofotografií se zabývá mnoho fotografů. Někteří používají omámený hmyz. Sofistikovaným přístrojem fotí jeden detail po druhém a následně výslednou fotku skládají, aby bylo vše zcela ostré. Z této piplavé práce vznikají úžasná dílka, která vás okouzlí.

Byl jsem trochu na vážkách, když jsem doma za oknem objevil zbloudilé, mdlé šidélko páskované. Bez vody dlouho nepřežije a snaha oživit ho moc nezabírala. Pokusil jsem se tedy krásu jeho stále nevyhaslých očí zachytit makroobjektivem na několika snímcích.

...

3. Kýho výra

Snad to byl horký den, který donutil na horské louce u krkonošské Rýchorské boudy jednoho z koní několikrát se převrátit z boku na bok. Snad kousaví parazité, co dovedou pořádně potrápit nejen domácí zvířata.

Neobvyklé foto koně pak bylo dílem okamžiku ... a náhody.

...

4. Návrat praturů

Lidstvo ve svém rozpínavém počínání málokdy dbalo na to, aby zůstal okolní svět stejný. Proto se kácely lesy, stříleli šelmy a hubili škůdci. Prostě jsme si přizpůsobili krajinu k našemu krátkodobému prospěchu.

Mnohdy na to doplatila i zvířata, která nyní těžce navracíme do naší přírody. Tak jako byla v Americe vystřílena milionová stáda bizonů, v Evropě se totéž stalo se zubry.

Po naší krajině však v minulosti běhala i jiná velká zvířata. Jedním z nich byl pratur, který patřil po tisíce let k původním živočišným druhům v Evropě. O tom vypovídají bohaté kosterní pozůstatky z pravěkých sídlišť, jeskynní malby a také mnoho názvů míst a obcí. Právě jeho domestikací vznikl domácí skot, který je pro člověka dodnes hlavním zdrojem mléka i masa. Samotný pratur však byl člověkem vyhuben.

V 20. století objevilo několik prvních pokusů o jeho vzkříšení. Dnes je asi nejdále projekt nizozemské nadace Taurus Foundation z roku 2008, který využívá moderní postupy včetně analýzy DNA i rozsáhlou analýzu kosterních pozůstatků praturů z různých lokalit v Evropě. Cílem je vytvořit co nejvěrnější kopii pratura, tedy zvířete, které bude moci zcela samostatně plnit ve volné přírodě úlohu velkého spásače.

Jednou z lokalit, kde chov pratura úspěšně pokračuje, je šumavský Křišťanov. Zde se můžete přesvědčit, jak krásný tvor pratur byl. V jednom z výběhů tvoří býkům pratura úžasné panorama s Bobíkem a Boubínem.

...

5. Kvíteček

Z člověčí výšky nespatříte všechny ty úžasné detaily, které z malých kvítků dělají umělecké dílo. Jen ti z nás, kdo dokáží odhodit lidskou důstojnost a lehnou si do trávy či na sluncem vyhřátou mez, zjistí, jak pestré jsou i ty nejmenší květy.

Rozrazil je jedním z nich. Jeho výraznou modrou barvu dokreslují žilky, přinášející rostlině život.

...

6. Memento mori

Nekteří umělci, aby zaujali a přilákali na výstavy svých děl co nejvíce diváků, se uchylují k morbidním pikantnostem, z nichž se normálnímu člověku zvedá žaludek. Protože se však právě tímto kontroverzním způsobem odlišují od mnoha jiných, příliš si konkurujících a podobných, o své příznivce nakonec nemají nouzi.

U fotografů vystavující své fotky je to podobné. Kdysi jsem s oblibou fotil pavučinky v zapadlých koutech a měl radost z toho, když se nějaký výtvor povedl. Tehdy jsem uvažoval i o fotkách různých přejetých zvířátek a ptáčků. Kdo se pohybuje po našich cestách, o inspiraci bohužel namá nouzi.

Byl to zvláštní pocit, když jsem míjel na kole přejetou sojku kdesi nad Zlatým potokem. Její jasně modrá pírka ji přesně identifikovala a hrozivě k nebi vztyčené perutě jako by varovaly a žalovaly zároveň. Pomíjivost života v jeho syrové podobě. Musel jsem se vrátit a pokusit se o tenhle obrázek.

Váhal jsem i s jeho zařazením do Půltuctu, protože síla podobných fotek se projeví nejvíc v sérii - vznosně nazvaném jako "projekt".

☆ ☆ ☆

Májová soutěž s přehledem vynesla do čela fotku Milion sluncí, která zatím získala nejvíce hlasů. Ale ty přibývají postupně a vše se může ještě změnit.