Půltucet (březen 2024) - příběh fotografie

Půltucet (březen 2024) - příběh fotografie

Motto: "Všechny naše sny se mohou stát skutečností, pokud máme odvahu je následovat.“ (Walt Disney)

Před časem jsem si se zájmem přečetl článek od Ivana Březiny o trampských kempech na Kokořínsku. Zdokumentoval snad všechna místa, kde trampové nocují v provizorních či jinak upravených přístřešcích, většinou pod převisy skal. Cíl je tyto kempy do jednoho zlikvidovat a tady je ten problém, jestli je tohle správná cesta. Lidí v přírodě možná neubývá, ale již málokdo má chuť a potřebu v ní přespávat, když kolem je plno pohodlných penzionů. Proč tedy vyhánět z přírody ty, kteří ji chtějí vnímat takovou, jaká je? Tedy syrovou, často nevlídnou, ale krásnou? Víme, jak vládci NP Šumava toto dotáhli k dokonalosti. Nesmíte přespat na mnoha místech klidových a l. zón národního parku, když přespíte, smíte jen bivakovat bez stanu, protože zapíchnput do země čtyři kolíky je už velký problém. Nesmíte si rozdělat oheň, byť nevím o žádném požáru z ohniště. Nemůžete kde co a hlídači jsou stále bystřejší a neústupnější.

Odkaz na debatu ve zkráceném formátu vám dávám zde, je velmi zajímavá.

Začalo jaro. Ze zimního spánku se probrali i medvědi a na Slovensku, které se potýká s jejich zvýšeným výskytem, hned došlo k velké tragédii. V turisty velmi hojně navštěvované Demänovské dolině v Nízkých Tatrách medvěd zabil ženu. Při podobné.události si vždycky vzpomenu na noc na vrcholu Kloptáně (Volovské vrchy), kde naše ležení v noci tiše prošel zvědavý medvěd. V divoké přírodě stále lze potkat silnější predátory, než jsou lidé. Upřímně musím napsat, že strach jsem na Slovensku měl při přechodech hor vždycky, ale teprve poslední dobou se počet napadení i usmrcení turistů zvyšuje. Usínat pod širákem v místech, jenž jsou teritoriem medvědů, není pro slabší povahy.

Další útok medvěda o dva dny později se stal dokonce v městě Liptovském Mikuláši, kde potrhala a napadl hned několik lidí. Šelmy se přestali lidí bát a jsou stále více agresivní. Jejich regulace tak do budoucna bude nutná.

1. Labuť

Labuťák zjara chrání svoji družku a tak mne při přiblížení se počastoval hrozivým zasyčením. Uklidnil se teprve když zjistil, že si jdu udělat několik fotek do březnových Šlápot.

. . .

2. Zasněžený Plechý

Vrchol Plechého se stále pyšní bílou zimní čepicí. Nejvyšší šumavské vrcholy i přes rekordně teplou zimu téměř dvoumetrovou sněhovou pokrývku měly a ještě bude pár týdnů trvat, než ta zcela zmizí. Pohled od Perneku zasněžený vrchol příjemně osvěží.

. . .

3. Dům na odstřel

Nejen v Hodňovu lze spatřit velká stavení, která desítky let chátrají. Tyto honosné stavby bohužel nikdo nezachrání a čeká je postupná zkáza, přestože stojí v lůně krásné šumavské přírody.

. . .

4. Oheň!

Oheň je život. Magické místo, do něhož hleděli naši předkové. Stále ho v sobě nosíme. Ten pohled zděděný dávnými generacemi předků, kteří přežívali kdesi v jeskyních. Plameny ohně přitahují náš pohled, je v něm skryto lidské vědomí, moudrost, jež po věky věků v nás nadále přetrvává.

. . .

5. Zkamenělý strom

Při terénních pracích na dálnici D3,, kterà propojí Prahu s rakouským Lincem, lze jistě nalézt mnoho zajímavého. Třeba zkamenělý strom, jehož kousek sám vlastním. Před českobudějovickou Veterinární střední školou je řetězy upoután trochu větší kus tohoto stromu, jehož padlý kmen miliony let měnily minerály bez přítomnosti kyslíku v kámen.

6. Prvosenky, poslové jara

Jak vzácný je život v celém vesmíru? Okouzlující Země je jen nepatrným smítkem, které kdykoli může být smeteno z cesty. Užívejme proto každého dne, protože ani my zde nejsme na věky.

Prvosenky u chaty jako by se rozhodly přivítat jaro a svátky Velikonoční. Příjemné teplo probouzí celičkou přírodu. Znovu je slyšet ptačí zpěvy a první žluťásci začínají poletovat vyhřátou krajinou.

∆ ∆ ∆

Únorové obrázky ovládá, možná i na přímluvu Květy, syrová fotka Krajina po boji. Když jsem před mnoha roky vkládal k hodnocení fotky do webové galerie www.fotoaparat cz, všiml jsem si, že nejen samotná fotka, ale i její název jí může přinést úspěch. Možná zde máme příklad toho, že to opravdu funguje.

Jarní závan teplého větru vám posílá hlas Billie Eilish.z desky Happier Than Ever.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Půltucet (březen 2024) - příběh fotografie

25%Labuť

28%Zasněžený Plechý

15%Dům na odstřel

11%Oheň!

11%Zkamenělý strom

11%Prvosenky, poslové jara

Hlasovalo 109 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

Květa

1. dubna 2024 18:21

Květa říká

Těžko vybírat, čtu i příběh fotky. Asi pro mne číslo 3 "dům na odstřel". Sice na fotce svítí sluníčko, ale vidím nejen  světlo i stíny. Výklenková kaplička i s úpravou kolem je opravená, ale dům - co s ním???

Rony

8. dubna 2024 19:48

Rony říká

Stále lze doufat, že někdo podobné domy odkoupí a opraví. Možná, než dům nechat spadnout, by šlo ho pod podmínkou opravy obcí darovat, ale kdo má na tak náročnou přestavbu? U nedaleké Mokré se jeden velký dům snad rekonstrukce dočká, váhal jsem který z těchto dvou vložit do Půltuctu.

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.