Půltucet (březen 2023) - příběh fotografie

Půltucet (březen 2023) - příběh fotografie

Motto: "Existuje směr, ale neexistuje žádný cíl.“ (Carl Rogers)

Naše Středozemě je ohrožena. Stojím na vrcholu Mehelníku, kultovního místa našich dávných předků a nad hlavou mi přelétávají vojenské bojové stíhačky. Válka se stále víc blíží a je nám to stále důrazněji připomínáno. Stihnou ještě rozkvést jarní květy než krajinu navždy spálí déšť střel s jadernými hlavicemi? Kolik dalších měsíců ještě budu moci do Půltuctu vkládat svoje fotky? Petici za mír stvořili nějací " Chcimírové" jak slyšíme z ČT. Svět se dočista zbláznil, hodnoty se převrátily, smysl pro realitu zmizel. Doufám, že ne navždy.

1. O putování

Osamělost kostelu u Radomyšle byl zcela jistě záměrem. Křesťanské svatostánky se často stavěly na místech, kam lidé museli desítky minut putovat. Při své cestě se oprostili od svých každodenních strastí a problémů, které nechali ležet stranou.

. . .

2. Jízda na velocipédu

Buďte kreativní! K tomu nabádají všichni kvalitní fotografové, a také to při své tvorbě plní. Někdy stačí dobře se dívat a osvěžující nápad přijde sám. Nebo si vážně myslíte, že po cestě jedu na prastarém velocipédu?

. . .

3. Stínohra

Další stínohra v zoraném poli, kde si můžeme sami rozvinout příběh, který obraz neznačuje. Sledujeme rozhovor dvou podivných bytostí neznámého původu. Cizí svět jemuž nemůžeme porozumět. Myšlenky zhmotnělé v podivnou abstrakci.

. . .

4. Dehtář

Obraz z Dehtáře se již do Půtuctu jistě někdy dostal. Jeho velikost umocňuje silné pocity, které u jeho břehů do vás vplují. Když se chvíli zakoukáte na jeho ztichlou hladinu, zklidní se vám dech. Čas jako by se navždy zastavil.

. . .

5. Bílí beránci

Kdo asi číhá na kraji lesa na malé stádečko beránků pohybujících se spořádaně po blankytně modrém nebi? Zatoulaný šumavský vlk, nebo jen objektiv mého mobilu?

. . .

6. Krátké zimní zívnutí

Návrat zimy lze v březnu tolerovat. Zvlášť pokud jde jen o krátkodobý výstřelek. Koncem měsíce se na čas takhle změnila krajina Novohradských hor u Benešova nad Černou.

∆ ∆ ∆

Únor bílý zrovna moc nebyl. I díky němu jsme přečkali zimu jen v jednom svetru. Z šestice fotek se vám nejvíce líbilo černobílé povídání Pat a Mat.

Úvod článku byl samozřejmě jen vtip. Svět míří k světlým zítřkům, což všichni pociťujeme a vidíme. Nazaměnitelný hlas Iana Andersona a zvuk kapely Jethro Tull si proto můžete v klidu vychutnat. Najdete zde nejen známé skladby, které se staly nesmrtelnými. Jethro Tull je spolu se skupinou Pink Floyd mojí srdeční záležitostí.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Půltucet (březen 2023) - příběh fotografie

22%O putování

17%Jizda na velocipédu

13%Stínohra

17%Dehtář

17%Bílí beránci

15%Krátké zimní zívnutí

Hlasovalo 157 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.