Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Půltucet (březen 2022) - příběh fotografie

vydáno 1. dubna 2022 – napsal Rony – žádný komentář

Motto: "Čím více se společnost vzdaluje od pravdy, tím více nenávidí ty, kteří ji říkají." Georg Orwell

První kniha v životě, kterou jsem kdy přečetl, byl Švýcarský Robinson od Johanna Davida Wyssa. Četba této tlusté bichle mi trvala snad celý rok. A řekl bych, že mě zformovala na celý život. Dobrodružství mnoha dalších dětských knih zanechalo své stopy, které vyústily v toulání se po horách a lesích, spaní pod širákem. V ona krátká víkendová ztroskotání v divoké přírodě, co nejdál od ruchu měst.

1. Most přes propast času

Jedním z odkazů minulých generací jsou stavení jihočeského selského baroka. Mnoho z nich je státem chráněno, ale ruku na srdce, byli byste schopni tyto skvosty zničit či nahradit nějakou bezduchou variantou novodobých krabic, určených k dnešnímu pohodlnému bydlení?

. . .

2. Vzhůru do Javorníků

Na západním okraji Javorníků leží pod vrcholem Hradiska Půlčínské skály. Na své cyklistické projížďce jsem je jen míjel. Terén v jejich okolí mi podrobnější prohlídku neumožnil, místo nich jsem si užíval nádhernou horskou krajinu... Dokud jsem nedaleko hranic se Slovenskem kolo nepíchl.

. . .

3. Ploština

Výjezd k památníku vypálené obce Ploština ve Vizovických vrších, kterou vypálili 19. dubna 1945 němečtí nacisté a kde za podporu partyzánů zastřeli či zaživa upáleli 24 jejích občanů, jsem si nemohl nechat ujít.

Zvlášť proto, že jedna z dalších zbytečných válek se právě odehrává ne příliš daleko odsud. Mocenské výboje obou světových velmocí ostatně můžeme sledovat neustále. A vždy nesou na svých bedrech největší utrpení ti úplně nejslabší. I proto jim stavíme pamatníky. Abychom nezapomněli. Nestavěli jsme je však proto, aby je někdo jiný po letech boural či podával rudou barvou.

. . .

4. Svatý Hostýn

Svatý Hostýn je nejvýše položeným mariánským poutním místem na Moravě, zdaleka viditelným díky rovinaté, úrodné Hané. Již od 16. století je cílem tisíců poutníků z blízkého i vzdáleného okolí. Hostýn byl však osídlen již v pravěku. Jeho vrchol je chráněný valem o délce 1 835 m, jenž má výšku až 9 m a šířku 23 m. Hlavním lákadlem rozsáhlého poutního areálu je bazilika Nanebevzetí Panny Marie, a také křížová cesta Dušana Jurkoviče.

Já měl po svém výjezdu na vrchol hory štěstí, protože jsem si mohl vyslechnout polední melodicky sladěné vyzvánění zvonů, které jen umocnilo nadherný zážitek k tohoto emocionálně silného místa. Obrázek odrazu v okně je malým fragmentem do mozaiky, již si můžete sami na místě samém poskládat.

. . .

U přehrady

Hezké lázeňské město Luhačovice je utopené mezi kopci Bílých Karpat. Budete-li korzovat kolem říčky Šťávnice, dojdete pohodlnou cestou až k Luhačovické přehradě, kde naleznete tolik potřebný klid. Když jsem k ní sjížděl poprvé od vrcholu Komonce, marně jsem ji pohledem hledal.

. . .

6. Čekání na jaro

Dvě opuštěné židle u velkého rybníka (Dvořiště) a vichrem zčeřené vlny jsou mementem odcházející zimy. Krajina stále čeká na každoroční zázrak, který dokáže vykouzlit z nudné šedivé nostalgie slunné jaro. Teprve poté se znovu kdosi na židle usadí.

∆ ∆ ∆

Únorové hlasování vede zcela jasně Nebe plné zázraků.

K poslechu tento měsíc vkládám odkaz na album Divné století Jaromíra Nohavici, na kterého se snesla v poslední době nesmyslná agresivní kritika. Jarek byl hvězdou plzeňských Port a jednou z osobností, která utvářela naše vědomí, že žijeme v nesvobodě a že se můžeme proti ní ozvat. Vážím si ho i přesto, že se objevilo jeho jméno na nějakém estébácké seznamu. Věřím, že nikomu neublížil, ale naopak bojoval za naši svobodu. Za tu svobodu, kterou nám znovu někdo pomaličku bere. A jak to okomentoval Jaromír Nohavica? "Narozen v komunismu, umřu v komunismu...“

A na závěr bych čtenáře upozornil na zkompletování souboru šestice knih Příchozí... od Vladimíra Poklopa, mého bratrance, který svůj vypravěčský talent zúročil ve velmi čtivé dílo, kde se svět fantazie proplétá s tím skutečným. Knihy si můžete zakoupit i jako e-knihu.