Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Příroda a jiné zajímavosti z okolí Zlivi

vydáno 18. března 2012 – napsal Rony – 5 komentářů

Nedaleko Zlivi leží dvě místa, která stojí za prozkoumání. Přestože jsou dost odlišná, obě souvisí s vodními plochami. Zatímco u přírodní rezervace Mokřiny u Vomáčků to je vzhledem k přítomnému rybníku i názvu jasné, u významné lokality Řídká blana, ukryté v lese, již méně.

Přírodní rezervace Mokřiny u Vomáčků

Přírodní rezervace o rozloze cca 61 ha byla vyhlášena v roce 1991. Zahrnuje nivu Soudného (Bezdrevského) potoka a severozápadní části Zlivského rybníka. Chráněny jsou zaplavované vlhké louky a mokřady s bohatou flórou a faunou. Jde o souvislé území rákosin a přirozených luk, které jsou posledním zbytkem původní vegetace Zbudovských blat. Lokalita je též součástí Nature 2000 - Českobudějovické rybníky. Na Baště u Vomáčků má základnu Zemědělská fakulta Jihočeské univerzity, využívaná studenty Přírodovědecké fakulty.

Nejvýznamnějším vegetačním typem přírodní rezervace jsou bezkolencové louky, které představují v jihočeském kraji jednu z nejvýznamnějších lučních lokalit tohoto druhu. V porostech vysokých ostřic roste kriticky ohrožený hrachor bahenní, na jedné ze dvou jihočeských lokalit pak ptačinec bahenní, nebo vrbina. Velmi vzácně i violka slatinná.

Ostrůvky Zlivského rybníka jsou hnízdištěm četných druhů vodních a mokřadních ptáků. Tyto ostrůvky byly v minulosti vytvořeny z jemných rybničních sedimentů buď při odbahňování rybníků, nebo účelově pro vodní ptáky. Postupně jsou však mnohé rozplavovány.

Pozorovat zde můžeme takové vzácnosti, jako je kvakoš noční, volavka stříbřitá, rybák obecný a před několika lety zde zahnízdilo i několik párů vzácných kolpíků bílých. K zajímavým ptákům rákosin patří rákosník obecný, rákosník proužkovaný, rákosník zpěvný a strnad rákosní. Hnízdí zde také moták pochop, slavík modráček, cvrčilka slavíková a chřástal vodní. Na kosených vlhkých loukách v severní části přírodní rezervace hnízdí bekasina otavní a vodouš rudonohý.

Rezervace se vyznačuje také pestrým druhovým složením vážek a v rákosinách žijících vzácných brouků. Na Soudném potoku se pravidelně objevují pobytové stopy vydry říční.

Veřejnosti není vstup do rezervace povolen. Zelená turistická značka vede kolem rezervace podél železniční trati po panelové cestě. Při zátopách je její část pod vodou a je jen těžko průchodná.

Soudný potok se na jaře pravidelně rozvodní.

PR Mokřiny u Vomáčků.

Cesta k Soudnému potoku a Vomáčce.

Stoka u Vomáčky.

Zbudovská Blata.

U Zlivského rybníka (Horný).

Momentka ze zimní houbařské sezóny.

Rybník u Vomáčky.

Pohled k Šamotce přes vysoké rákosy.

Ledové ostří.

Vodní kanál v PR Mokřiny u Vomáčků.

Nápis na kameni: "Po Bílé hoře za 300 let svobodný národ na svobodné půdě 1923.

Makro dřevité houby.

Pohled do rezervace.

Významná lokalita Řídká blana

Ve Zlivi žiji již přes půl století a tak jsem podivný les nedaleko Blanského rybníka nemohl neznat. Když jsem někdy před rokem v této oblasti narazil na cedule státem chraněné významné lokality, nedalo mi to a pídil jsem se po informacích na internetu. A zde jsem našel zajímavý a obsáhlý článek, který zodpověděl mé dotazy. Myslím, že mohu citovat několik vět z úvodu.

"Je s podivem, že z hlediska flóry a vegetace tak významný lesní komplex Řídká blana nedaleko Zlivi v Budějovické pánvi zůstal tak dlouhou dobu bez povšimnutí badatelské veřejnosti, i když rybníky v jeho okolí byly probádány již na přelomu 19. a 20. století...

Lesní komplex Řídká blana leží 1,5km východně od Zlivi a je zde ukryto více než 1000 tůní různých velikostí, od nepatrných prohlubní po tůně s vodní plochou až 14 arů."

Jak vznikly lesní jezírka?

Tento členitý terén s četnými sníženinami a jámami vznikl díky těžbě, která se zde započala již v roce 1851. Nejstarší těžba byla zprvu zaměřena na chudou železnou rudu a byla odvážena k zpracování do vzdálených železáren. Následně byly těženy okry a žáruvzdorné jílovce a to od roku 1881. Z okrových jílů se vyráběly barvy a těžba v Řídkých blanech byla prováděna hlubinným dolováním pomocí šachtic, které byly až 7 m hluboké. Ze dna šachtic byly potom raženy horizontální chodby. Okry tehdy zpracovávala manufaktura ve Zlivi poblíž rybníka Bezdrev a pracovala až do roku 1894.

Mnohem většího významu ovšem nabyla pozdější těžba jílovců, které jsou žáruvzdorné a byly využity pro výrobu šamotových výrobků. V roce 1886 nechal Schwarzenberk ve Zlivi vybudovat šamotku, která vytěženou surovinu zpracovávala. Dopravu z ložiska zajišťovala úzkokolejná drážka, která zahájila činnost již v roce 1887 a byla velkou atrakcí až do roku 2005, kdy došlo bohužel k zastavení provozu a demontáži kolejnic. Náspy této drážky dnes využívají lesní cesty.

I těžba žáruvzdorných jílovců probíhala zprvu podpovrchovým dolováním a teprve později byla přeměněna na povrchové dolování, ke kterému se přešlo v roce 1961. Po ukončení podpovrchové těžby došlo k zavalení některých šachet a vzniku mnoha set jezírek.

Vzácná flóra tůní

A právě jezírka, která jsou zvětšiny naplněna vodou, se staly předmětem výzkumu a mapování pro soustavu Natura 2000. Zjistilo se tak, že se zde nachází vzácné rostliny, kdy nejvýznamnějším druhem je bublinatka vícekvětá (Utricularia bremii). Byla zjištěna ve 34 tůních, z nichž v 15 z nich vytváří samostatné společenstvo. Její výskyt není nikde u nás, ani ve středoevropském prostoru o mnoho hojnější. Na Slovensku je považována za vyhynulou. U nás byla poprvé uvedena do české floristické literatury v roce 1948 na základě nálezu v rašeliništi u rybníka Řežabinec, ale poslední datované pozorování bublinatky vícekvěté pochází z roku 1975.

Bublinatky jsou kriticky ohrožené masožravky, kterých si všimneme nejsnáze v době květu, kdy nad vodu vyčnívají žluté květy. Pod vodou pak jsou desítky až tisíce drobných lapacích měchýřků. Ty podtlakem při podráždění spouštěčů nasají okolní vodu s kořistí. Tou bývá plankton, nebo drobní vodní živočichové.

Dalším významným druhem je Sparganium natans, zaznamenaný v 23 tůních, Sparganietum minimi byla zaznamenána v 15 tůních. Na lokalitě se vyskytují také kriticky ohrožený druh Nymphaea candida, silně ohrožené druhy Cicuta virosa a Potamogeton acutifolius a také ohrožené druhy Lysimachia thyrsiflora a Potamogeton obtusifolius. Spatřit zde lze i vzácný druh leknínu.

(převzato z článku http://botanika.bf.jcu.cz/systematics/publikace/2009_Vydrova&al._Blana.pdf)

Z historie území Řídkých blan: Bitva u Zahájí

Když už jsme se dostali na Řídká blana, byla by škoda nezmínit se o jedné "Roztržce", která bývá označována jako bitva, i když o opravdovou bitvu vlastně nešlo.

K takzvané Bitvě u Zahájí, došlo 25. května 1742 a byla součástí válek o rakouské dědictví (1740–1749). Války byly vyvolány smrtí Karla VI., který stvrdil nástupnictví na vládnoucí trůn Marii Terezii. Část protihabsbursky orientované Evropy si na nové panovnici chtěla vydobýt nárokovaná území a jako první se krátce po jejím nástupu válečně ohlásilo Prusko. Proti Rakousku se začala utvářet koalice všech velkých evropských států a na podzim 1741 už táhlo bavorské a francouzské vojsko přes jižní Čechy na Prahu, kde se bavorský kurfiřt Karel Albert nechal prohlásit českým králem. České Budějovice se nakonec dostaly pod kontrolu Rakušanů, kteří se zjara 1742 pokusili dobýt Hlubokou ovládanou Francouzi. Pokus jim překazil příchod pomocných francouzských šiků čítajících 18 000 mužů a právě střetnutí u Zahájí. Rakouský velitel Lobkovic tábořící se svou armádou (9 000 mužů) jihovýchodně od obce se ocitl v sevření. První výstřel se ozval okolo čtvrté hodiny odpoledne a po soumraku se museli Rakušané před nečekanou přesilou stáhnout do Budějovic. Francouzi poté odtáhli směrem k Písku a Rakušané mohli dokončit. Ve skutečnostitedy nedošlo ke krutému boji, vždyť na straně Rakušanů padla pouze stovka vojáků a 115 jich bylo zraněno, francouzská strana přišla o 208 bojovníků. Těžce poškozeno však bylo samotné Zahájí, které kromě kostela celé lehlo popelem.V dalších letech se až na výjimky (např. vyhnání Prusů v říjnu 1744 z Budějovic) válečné události odehrávaly mimo území jižních Čech. Uvádí se, že francouzský útok u Zahájí byl jejich posledním výraznějším ofenzivním postupem v rámci dědičných válek v Čechách.

V okolí obce Zahájí severně od Zlivi se dochovalo několik památek, které upomínají na francouzsko-rakouský konflikt. Především je to desítka valových opevnění v lese „Řídká blana,“ která byla vystavěna na ochranu Rakušanů v místech jejich tábora. Zbytky jsou částečně narušeny těžební činností, která zde od 19. století probíhá. Dále se jedná o 320 cm vysoký kříž, jenž má údajně označovat místo, kde jsou pohřbeni všichni padlí vojáci z obou stran barikády. Zde také měl zapadnout vůz s francouzským pokladem do hlubokých vod. Uvádí se, že francouzský útok u Zahájí byl jejich posledním výraznějším ofenzivním postupem v rámci dědičných válek v Čechách.

(převzato z velmi zajímavé knihy Netradiční turistické cíle Českobudějovicka od Jiřího Cukra)

Povrchový lom, těžba jílovce.

Úzkokolejka vozila vytěžený jílovec do šamotky ve Zlivi již v 19.století.

Valy z roku 1742, kdy se zde střetla francouzská vojska s rakouskými.

Valy nedaleko Zlivi.

Blanský rybník.

Cedule se zákazem je letitá a dnes si ji sotva někdo všimne. Do prostoru bývalé podpovrchové těžby se již desetiletí běžně chodí na houby, nebo procházky.

Jezírka v Řídkých blanech.

Na mnoha místech je jedna tůňka vedle druhé. Celkově je jich zde téměř tisícovka.

Některé tůně jsou spojena v členitá jezírka.

Flóra tůní je důvodem k ochraně. Jeden druh bublinatky zde má ojedinělý výskyt v ČR.