Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Pohodově kolem Lužnice

vydáno 7. března 2025 – napsal Rony – žádný komentář

Lužnice je jihočeskou řekou. Mekkou vodáků, kteří po ní mohou splouvat dlouhé desítky kilometrů v krásné přírodě. My jsme si pro kratší procházky.zimní krajinou vybrali dvě atraktivní místa na Táborsku. Projdeme si fragmenty dálkové trasy kolem řeky Lužnice, jež se jako první v ČR dostala na prestižní seznam dálkových pěších tras, zařazených mezi nejlepší stezky v Evropě. Musela splnit některá zadání, z nichž nejdůležitější bylo, že minimálně 80% délky muselo vést terénem mimo pevné cesty. Celá trasa vede z Plané nad Lužnicí do Týna nad Vltavou a je dlouhá 55 km.

Z Hvožďan do Bechyně kolem ledopádu

trasa treku

Mapa treku

Je to již 14 let, kdy jsem si společně s Luďkem, Jitkou a Hankou prošel trasu od Kolodějů nad Lužnicí do Bechyně a zpět. Tehdy naše cesty přírodou Jižních Čech doprovázely zastávky, kdy jsme hrály prší o rumíky. Užívali jsme si přírodu a život. Pak se naše cesty malinko rozešly, i když o sobě stále dobře víme. Jen Luděk (W.) se na nás již mnoho let dívá odněkud shora. I kvůli jeho odkazu se k Lužnici znovu s Jitkou a Hankou vracíme.

Je mrazivý den, byť slunce v druhé polovině února již hřeje. Zkrátíme si proto dnes cestu a já jedu autem až do Hvožďan. Z nich bude náš pochod zároveň objevitelskou cestou. Klesáme do údolí řeky podle Hvožďanského potoka k chatkám a k proskleným apartmánům Lužnice. Hezké a klidné místo je ještě zcela opuštěné. Po levém břehu řeky jdeme směrem k Bechyni a postupně odhadujeme místa, kde jsme se před téměř 14 lety fotili. Ostatně jednu z fotek obou modelek jsem holkám poslal. Zafungovala skvěle, hned máme o čem si povídat a na co vzpomínat. Na celodenní výlety na Červenou Lhotu, výstup na Libín či návštěvy hradů Hus, Rabí, Velhartice, Dívčí Kámen, nebo na zážitky z raftu a plavby z Vyššího Brodu, stejně tak na mnoho dalších cest se nezapomíná.

Rozptýlení nám poskytne šestice hravých mláďat, snad ondatry či vydry, které lámou tenký led u břehu Lužnice a předvádějí nám hru na babu. Že jejich máma zmizela kdesi pod druhým břehem, jen nás spatřila, neřeší.

Nad námi leží obora Obůrka, založená v roce 1817, kdy do ní byla vysazena dančí zvěř, aby v roce 1957 do ní přibyli mufloni. Rozloha oplocené obory je 140 ha a my se horem kolem ní budeme do Hvožďan vracet. Mezi zdejší lovce se před léty zařadil i bývalý americký prezident George H. W. Bush. Z mnoha skal visí rampouchy, takže si připadáme jako v pohádce. Té odpovídá také přechod visuté lávky. Na druhé staně řeky úzkým kaňonem přitéká Židova strouha. Velmi atraktivní říčka, která se motá na dně rokliny a její průchod všem vandrákům zpestří neustálé přechody z jednoho břehu na druhý a zase zpět. Kdysi dávno jsme u Židovy strouhy přespali a museli pod igelitem zavěšeným na stromech přečkat jednu z nejsilnějších bouřek, co si v přírodě pamatuju. Druhý den bylo brodění rozvodněného potoka dost náročné. Však jsme si mohli při vstupu do rokle přečíst upozornění, že se nedoporučuje vstup při velké vodě.

...

...

Mladé ondatry....

...

...

...

...

Rampouchy...

...

...

...

Potkáváme dva trampy a místo selfíčka máme plnohodnotné společné fotky. Optám se, jestli jdou pod širák a po přitakání jim popřeju, ať si vandr užijí. Noční teploty dnes v šumavských údolích klesly pod -20°C a teplá noc jim u Lužnice opravdu nehrozí. Mám radost, když spatřím na druhém břehu ledopád. Tak jako před oněmi 14 roky. Je úžasně fotogenický. O kousek výš proti proudu vidíme v řece ploché kameny, na nichž pózovaly moje modelky. Nebude od věci si vše znovu zopakovat. Holky se snaží napodobit kompozici zevstraé fotky a docela se jim to daří. Mně nezbývá než jejich snahu ocenit a mobilem zachytit. Sice fňukají, že už to není jako zamlada, ale já to tak nevnímám.

Visutá lávka...

...

Ledopád...

...

...

...

Stárneme totiž spolu, jak dokládá menší série fotek z března 2011..

Píše se:březen roku 2011. Jak jen ten čas utíká...

Únor roku 2025.

A ještě pár starších fotek...

...

...

...

...

...

Blíží se Bechyně a s ní výhledy na zámek. Vysoko nad soutokem Lužnice a Smutné se na skalním ostrohu k nebesům vypíná bývalé knížecí hradiště, zmiňované již v 9. století. Později z majetku pražských biskupů "pustou horu Bechyni" získal král Přemysl Otakar II., který zde nechal vybudovat kamenný hrad. Během vlády krále Jana Lucemburského bylo roku 1323 v předhradí založeno město obehnané hradbami.

Po mostě překročíme Smutnou a ocitáme se přímo pod hradbami. Střeží je věž Kohoutek, pravděpodobně nejstarší pozůstatek bývalého opevnění. Věž sloužila jako pozorovatelna přístupové cesty od mostu. Na náměstí T. G. Masaryka vede 226 schodů. Před lety jsme je vybíhali, dnes si je v klídku hezky vychutnáváme. Výhledy na Lužnici za krátké vydýchání stojí. Nahoře jdeme kolem kláštera františkánů, který nahradil původní minoritský klášter z 13. století, zničený husity. Klášterní zahrada nabízí výhledy k Duhovému mostu. Unikátní železobetonový obloukový most přes řeku Lužnici sdružuje silniční i železniční elektrickou dráhu do Tábora a je ikonou města Bechyně. Vzpomínky oživíme i návštěvou restaurace U Pichlů. Pamatuji se, že jsme si tehdy poručili steaky. Ani dnes nezůstaneme hlady a vybereme si dobře. Tence nakrájené vepřové maso s opečenými malými brambory chutná výborně.

Bechyňský zámek.

...

...

Na mostu přes Smutnou.

Smutná.

Zámek od Lužnice.

Strážní věž.

Bechyňský zámek

...

...

..

Jitka na Bechyňských schodech.

Barokní maloměstský dům z doby kolem roku 1700. Dům se štukovou výzdobu štítů a patří k nejvýraznějším domům Bechyně.

Vyhlídka na Duhový most z klášterní zahrady.

Pštrossova vila

...

...

Vyhlídková věž kostela sv. Matěje.

...

...

...

Navracet se k autu budeme jinudy. Podcházíme zachovalou část bechyňského opevnění a jdeme přes ostroh k Větrovu, který nad říčkou Smutná vytvořil velký meandr. Za můstkem stoupáme k ohrazené Obůrce, abychom si to na konci lesa namířili mezi poli přímo do Hvožďan k barokní kapli z 18. století. Slunce dává zapomenout ranním mrazíkům a hezky hřeje do tváří.

Středověké hradby ...

...

Na lávce u Smutné...

Na přechodu.

..

Zpět v Hvožďanech..

Na Klokoty kaňonem Lužnice

trasa treku

Mapa trasy.

Po šesti dnech se posíleni o Ládíka vracíme ve stejné sestavě znovu k Lužnici. Tentokrát míříme k Táboru. K nahlédnutí do zdejší krajiny nám poslouží rozhledna Hýlačka u Větrova, jejíž dřevěná předchůdkyně vzplála při jakési bujaré silvestrovské oslavě. Postavil v roce 1920 táborský rodák Ing. arch. Theodor Petřík, jenž zpracoval projekt rozhledny jako dřevěnou husitskou hlásku krytou šindelem. A dřevo jak známo dobře hoří. Dnešní kovová konstrukce starou Hýlačku rozhodně připomíná. Po menším úplatku nás čtyři propouští bytelná zábrana a my stoupáme na vrcholovou plošinu. Rozhled dnes kalí nízká oblačnost, kterou slunce ještě nestihlo zcela rozpustit. I Tábor se tak jeví jako dost vzdálený.

Rozhledna Hýlačka.

Větrovy - pohled k Táboru

Právě k němu míříme. Zaparkujeme u lesní restaurace Pintovka a sestupujeme k Lužnici. Trochu kluzký terén, který poupravil bagr, mírně klouže a tak si Jitka na chvíli vyzkouší sjezdové lyžování. Jede jí to téměř jako Ledecké. Jdeme pod most k pramenu, který je považován za radioaktivní a má proto příznivě působit na kosti a klouby. Ochutnávám z dlaně Eleonořin pramen, jenž sbírá vodu na kopci u Horky, ale bolavé klouby si nemažu. V místech, kde se nalézají zatopené štoly, Vítkovci těžili stříbro. Ti později štoly zničili, aby nepadly do rukou Přemyslu Otakaru II.

Lesní restaurace a penzion Pintovka. Podle knihy Pověsti a zkazky z Táborska se název Pintovka poprvé připomíná roku 1444 (lúka za Pintovkú v lese). Pinta prý byl majitelem daného lesa.

Jeden z nejstarších mlýnů v Táboře, založený panem Parmou již v roce 1504, od roku 1661 v držení rodu Veselých, jsou zde dvě Francisovi turbíny. Je zde i vodní kolo na spodní vodu, ne však na původním místě, kde bylo šest vodních kol, která poháněla mlýn před rokem 1914. (www.mapy.cz)

...

Švermův most.

Radioaktivní Eleonořin pramen.

...

Snažím se zvěčnit Švehlův most, pod který míříme, ale musím dávat pozor, abych nesklouzl do řeky. Ze strání se co chvíli spouští na cestu ledovec, jak noční silné mrazy postupně měnily prameny v led. Velmi hezkou stezkou kolem Lužnice pokračujeme kolem několika mlýnů, které leží na opačné straně řeky. Máme tak dokonalý výhled na mlýn Na Papírně a Benešův mlýn. Ještě předtím spatříme nad strání kaňonu mezi větvemi stromů věže Klokotského poutního kostela, kolem kterého se budeme vracet k Táboru. Mlýn Na Papírně údajně pochází ze 14. století. Dnes je pod ním táborské čistička odpadních vod. Benešův mlýn byl postavený nížeji a o mnoho století později, přesně v roce 1855, na náklady Aloise Firstara. Nyní je v soukromém vlastnictví a jeho majitel v něm vybudoval malou vodní elektrárnu s pěti kaplanovými turbínami.

Pod mostem...

...

...

Jez Pokorný.

Mrazivé vodní hrátky.

...

...

Jsme v turistickém regionu Toulava, který zasahuje až daleko do Středočeského kraje.

Mlýn Na Papírně.

Klášter Klokoty leží vysoko nad řekou.

O poustevníkovi.

...

Lužnice zde docela teče.

...

Benešův mlýn.

Kamenité koryto řeky a divokou vodu peřejí pod mlýnem využívají k tréninku kanoisté a kajakáři. Koncem 80. let minulého století jsem měl možnost s přáteli a spolupracovníky z českobudějovického PVT (Podniku výpočetní techniky) od Tábora do Kolodějů Lužnici na kanoích sjet. Ačkoli hodně vodáků končí svoji plavbu od Suchdola již před Táborem, je tenhle úsek řeky velmi zajímavý a atraktivní. Jedete totiž desítky kilometrů téměř opuštěným kaňonem a voda docela teče.

...

...

..

...

Na Větrovském potoce se můžeme dlouze kochat ledopády. Kousek nad jeho ústím do Lužnice mráz proměnil dvě dvometrové kaskády v ledové království. Podobně proměnil i bystřinu u Harrachovky. Celý dlouhý úsek je zde jakoby zmrazen v čase. Kvůli fotce můstku kloužu po ledu k Lužnici, ale nakonec mně musí z nakloněné zrcadlové plochy zachraňovat Láďa. Jak se o stezku údolím staral Okrašlující spolek Táborský, se dozvíme právě u lávky "Harrachovka". Informace o první celodřevěné lávce nám sděluje, že zde byla postavena v roce 1919 na počest člena Klubu českých turistů a vrchního inspektora technické kontroly a byla nazvána lávkou Thanabauerovou. Často však dostávala zabrat od po řece plujících ledů a proto musela být v roce 1930 nahrazena novou. Ale i tu později strhla povodeň. Dodnes se zachovala až třetí lávka, dokončená v roce 1941.

Jitka s Láďou si trasu, kterou jdeme, již jednou prošli. Jak už to u nich bývá, byla jejich cesta spojená s alkoholickou ochutnávkou. Zdejší akce "Vinná stezka Pintovkou" probíhá každoročně v květnu. Podél Lužnice bývají rozestavěny stánky s vínem a občerstvením. Pořadatelé i letos lákají na ochutnávku až 90 skvělých vín od 15 vinařů z oblasti moravských Čejkovic. "Nechte se okouzlit přírodou a chutí moravských vín..."

Ledopád Větrovských kaskád.

Zamrzlý vodopád u Harrachovky...

...

Lávka Harrachovka...

...

...

...

...

...

Od Harrachovky nás čeká stoupání svahy nad Riviérou, jak se jmenuje oblast i dům nedaleko můstku. Stometrový výživný výstup lesem končí u cimrmanovské rozhledny nazvané "Štafle". Jde o dobře vybrané místo, z něhož uvidíte "velký kulový". To již jsme blízko vrcholu Na Chlumu (482 m n. m.), kde rozhledy k Táboru opravdu máme. Dál jdeme svahem nad řekou ke kapli Panny Marie, kterou předkové vybudovali poblíž pramene s léčivou vodou. Údajně se zde zjevila Panna Maria a místo se tak v minulosti stalo poutním. Kaple později prošla barokní přestavbou.

Křížovou cestou pokračujeme na Klokoty. Významným poutním místem se honosí klášter Klokoty s kostelem Nanebevzetí Panny Marie Klokotské. Areál s přilehlým hřbitovem a křížovou cestou stojí na vyvýšeném místě a je zdaleka viditelný. Mrzí nás, že si nemůžeme víc prohlédnout dílo mistra Santiniho, protože se zde koná svatba. Mezi desítkami aut a asi stovkou hostů se proplétáme na další část křížové cesty založené benediktiny koncem 17. století. Celá křížová cesta má 14 zastavení, pocházející z doby kolem roku 1866. Alejí stromů po staré táborské poutní cestě sestoupíme ke Košínskému potoku. Nad námi se pnou hradby vnitřního města Tábora s dominantní Žižkovo baštou.

Poslední kousek asi 8 km dlouhé trasy nás provede vilovou částí města zpět k Švehlovu mostu. Za ním vystoupáme k lesní restauraci Pintovka, kde se v příjemném prostředí opravdu dobře najíme. Hezčí tečku za únorovým putováním kolem břehů Lužnice jsme si ani nemohli přát. Obě výše popsané trasy jsou velmi příjemné, vedou neporušenou krajinou kolem řeky a především jsou dobře schůdné i v zimním období.

Ládík na rozhledně Štafle.

Kaple Panny Marie Klokotské...

...

...

...

Křížovou cestou...

...

...

Klášter Klokoty...

...

...

...

Alej staré poutní cesty...

...

...

U amfiteátru Tismenického údolí...

...

Na Švermovo mostě.

V restauraci Pintovka...