Otočme zaprášené listy autorů 19. století aneb Ratibořice a Hronov

vydáno 5. srpna 2013 – napsal Danny – žádný komentář

Jako literární nadšenkyně jsem nemohla ve východních Čechách vynechat zvučně znějící místa Ratibořice- Babiččino údolí a Hronov. Cíl výpravy byl jasný: po stopách Boženy Němcové a Aloise Jiráska. Mise zdárně splněna!

Jeden den výpravy byl čistě literární- s nádechem 19. století, s knihami povinné školní četby. Nejprve jsme navštívili Babiččino údolí. Překvapilo nás, že takové místo není moc dobře značené a směrované. První dojem byl úžasný- jiný život uprostřed přírody a ticha. Před námi se totiž rozprostíraly trhy s nejrůznějšími (většinou upomínkovými) předměty, jídlem, pitím. O kousek dál monumentálně vzhlíží sousoší Babičky, základní rozcestník. Doleva k Viktorčinu splavu, doprava k zámku. Kolem potůčku s vrbami a stráně s ovcemi vede příjemná a romantická pěšina ke splavu jako z jiné doby. Okolo celého areálu vede naučná stezka s mnohými zastávkami. Na každém kroku nás lákaly dobové „atrakce“, zajímavosti jako velký vodní mandl nebo stará světnice. Včetně zámku, který je maličký a působí vesnickým, prostým, dojmem. Ani přiléhající park se zlatými rybkami a lekníny není příliš rozlehlý. Celkově na nás toto místo zapůsobilo sice malebně a mile, ale také lehce „komerčně“. Přesto jsme zde strávili hezký letní půlden.

Informační tabule v Babiččině údolí.

Sousoší Babičky.

Potok lemovaný vrbami.

Viktorčin splav.

Velý vodní mandl.

Zámecký ratibořický park.

Ratibořický zámek.

Naše další kroky směřovaly k rodišti významného autora, historika i dramatika 19. století. Není jím nikdo jiný než Alois Jirásek a jeho Hronov. Městečko malé, ale hezké a upravené. Přímo na náměstí hrdě stojí Jiráskovo divadlo. V bočním vchodu divadla jsme vypátrali muzeum Aloise Jiráska. Také rodný domek Aloise Jiráska je nepřehlédnutelný. Malebná roubenka, která stojí na kraji parku Jiráskovy sady. Jistě stojí za prohlídku jak domek, tak park. V parku jsme na sto honů cítili tzv. „Prdlavku“ neboli Hronovku- lázeňský pramen, který zde vybudoval tatínek Aloise Jiráska se záměrem zbudovat lázeňské město. Voda je železitá (proto má specifický zápach), ale je zdravá, a tak jsme se nestačili divit, kolik lidí se vystřídá u pramene s lahvemi, kanystry nebo jen tak se napít. V Jiráskově parku jsme kromě „Prdlavky“ našli také Most lásky, kde zamilované dvojice symbolicky zamykají visací zámek na mostu a klíč zahazují do Metuje. Ani my jsme nebyli výjimkou a nechali jsme na mostě zamčenou památku na naši návštěvu.

Rodný dům Aloise Jiráska.

Jiráskovo muzeum, náměstí Hronov.

Most lásky, Hronov.

Protože den byl dlouhý a my jsme byli příjemně unaveni všemi historickými i literárními fakty, odpočinuli jsme si v milé čajovně U Bílého draka se stylovou obsluhou, výbornou nabídkou čajů i vodních dýmek a přijatelnými cenami. Tak jsme zakončili tento náročný poznávací den.