Od Keltů na Čeňkovu pilu
vydáno 4. července 2019 – napsal Pája – 7 komentářů
Před Vánoci jsem si splnila svůj sen bydlet na horách a přestěhovala se na Šumavu. A tak mi nastal čas kýženého intenzivního výskytu v přírodě, leckdy s luxusními noclehy: přímo pod nebem.
První letošní nocleh pod širým nebem jsem realizovala logicky na Šumavě. Plán cesty: trasa Albrechtice - Sedlo - Kašperk - Čeňkova pila. V jeden květnový pátek mě po práci popovezl autobus ze Sušice na okraj Albrechtic a já vyrazila do kraje s velmi starou historií. Tak starou, že tady lze najít zmínky nejen o Přemyslovcích, ale dokonce už o Keltech, kteří nad Albrechticemi vystavěli ve výšce 902 m n.m. hradiště. Chytré prameny zmiňují, že toto keltské oppidum je 2. nejvýše položené hradiště v Čechách. Ale cesta začala v Albrechticích, takže zpátky tam: místní svaz turistů píše, že osadu založil ve 12. st. Vladislav I., druhý to český král, a arcibiskup Albrecht vysvětil souběžně vystavěný chrám, zasvěcený Panně Marii a svatým apoštolům Petrovi a Pavlovi. Jeho část se zachovala dodnes a já tak stála před jednou z nejstarších sakrálních staveb v širém okolí.
Albrechtice kostel
Od kostela jsem vyrazila směr Sedlo, zmíněné keltské osídlení. A bylo to stylové, protože kus cesty mě nad Albrechticemi začal sledovat tvor impozantních rozměrů, na hlavě s ozdobou, která Kelty fakt víc než připomínala.
rohatý Kelt
Rohatec mě vyprovodil mě až ke konci ohrady, na začátek lesa a já zamířila do jeho krásného nitra. Chtěla jsem taky osídlovat - s nastávajícím večerem jsem totiž někde musela složit hlavu, a tak jsem chtěla využít informace mojí spolupracovnice. Řekla mi o místě, kde stojí před moc hezkou rozhlednou Na Sedle kvalitní dřevěné posezení s přístřeškem, A že když vylezu pod střechu toho přístřešku, najdu tam pohodlnou plochu na přespání. Rozhledna na Sedle je vskutku krásná, s přístřeškem to bylo horší.
rozhledna Na Sedle
Známá mi zapomněla říct, v kterém roce tam přespávala, protože posezení tam sice bylo hezké a moderní, evidentně nově vystavěné, ale po prostoru pod střechou na přespání ani památka. Ale s nastupujícím večerem bylo moc hezky, nelámala jsem si s noclehem zatím hlavu a nejdřív vystoupala na necelých třicet metrů vysokou rozhlednu ( 27, 75 m). a kochala se výhledy do daleka (od hradu Kašperk přes Svatobor až do Německa).
z rozhledny
Když jsem se vrátila na zem, nastalo vážné rozvažování o noclehu. Na chvíli jsem přemýšlela o přespání přímo na rozhledně (byla by to koneckonců dobrá romantika. A ty fotky......), ale nakonec jsem se navečeřela a šla lesem dál. Všude kolem byly zbytky kamenných valů a míst sice ponurých, ale skvělých.
keltský les
V jednom místě pod skalou to vypadalo, že tu kdysi musela mít nějaká keltská rodinka ložnici, tak jsem vyndala spacák,
odestláno
Upravila si lože pod sebou, něco rychlé hygieny a šup do peří. Spalo se mi jako v bavlnce. Brzy ráno jsem pak docenila půvab místa pro nocleh. Fakt ložnice. A ta krása kolem v tom keltském ranním oparu....
keltská ložnice
Dala jsem rychlý snídaňový džus, müsli tyčku, umytí zbytkem vody a pokračovala k hradu Kašperk. Před osmou ranní mi obrovský hrad připomněl běh dějin a maličkost lidského jedince: jako nejvýše v Čechách položený, vystavěný za Karla IV. ve 14. století, se hrad hrdě tyčil v ranním oparu i v jednadvacátém století.
Hrad Kašperk
Jen s tím rozdílem, že v dávném středověku stavitelé neměli k dispozici technické vymoženosti současnosti, ve které jsme často rádi, když stavba vydrží jednu generaci s tím, že výstavba trvá pomalu generace dvě. Tak. Po krátkém rozjímání v podhradí jdem se vydala dál k městu Kašperské hory.
Kašperské Hory na obzoru
Tady jsem si dala v hotelu na náměstí pořádnou svačinu, něco kofeinu a pitné vody a nasměřovala se k Rejštějnu, kam jde dojít Klostermannovou cestou. Musím ale čestně přiznat krátký přejezd veřejnou dopravou, která zrovna přijížděla. Po desáté jsem byla na Čeňkově pile. Mám zde oblíbený podnik, zvaný Kafírna
Kafírna
Je to ráj na zemi, který majitelé zbudovali ze staré hájovny v sezónní penzionek a dole mají občerstvení. No, občerstvení....Hotovou vývařovnu (polévky, klobásy, cukrárna, udírna) v krásném posezení, s milým personálem.
Vydra pod Kafírnou
Sedí se tu moc hezky, dlouhou, jde to hravě vydržet do pozdního odpoledne.
u Vydry
U Vydry, kousek od místa, kde se smíchá s Křemelnou a jako Otava teče k Sušici a dál.
Fotogalerie k článku
Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit
Autor článku
Komentáře
7. července 2019 11:15
Rony říká
Kafírnu určitě brzy navštívím. Dobré by to bylo ve spojení s průchodem kaňonu Křemelné, který snad bude turistům zase přístupný. Alespoň o tom NP uvažoval...Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká
27. srpna 2019 16:06
Pája říká
To by bylo prima (průchod v kaňonu). Bydlím tu jen chvilku a tak ani příliš tu situaci s průchodnými místy neznám. Je to leckde a leckdy ale divné, poznávám....Vím, že lidi jsou mnohdy horší než zvěř, ale kdybychom v odborníky určených "inkriminovaných" místech využili praxi jiných zemí (a nepřebírali jen hovadiny), lidé by tam mohli jít, třeba jako v NP jiných zemí, za poplatky a museli by počítat s tím, že kdyby sešli s vyhrazených turistických chodníků, byli by v pořádném průšvihu (např.Krkonoše-Sněžka už to má). Ovšem to by znamenalo řádnou práci ochranářů, strážců....a nejen buzeraci, vyhrožování a zákazy. Jak píše jedna hezká knížka (o Šumavě): na některých místech Šumavy byla železná opona vyměněna za zelenou. Ale stejně nehezkou . Je to pravda. @Rony:
2. září 2019 17:28
Rony říká
Šumava je les. A hodně rozsáhlý. Ten svým ojedinělým a tichým průchodem (ne šíleným průjezdem na horském kole) nikdo nezničí. A divá zvěř i ptáčci, pokud budou chtít, najdou nesčetně míst, v nichž je rušit nikdo nemůže. Lidé jsou součástí přírody, byť někteří ji již vnímají odlišně a bojí se jí. To města a přelidnění světa vše mění.Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká
Přidat komentář
Článek je zařazen do kategorií
Podobné články
- Do hor s vlčí smečkou - šumavské tisícovky
- Zápisky z cest III. (Hochschwab – úplné zatmění slunce...)
- Velhartice, pohledy do minulosti...
- Větrnou smrští k Poledníku
- Silvestrovské menu: Skalní věž pod Zeleným vrchem, vyhlídková cesta Pošumavím a fata morgána
- Inverze na Javorníku a trek okolím Kvildy
- Oppidum v Třísově a Dívčí kámen
- Jarní sběr tisícovek Šumavy
- Po červené, příhraniční Šumavou
- I. setkání příznivců Šlápot v šumavských Zadních Hamrech
Jaký typ výletů preferujete?
1238 46% Vzít krosnu a přespat ve volné přírodě
838 31% Poznávání přírodních krás s ubytováním v hotelu nebo penzionu
597 22% Poznávání památek a velkých měst
Hlasovalo 2673 čtenářů Archiv anket
5. července 2019 20:02
Myslivec říká
Obdivuhodný výšlap a solo a hrad Kašperk nestál za návštěvu. Jak byl dlouhý? Také bych rád navštívil naši Šumavu ale raději na kole. Přeji další km bez nehod.