Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Od hrabat až ke strážcům hranic

vydáno 7. dubna 2013 – napsal Excalibur – 8 komentářů

Rád vám udělám průvodce v objektu, jehož sláva i pád se vešly do pouhých padesáti let, což v historii téměř nic neznamená.

Ve svém putování po zapomenutých, opomíjených, či dočasně natrvalo uzavřených krásách našeho nejbližšího okolí vás tentokrát doprovodím do Chodové Plané. Městys, tento status byl navrácen obci 23. ledna 2007, s přibližně dvěma tisíci obyvatel, ležící asi osm kilometrů jižně od Mariánských Lázní. Slávu tohoto místa šíří v současnosti zcela určitě vyhlášený pivovar, ale mě zaujala o jednom loňském srpnovém víkendu úplně jiná věc. Zcela náhodou jsem vystihl chvíli, kdy se v místním zámku konal den otevřených dveří. Jezdím tudy velice často a vím tedy, že plechová vrata do zámecké zahrady jsou osazena varovnou tabulkou : „ Vstup zakázán“. Samozřejmě mě okamžitě upoutala jejich dokořán otevřená křídla. Následující prohlídka pak opravdu stála za to.

Bývalý anglický park, židovský hřbitov a obrovský novorenesanční zámek z roku 1904, z hlediska historie vcelku novostavba. Stavba ovšem opravdu není žádné 1 + 1 a kuchyň, je zde na 159 místností. Sídlo si dal postavit hrabě Hans Ernst von Berchem – Haimhausen, jehož předci pocházeli z Kolína nad Rýnem. Chodová Planá pak těmto hrabatům patřila do konce druhé světové války. Po jejím ukončení převzal majetek stát. Zámek byl v roce 1945 vypleněn Revolučními gardami, později sloužil jako výcviková základna četnictva a v 50. letech minulého století se v šlechtických prostorách zabydlela plánská rota Pohraniční stráže a ta zde vytrvala do roku 1990.

A začala éra přestavby v duchu přísně vojenském, na hony vzdáleném tomu hraběcímu. Místnostmi duněly těžké kanady, harašily zbraně a rozléhal se řev dozorčích rot. Nádherné mozaiky na chodbách ničilo mazlavé mýdlo a sobotní rajony na točitém schodišti musely být noční můrou nováčků. Ze zámecké věže se ozývalo troubení večerky v podání vojína – trubače. Zažil jsem dvouletou vojnu, takže vím o čem je řeč. Sloužil jsem v podobně historických prostorách bývalých Landwehrkaserne v Litoměřicích. Nezapomenutelné časy. Ale abych se vrátil do Chodové Plané. Několik fotografií naznačuje současný nelichotivý stav. V období předávání se totiž prázdné a téměř nehlídané budovy staly cílem vandalů a různých sběratelů a sběračů. Zmizely kazetové stropy, topení a další zpeněžitelné vybavení.

V současnosti probíhá pomalá rekonstrukce a řeší se budoucí využití. Záměrem je například vybudování městského úřadu, obřadní síně, koncertního sálu, výstavních prostor, či lázeňského střediska. 159 místností nabízí nesčetně variant, ale bude to asi běh na předlouhé trati. Něco o tom určitě ví i členové sdružení Občané pro rozvoj a prosperitu areálu zámku v Chodové Plané, které bylo založeno v roce 2011. Držím palce a doufám, že zámecká vrata se někdy v budoucnu otevřou všem příchozím.