Obří hrad a Turnerka

Obří hrad a Turnerka

Autíčkem vyjíždíme nahoru až k hotelu Olympia a dál se vydáváme podél Losenice ke keltskému hradišti Obří hrad. Dva dny parna strávíme v lesích kolem Churáňova a Horské Kvildy.

odkaz na mapu

Údolí Losenice se propadá od Nového mostu docela svižně skalami až k Popelné. Tady nacházíme pěkný penzion a tak i když je teprve po jedenácté dáváme gáblík. A pivečko, aby se nám dobře stoupalo nahoru na Obří hrad.

Docela to bylo třeba, je to sem ostré převýšení a tak se chvilku vydýcháváme.

Kolem jsou dlouhé kamenné valy, nakonec tak se jmenuje i hlavní vrchol, který je tady nedaleko. A výška 1010m je také úctihodná. Vyšší keltské opidum tuším u nás nikde není, nedaleké známé Sedlo je 908m vysoko.

Od první info cedule se musí dost daleko pokračovat, než se dostaneme k další a k rozvaleným hradbám, kdysi dávno obepínajícím hodně velké území.

Výhled na údolí Losenice, motající se hluboko dole i vzdálený Kašperk je nádherný. My se ale už musíme vydat na další cestu stoupající k Ranklovu a Zhůří.

Od Zhůří již klesáme k Turnerce. Už se těším na kvasnicový pivo.

No a taky na Vydrýska, televizní hvězdu první velikosti.

Příjemné venkovní posezení nás dlouho nezdrží, je čas hledat místo, kde na noc složíme své unavené kosti.

Vydra je i teď večer dost frekventovaným místem, ale i tak děláme pár fotek.

Starobylá cesta už musela zažít spousty turistů, právě tady je nejvyhledávanější místo celé Šumavy.

Nutno říct, že zaslouženě. Ale právě proto se naše kroky stáčí od značené cesty na Antígl a razí si cestu podél Popelného potoku.

Hned u prvního slušného místa bivakujeme. Na pršku to nevypadá, mušky už taky mají po sezóně a tak širák je pro nás ideální.

Ráno vystoupáme k Horské Kvildě do azurového nebe.

Starobylé chalupy někdy mohou klamat, je tady mnoho nových, ale všechny stylové a zajímavé.

Už jen přejít přes Zlatou studnu a slatě a kruh se opět uzavřel.

Hodnocení článku

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.