NS Semenec k soutoku Vltavy s Lužnicí

NS Semenec k soutoku Vltavy s Lužnicí

Okolí Týna nad Vltavou má turistům co nabídnout. Hluboké lesy a kopcovitý terén okolo řek Vltavy i Lužnice může nalákal i vás. Nová naučná stezka Semenec míří ze stejnojmenné rozhledny k stanici Pomoc přírodě, kde můžete navštívit přírodovědné muzeum i naučné arboretum a botanickou zahradu, paleontologickou a geologickou expozici.
Nedaleko je i snadno přístupný soutok Vltavy s Lužnicí

Parkovat se dá prakticky kdekoli, i u rozhledny. My využíváme terasové parkoviště v Příčné ulici, které je zdarma a jdeme na náměstí. Tady se začínají rozbíhat trhy a tak si prohlížíme vystavené zboží, a kupujeme svačinu na cestu. Místní galerie Vltavotýnské výtvarné dvorky má bohužel ještě zavřeno a nám nezbývá než vykročit směrem k soutoku.

Prokličkujeme městem a alejí Míru míříme vzhůru k Semenci. Tak se jmenuje 441 m vysoký vrch, nedaleká osada i rozhledna, která je spíš výhledovým altánkem. Rozhled je nejlepší k Vltavskému údolí od Týna až po soutok. Také věže JETE na protilehlé straně řeky nelze přehlédnout. U rozhledny je i několik panelů s informacemi o NS Semenec a také nově otevřené NS Na Onen Svět. Ta má být nejdelší naučnou stezkou u nás, její délka činí 66km.

Nám dnes stačí mnohem kratší lesní stezka, po které zanedlouho míjíme Přírodovědné muzeum Semenec a sestupujeme po cestě kolem chat k soutoku Vltavy s Lužnicí. Spolu s námi sem dochází i přírodumilovný turista z Příbrami, pro něhož je zdejší krajina pole neorané...

Od soutoku nakonec zavrhneme zkratku kolem řeky a děláme dobře. Cesta nad Lužnicí totiž vede lesem, strmým svahem končícím až v dole v řece. Sestup nás čeká až u osady Permoník, kde jsou podél břehu poskládány chatky v délce stovek metrů. Mimo trasu NS jdeme stále dál s cílem vykoupat se v Lužnici. Nakonec to vzdáváme, nejen pro špatný přístup k vodě (chaty a soukromé pozemky), ale hlavně kvůli velice špinavé vodě. Humus spláchnutý průtržemi posledních dní dorazil dnes k soutoku. Koupal by se jen blázen.

Zkratku na odbočku NS Semenec, která vede na skály nad řekou, nám zdejší trampové nedoporučují a tak se vracíme zpět k cestě. Ta vede vzhůru k vrchu Semenec a po ní se vracíme ne značku NS. Ta nám ale zase brzy zmizí, protože odbočku přecházíme lesem, kde se snažíme najít nějaké houby. Moc se nám nedaří a tak to jako obvykle zachraňují masáci. Ty nesbírá nikdo.

V dáli začíná hřmít a pohled na mobilní obrázek z ČHMI nevěstí nic dobrého. Raději zrychlujeme naše kroky a k autům přicházíme s první velkou kapkou. Krupobití této bouřky mezitím poničilo veškerou úrodu jablek v sadech u nedalekých Chelčic.

Týn nad Vltavou, náměstí.

Kovář, městské slavnosti.

Alej Míru vede k rozhledně Semenec.

Poutač přírodovědného muzea, otevírací doba je v sobotu a v neděli od 13 do 17 hodin. Jindy po domluvě.

Samé hřiby... inu, když máte svá místa, je to snadné.

Rozhledna Semenec.

Výhled k Týnu.

Vltava.

Jachta s labutěmi.

Zde začíná stezka Na Onen Svět, která vede kolem Lužnice k řetězovému mostu u Stádlece, k Milevsku a Onomu Světu. Viz: http://www.stezkanaonensvet.cz/aktualne-ke-stezce-na-onen-svet/

Naučná lesní stezka Semenec pokračuje k přírodovědnému muzeu Semenec.

Nad chatovou osadou Semenec.

Asi 1km daleko je soutok Vltavy s Lužnicí. NS Semenec sem nevede a tak si děláme krátkou zacházku.

Vltavu brázdí lodě mířící na slavnosti a trchy do Týna nad Vltavou.

Soutok je rybářský ráj.

Foto soutoku z mostu u Neznašova.

Foto soutoku z mostu u Neznašova.

Foto soutoku z mostu u Neznašova.

Foto soutoku z mostu u Neznašova.

Zajímavě jsou zpracovány informační cedule.

NS se dostává do prudkého svahu vysoko nad Lužnicí.

Původně jsme se v řece chtěli vykoupat, ale po bouřkách je hnědá a k podobným hrátkám rozhodně neláká. I nás nakonec blížící se bouře zahání do aut. Krupobití naštěstí přešlo nedaleko.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

azave

24. února 2013 06:44

azave říká

Moc pekne obrazky a povidani, vzhledem k tomu, ze za okny uz dva dny nepretrzite chumeli ..... Uz aby bylo jaro ... ... ... 

Rony

24. února 2013 22:28

Rony říká

@azave ... už jsem tu zimu taky neunes. Dnes jsem si ale ještě vyjel do Blan na běžkách a čekám, že zítra začne velké tání a pozítří přide to vysněné jaro .

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

Paulie

25. února 2013 00:09

Paulie říká

To já bych byl ještě za trochu zimy (přesněji řečeno 10 cm sněhu, který několik dní vydrží) rád

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.