Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Novohradské hory - listopadový písni naslouchám

vydáno 15. ledna 2016 – napsal Rony – 5 komentářů

Janský vrch, Myslivna, Kamenec, Smrčina, Pivonický vrch

Dál a dál tou záplavou, co pod nohou se blýská, co mě nutí do zpěvu se dát, a tak si chvíli zpívám a potom tiše pískám, píseň, co mě učil listopad...
S písní Wabiho Daňka na rtech jsme si díky teplému a slunnému počasí trekovou sezónu prodloužili až za polovinu listopadu. Volba padla na zadumané Novohradské hory, konkrétně jejich západní část s vrcholy Myslivnou a Kamencem. Čekali nás nejen tyto dvě tisícovky, ale i nádherná příroda s mnoha říčkami, rybníky, skalkami a tajemným Žofínským pralesem.
Ubytování v krásném penzionu Lesovny Žofín, ležícím v samém srdci panenské přírody, nemělo chybu a dokonale přispělo k dobré náladě a nevšedním zážitkům.

Tisícovky Myslivna a Kamenec

mapa Pohoří na Šumavě

trasa, výškový profil

Janská hora a Myslivna

Ranní příjezd do Pohoří na Šumavě zpestřuje krátké zastavení u zříceného kostela. Byl postavený v roce 1779 a po poválečném odsunu zdejších obyvatel postupně chátral, až se v roce 1999 zřítila jeho věž, která pobořila střechu chrámové lodi. Zbyl pouze presbytiář. Ten je nově opravený a pořádají se v něm bohoslužby a koncerty.

Jakže jsem tento stav před léty vlastně v jedné básni popsal?

S u d e t y

jako ústa staré ženy

rozpolceny, rozklíženy

pro rytíře v lesklé zbroji

plaňky plotů trouchnivějí

usazeny kolem ruin

...

a z ovocných stromů v sadě

jen trpkost ti padá v klín

stojí tu hrušně plané

uprostřed rozvalin

...

Našim prvním cílem v terénu je Janský vrch (990 m n. m.). Část cesty kopírije cyklotrasu. U Čertovy stěny procházíme pod Lovčim hřbetem a poté vystoupáme lesní cestou na hřeben, poblíž Janskému vrchu. Nedaleký vrcholek se honosí skalnatým hřebínkem a prolézáme k němu dost obtížně přes mechy porostlými balvany. Výhledům z vrcholu zabraňuje okolní vzrostlý smrkový les. Smrčiny v této části Novohradských hor převládají a zatím odolaly i ataku kůrovce. Přesto některé suché stromy, paseky po těžbě, i feromonové lapače na lýkožrouta, signalizují jeho výskyt.

Protože Lukáš doma nestihl snídani, zastavujeme v závětří za obrovitou hromadou větví a klestí, která přehradila lesní cestu, po níž jdeme. Malé občerstvení "bodne" všem. Zobneme si něco ze zásob, ale protože je ve stínu chladno, hned pádíme dál.

Dojít z Janského vrchu na Myslivnu znamená přejít jeden z jejích dvou bočních hřebenů. Protože na něm výška překračuje o 6 m tisícimetrovou hranici, je zařazen jeho nejvyšší bod mezi vrcholy tisícovek. Nese název Janský vrch - severní vrchol a určit na plochém hřebenu ten správný bod není snadné. Dle všeho je jím skalka hned u cesty, byť jako vrchol hory rozhodně nevypadá.

To Myslivna (1 040 m n. m.) již opravdovým vrcholem je. Ze sedla překonáváme malé převýšení k lovecké chatě. Vykácený les umožňuje první pěkné výhledy. Pod námi je bývalá Stříbrná Huť a údolí Lužnice, která na nějaký čas opouští naše území směřujíc na Gmünd. Na opačnou stranu Myslivny se naskýtá rozhled z vrcholové skály. Abychom mohli pojmenovat všechny okolní vrchy, musíme dlouze zkoumat mapu. Jen plochý a mohutný vrchol Kamence, náš další cíl, hledat nemusíme. Dobře je vidět zvlněná krajina až k Českým Budějovicím a k Blanskému lesu a Kleti.

Když Venca přežije i nepříjemné sklouznutí při slézání skalky, kdy dopadne zády na jeden z balvanů, vracíme se k Pohoří na Šumavě. Stará cesta směřuje k Lovčímu hřbetu a svede nás zpět na cyklostezku, kterou již známe.

Pohoří na Šumavě. Kostel Panny Marie.

Zřícený kostel v Pohoří na Šumavě byl postaven v roce 1779. Věž propadla střechou kostela do chrámové lodě v roce 1999.

Památník obětem l. světové války.

...

Pastvina (949 m n. m.).

...

...

Ahornnstein (1 019 m n. m.) - vrchol za hranicemi.

Pod Janským vrchem.

Janský vrch (990 m n. m.).

Cestou k Myslivně.

Neomezený výhled k východu do údolí bývalých Stříbrných Hutí do údolí Lužnice, která v nich opouští Čechy, aby se po mnoha kilometrem do nich u Českých Velenic znovu vrátila.

Myslivna (1 040 m n. m.) + odhadem 4 m rozdílu mezi triangulační tyčí a vrcholkem skály.

Z vrcholku skály jsou naopak otevřené výhledy k jihu a západu.

Kamenec.

...

Detail kamene vykazuje hlubinné vyvřeliny vrásozlomných struktur centrálního moldanubického plutonu.

...

PP Pohořské prameniště a Kamenec

Malé parkoviště v Pohoří je již zcela zaplněné, auta stojí i podél cesty ke kostelu. Mnoho jich parkuje i na loučce vedle něho. Je znát, že slunný a teplý podzimní den vyhnal do přírody mnohé. U auta doplňujeme zásoby jídla, pití a opět se vrháme vstříc lesům, vodám, stráním.

Zelená značka prochází chráněným prameništěm Pohořského potoka. Horské louky v okolí několika jeho přítoků, spolu se zvlněným terénem, vytvářejí pastvu pro oči. Přes šmolkově modré nebe se pomalu sunou bílí beránci a na loučce pod ním si malé děti pouští draka. Prostě nádherná venkovská podzimní idylka.

Míjíme vysoký historický kámen a zastavujeme až u mohutného, státem chráněného stromu, kterým je zerav obrovský. Tato túje pochází ze západu Severní Ameriky, dorůstá až 70 m a může se dožít přes tisíc let. Nejstarší ověřený exemplář zeravu obrovského se dočkal dokonce stáří 1460 let. Tak to jsme my, staří bardi, proti němu kojenci.

Zpět v Pohoří na Šumavě.

Druhý okruh nás povede k nejvyšší hoře české strany Novohradských hor, Kamenci.

...

Mnoho nových chalup se tváří jako penziony, pravdou však je, že v Pohoří zatím není jediný. Nenajdete zde ani hospodu. Není to úlitbou zeleným?

U Pohořského potoka.

Pouštění draka.

Nebeské zvrásnění.

...

...

...

...

PP Prameniště Pohořského potoka.

...

Zerav obrovský.

Zerav obrovský.

...

Teprve poslední kus stezky na Kamenec (1 072 m n. m.) se snaží dokázat, že jsme skutečně v horách. Proplétáme se vzhůru balvany až pod vysoké vrcholové skály. Lezu nahoru a zkouším tu nejvyšší. Přestože z vrcholového kamene visí krátký pásek, svoji váhu bez opory nevytáhnu. Vrcholovou tyč alespoň fotím a nechápu, jak k ní mohl před lety vylézt Luděk. Vedlejší smrček je lezci zcela ohlazený a ani on již neposkytuje tu oporu, jako kdysi. Lukáš lezec je a tak se moc nedivím, když ho spatřím na protější, podobně nepřístupné, vysoké skále. Různých rozrušených skalních bloků, krychlí a stěn je zde několik. Název Kamenec tomuto místu sedí.

Turistická značka pokračuje kolem zarůstajících zbytků bývalého hostince Kamenec na státní hranici s Rakouskem. Snad si nás nikdo nesplete s běženci, kterých se to letos v celé Evropě jen hemží, a neumístí nás do uprchlického tábora. Vše nasvědčuje tomu, že příští rok může být pro svět kritický. Nekontrolovaná migrace, otevřené hranice téměř všech zemí EU a naprostá neschopnost dnešních politikú - europoslanců EU, bije do očí. Nebo se jen nékdo rozhodl západní civilizaci zničit?

Tomu, že nemusí jít jen o skeptické předpovědi napovídá pár čísel : 666 + 666 + 666 + 6 + 6 + 6 = 2016! Věru zvláštní spojitost roku s mnohonásobným číslem ďábla je jasným varováním. Asi bude "sranda..."

Raději se ale zaměřme na jiná data a údaje. Rakouská strana Novohradských hor se nazývá Freiwald a má dokonce 14-tisícimetrových vrcholů. Mezi ně patří i nejvyšší Viehberg (1 112 m n. m.). Ten je od Kamence asi 3 km daleko, ale dnes nám čas k jeho návštěvě rozhodně nezbývá. Dny jsou velmi krátké a stmívá se již kolem půl páté.

V hlubokém lese panuje naprosté ticho a klid. Jen vítr si chvilkami jemně pohrává s korunami stromů, které přitom tiše vrní. Ačkoliv nedaleko za "čárou" vede stezka Nordwaldkammweg, štrádujeme si to přímo po hraniční pěšince. Je lemovaná kamennou zídkou a mezníky postupně přičítají čísla k další vedlejší tisícovce, na kterou míříme. lll. 55.1.

"Až uvidíte kámen lll. 57.1., bude to vrchol..." zasvěcuje mě Venca do své domácí přípravy. Vrcholky má prostě v merku.

Jak zanedlouho zjistíme, je i tisícovka Kamenec - V vrchol (1 006 m n. m.) jen pouhou krtinou s nepatrným převýšením. Druhý vrcholek, protože zde jde o tzv. dvojvrchol, je o 200 m dál a jeho nejvyšším bodem (znovu 1 006 m n.m.) je skalka s výhledem do mělkého travnatého údolí Pohořského potoka. K jeho břehům klesáme od hranice pohodlně lesní cestou. Na křižovatkách cest jsou vztyčeny dolmeny, což je zde nepsaným pravidlem. Potkáváme dva poutníky, které jsme minuli pod Myslivnou. Zdolat Kamenec jim ještě zbývá. Do setmění budou mít docela honičku.

Míjíme Šance, kde stojí osamoceně mohutný chráněný javor klen, a okruh uzavřeme nedaleko můstku přes Pohořský potok. V dobrém nízkém světle chytám za klukama malou ztrátu, když ho využívám pro několik posledních dnešních fotek. Hezky ozářený je zřícený kostel a znovu mě nutí, abych ho zvěčnil. Procházíme mezi zbytky kostelní lodě do presbytiáře. Skloníme na chvíli své hlavy a zamyslíme se nad údělem, který toto místo tolik postihl.

Zbývá než přes Leopoldov, Pohořskou ves a Černé Údolí k Lesovně Žofín. Okolí bývalé myslivny je velmi hezké a atraktivní. Když k tomu připočtete kvalitní kuchyni v penzionu, je jasné, proč se toto rekreační zařízení objevuje opakovaně mezi oceněnými. Ubytování mimo hlavní sezónu nás čtyři vyjde na 1 200,- Kč. K dispozici máme apartmán s výhledem na malý rybníček a hřeben skrývající přírodní památku Pivonické skály. Ostatně Plzeňským, spolu se steakem a hranolky, jsme se nechali pohostit brzy po příjezdu. Na treku nám důkladně vyhládlo.

Kamenec (1 072 m n. m.).

...

Lukáš na vedlejším vrcholku skal.

...

Kolem vrcholu je několik skalních bloků rozrušených skal, které místo oživují.

Na hranici pohled do mapy ukazuje další vrchol (1 071 m), nedaleko od nás. Jde o omyl, který zkoumat nejdeme. O kus dál je ale tisícovka 1 024 m, která by mohla být zanesená do tisícovek, avšak není. Slibujeme si, že příští rok půjdeme hřebenem kolem hranice s Rakouskem vícedenní přechod a prozkoumáme to. Nedaleko od nás je Vieberg (1 112 m n. m.), nejvyšší vrchol Novohradských hor, které se za naší hranicí nazývají Gratzener Bergland nebo-li Freiwald a též Weinsberger Wald.

Na hranici.

Druhý z dvojitého vrcholku jako vrchol díky skalce vypadá, první na hraničnIm kameni lll. 57 jistě vrcholem není. Jen pouhou vyvýšeninou zvlněného hraničního hřebene.

Dolmen u jedné z křižovatek cest nad Šancemi.

V krajině Novohradských hor často narazíte na pozůstatky minulosti.

PP Prameniště Pohořského potoka.

Javor klen.

...

Nízké podzimní slunce zapadá již před pátou odpolední. Mnoho času nezbývá. Jsme na dohled Pohoří na Šumavě.

Do třetice u zříceného kostela.

...

Smutek, nostalgie, odpuštění...

Uvnitř opravené části kostela Panny Marie.

Zažil jsem kostel ještě z počátku 90tých let nezřícený a dobře si pamatuji na podivný pocit, který jsme tehdy měli v obrovském a zcela prázdném prostoru uvnitř lodě, kde uprostřed na holé zemi hořelo několik červených svící. Diapozitiv bych jistě ještě někde vyhrabal.

...

...

...

...

...

Myslivna Žofín.

...

Penzion Lesovna Žofín.

Trek kolem Žofínského pralesa

mapa Žofín

trasa, výškový profil

Zlatá Ktiš a Žofínský prales

Úterní státní svátek 17. listopadu, věnujeme procházce v okolí Žofína. Po ránu je chladno, brzy nás však rozehřeje přechod hřebínku, za kterým se rozkládá rybník Zlatá Ktiš. Po potopě v roce 2002, kdy zde velká voda prorazila hráz vodní nádrže, původně určené pro plavení dřeva říčkou Černou, je vše nově opraveno. Zlatá Ktiš je největší z osmi "plavebních klauz", které v Novohradských horách vznikly koncem 18. století za Buquoyú.

U turistického přístřešku vzpomínám na první vandr po hranicích Novohradských hor. Tehdy jsme nad rybníkem přespali pod širákem a já zde večer mezi kameny hráze spatřil několik vzácných raků kamenáčů. Jestli jsou zde i dnes, nevím.

Přejdeme mohutný kamenný přepad Zlaté Ktiše a naše kroky směřují k hranici. Za ni pramení říčka Černá, my se stočíme k ohradě Žofínského pralesa. Za ohradou se rozkládá rozsáhlá NPR a vstup dovnitř není možný. Musí nám stačit za ohradu jen nahlížet. Padlé smrky svědčí o nezasahování do procesů přírody. Žofínský prales je, společně s nedalekým pralesem Hojná Voda, nejstarší rezervací u nás i ve střední Evropě. Na svém panství je nechal v roce 1838 zřídit hrabě Jiří František August Buquoy.

Cesta pozvolna sklouzne k Tisovému potoku. Za ním se nachází PP Pivonické skály. Skrývají skalnatý vrchol porostlý bučinami, který nás láká k slezení. Přesto začínáme stoupat jinam. Lesní průsek rovný jako pravítko je bývalou železnou oponou. To dokazuje i stočené klubko zrezivělého ostnatého drátu, co zde zůstal po její likvidaci v roce 1990. Vyplašíme srnku a pod Stříbrným vrchem (936 m n. m.) se napojíme na cestu k jižní části Žofínského pralesa. Projdeme kolem velikého, vyvrženého žaludku, snad z jelena.

Skály a kameny v úbočí hory jsou mimořádně krásné. Vlhkost zdejších bučin dovoluje zazářit mechům, pro které je vlhký listopad obdobím, kdy se jim nejvíc daří. Jdeme božskou výhledovou cestou k Huťskému rybníku. Na rozcestí se odděluje Lukáš s bolavým kotníkem a vrací se značenou stezkou k Žofínské lesovně. Dnešní mládí toho moc nevydrží. Od vypuštěného rybníka pokračujeme na hřeben Smrčiny (910 m n. m.). Míjíme další skalní bloky, malou jeskyňku a vrcholovým průsekem brzy dosahujeme samotný vrcholek Smrčiny. Jak je v Novohradkách dobrou tradicí, opět je nejvyšším bodem skalka, zde s vrcholovou tyčí.

Ranní panorama z terasy apartmánu penzionu Lesovny Žofín.

Zlatá Ktiš na Černé.

...

...

...

Záplavy v roce 2002 zde vytvořily probořením hráze hluboký kaňon. Dnes je již hráz opravena a velký přepad podobný scénář vylučuje. Zajímavé je, že hráz Ktišského rybníka u šumavské Ktiše má podobný osud a i na něm je nyní široký kamenitý přepad.

U NPR Žofínský prales.

Rovný průsek bývalé železné opony.

Klubko ostnatého drátu, jako memento doby. Neuzavřou se brzy znovu hranice před nekontrolovatelnou imigrací v EU?

Jsme zpět u Žofínského pralesa.

PP Pivonické skály začíná již u hranic. Nad námi je atraktivní Stříbrný vrch (936 m n. m.) s bučinovým porostem.

...

...

...

Huťský rybník.

PP Pivonické skály - Smrčina a Pivonický vrch

Od malé loučky s krmením pro divokou zvěř a dvěma odstřelovacími posedy po okrajích, pokračuje plochým hřebínkem cesta až k Pivonickému vrchu (932 m n. m.). Zde dohledáme vrcholovou tyč se štítkem, označujícím název a nadmořskou výšku vrcholu. Nejvyšším bodem je však jedna z mnoha skalei opodál. Lezu na ni, abych byl zvěčněný na vrcholu. Rozvolněné bučiny, spadané tlející listí a balvany rozeseté ve svahu zkrášlují toto zvláštní a fotogenické místo.

Sestupujeme s pomocí modré tečky v mobilu, která naše putování, většinou mimo značené stezky, neustále doprovázela. Ani se nedivím tomu, když mi Venca i Roman říkají, že si podobně chytrý mobil pořídí příští rok také.

V Žofínské lesovně se zastavujeme na pozdní oběd. Dáváme si výborný jelení guláš se šprclemi, tedy noky, a frčíme z kopců domů, do údolí. No, asi jsou to noky, ale hádat se s panem Kodetem nehodlám...

Stoupáme na hřeben Smrčiny.

Jeskyňka.

...

Smrčina (910 m n. m.).

Dalším vrcholem je Pivonický vrch či Pivonické skály.

z

...

Pod Pivonickým vrchem.

...

U Žofína.

Penzion Lesovna Žofín.

...