Netonická vrchovina, neznámý název ve známé krajině.

Netonická vrchovina, neznámý název ve známé krajině.

Původně jsem chtěl do názvu dát Svobodné Hory a až po zadání hesla do Googlu jsem zjistil svůj omyl. Existují Vodňanské, Bavorovské a Libějovické Svobodné Hory, ale vždy jde pouze o vesničky ukryté v kopcích nad řekou Blanicí. Název Svobodná hora (640m) ovšem náleží nejvyššímu vrcholu Netonické vrchoviny, podcelku Bavorovské vrchoviny, která zase náleží do Šumavského podhůří. Nejsem si vůbec jistý, jestli tento název znají alespoň místní, mně zůstal dlouho utajený.

Naplánovali jsme si několik tras, které nás postupně provedly tímto hornatým územím. O části Chelčické části hornatiny jsem již dříve psal, stejně tak i Drahonické, která skrývá 666m vysoký vrch Hrad.

Dnes se podíváme blíže k řece Blanici, která si razí vrchovinou cestu do severní části Budějovické pánve směrem k Vodňanům a Protivínu.

OKOLO BLANICE

mapka

Podzimní výlet začínáme ve Sviněticích a podle plánu vyrážíme po žluté značce k Rožboudovskému mlýnu. Hned za vsí však míjíme odbočku a příjemná cesta nás vede severněji k Přednímu rybníku a Rožboudu. Až tady zjišťujeme náš omyl. Vracet se nemá moc smysl, protože v dáli již vidíme Vitice, kde vede značka, tentokráte zelená. Vyhnuli jsme se tak okolním kopečkům a zanedlouho již přecházíme po můstku přes Blanici. Odbočujeme zde podél kanálu, napájejícího několik rybníků nedaleko Pražáku a Vodňan. Míjíme Pomejův mlýn, a za ním zkoumáme úzkou hráz mezi Zámeckým a Velkým rybníkem. Mraky s nízkým sluncem vytváří zajímavé scenérie dokonale vylepšené čerstvě zamrzlou plochou rybníků a tak si i dost zafotím.

Po červené značce se vracíme kolem sádek zpět k Blanici a zanedlouho i do Vodňan.

Trasa nebyla moc časově náročná, ani dlouhá a tak si při "autopendlu" do Svinětic ještě u kempu Pražák procházíme po žluté hráz Záhorského rybníka, který jsme díky našemu kufrování minuli.

Svinětice, Kudy tudy do Bavorova nejdeme a možná proto zabloudíme hned za vesnicí.

Sakrální památka u Svinětic.

Pohled ke Skočickému Hradu.

Přední rybník jsme měli minout, ale tady ještě nevíme, že kufrujeme.

Jelenímu vrch s atraktivním mrakem.

Svobodná hora je již za Blanicí.

Za Viticemi.

Vitice na dohled. Ve vsi jsme chytli zelenou značku a po ní míříme k Blanici.

Blanice.

Přecházíme řeku i kanál napájející mnoho rybníků před Vodňany.

Odrazy v jezu.

Rybářská cyklotrasa u Vodňan, kde sídlí desítky let i střední rybářská škola, nemůže chybět.

Kanál se vine mezi rybníky neustále doprovázený turistickými značkami.

Okolo se objevují i mokřady a tůně.

Podzim zkrášluje břehy rybníků.

Náměstek je název jednoho z nich.

Členitý terén má své kouzlo.

Předěl mezi Hlubokým a Zámeckým rybníkem

Velký rybník v protisvětle.

Pozor! Někdo se dívá...

K Blanici docházíme u Vodňan. Tady vede NS Vodňanská, která míří do nedalekých Křtětic.

Blanice U Suchomelů.

Mlýnská stoka s mostem.

Sochou svatého Jana Nepomuckého.

Kostel Narození Panny Marie.

Fragmenty.

NA SVOBODNOU HORU

mapka Svobodné hory

Tentokrát zimní procházku po domluvě začínáme v Bavorově, kam se jedním autem přemisťujeme z konečné v Pražáku. Na druhý pokus nacházíme i správnou cestu k můstku přes Blanici a hned začínáme stoupat přes pěknou chatovou osadu Podlesí k Podhoře. Přestože jsme stále někde "pod", vyhlídka na Bavorov i Bobík s Boubínem je zajímavá.

Lesem začínáme rychle nabírat výšku. Očekávaný sníh nakonec není ani nahoře a protože konečně začalo naše ztuhlá záda hřát sluníčko, děláme pod vrcholem Svobodné hory delší pauzu. Je tady krásné sezení. Až kolem projíždějící krásky na bujných ořích nás donutí zvednout se a dotáhnout posledních pár desítek výškových metrů k vrcholové značce na kótu 640 m.n.m. Rozhled směrem k šumavským vrcholům nemá chybu, jen toho mlžného oparu by mohlo být méně.

Na vrcholu ještě chvíli zkoumáme podivnou radiostanici s vysoko vystrčenou anténou a poté krátkou hřebenovou cestou klesáme zpět na žlutou značku, která vrchol mezitím obešla. Myslím, že zbytečně.

Sestupujeme lesem do Vodňanských Svobodných Hor až do sedla k rozcestí žluté, červené a zelené značky. Zelená odtud pokračuje kolem vrchu Holička a k Lomci. Tuto část jsme před pár měsíci také šli. Přeskakujeme proto na červenou a smíšeným lesem s převahou buků pokračujeme v mírném klesání k Pražáku, cíli naší cesty. Nad hlavou nám přelétává velký lesní dravec, snad nějaká sova. Za chvíli slyšíme i její houkání.

Před Pražákem ještě věnujeme nějaký čas zdejší zajímavé národní kulturní památce, židovskému hřbitovu.

Nakonec se utem se přesouváme znovu do Bavorova, kde nás doslova uchvátí gotická architektura zdejšího kostela Nanebevzetí Panny Marie. Obcházíme ho kolem dokola a nahlížíme skrze klec i do jeho interieru. Důstojné zakončení dnešního dne.

Bavorov, náměstí.

Svobodná hora od Blanice.

Mapa rybích oblastí.

Jez pod Bavorovem.

Blanice.

V chatové osadě Podlesí.

V dáli vykukují hlavy Bobíku a Boubína.

Bavorov od Podhory.

Podhora, ledový pramen.

Stoupání na Svobodnou horu.

Falešný vrchol.

Na ten pravý musíme ještě o kousek výš.

Pod vrcholem.

Pohled k Libějovickým Svobodným Horám.

Boubín.

Vrchol.

Radiostanice (?) na Svobodné hoře.

Vodňanské Svobodné Hory.

Krajina s JETE.

Rozcestník u Vodňanských Svobodných Hor.

Na naučné stezce Stožice.

V terénu od Bavorova po Pražák vedou i Hypostezky.

Vodňany z vyhlídky nad Vodňanskými Svobodnými Horami.

Židovský hřbitov u Pražáku.

Pražák.

Bavorov, kostel Nanebevzetí Panny Marie.

Domek u kostela se zvláštním štítem.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie.

Dovnitř se sice nedostaneme pro klec u vchodu, ale k nahlédnotí to stačí.

Oči nás sledují.

Fragmenty...

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Spočinula již někdy vaše noha na vrcholu Svobodné hory a nebo Skočického vrchu (Hradu)?

344 35% Ano, na obou.

289 30% Jen na jednom z nich.

344 35% Nikdy na žádném z nich.

Hlasovalo 977 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

Rony

6. března 2012 00:24

Rony říká

První dojem z úprav článku před vydáním je dobrý, vše se zdá funkční a přehlednější. Zkusit jsem musel i novinku ve formě ankety, to je dobrý nápad.

Fotky po vykliknutí vypadají lépe než dříve, takže si budu muset dávat větší pozor na jejich kvalitu.

Jediná výtka je ta, že při prohlížení v mobilu (android) chybí zleva kousek textu. Pokud by pomohlo nějaké menší odsazení textu zleva, bylo by to dobré. 

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

HoHo

6. března 2012 09:20

HoHo říká

Díky za zhodnocení a jsem rád, že se líbí... Na tu chybu v Androidu se zkusím podívat a opravit...

Sportem ku zdraví a trvalé invaliditě

Paulie

9. března 2012 01:30

Paulie říká

Tuhle krajina znám jen z orienťáků, každý rok se v těchto místech v říjnu pořádá Vodňanský kapr. Před dvěma roky byl dokonce cíl u židovského hřbitova -- možná jsem ani nevěděl, že je židovský

Jinak fotky pěkné, obzvláště z prvního výletu.

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

Radek

24. prosince 2015 18:36

Radek říká

Ano Vodňansko je malebné, pocházím odtud. Mě osobně na Svobodné hoře v posledních letech zaujal a nadchl ateistický monolit, ale je tam asi od roku 2013, takže jste jej nemohl zachytit.

Rony

24. prosince 2015 20:07

Rony říká

Děkuji za tip. Určitě si najdu čas se tam vrátit.

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.