Nejoblíbenější články 35. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

USA - den první a druhý

USA - den první a druhý

Již jako malý kluk jsem si přál se podívat do této země, země dobyvatelů, indiánů, zlatokopů a dalších, které jsem znal pouze z knih a westernových filmů. Vždycky jsem si to přál, ale nikdy jsem ani nedoufal, že by se to mohlo uskutečnit. Důvodů bylo několik. Nepatřil jsem do kategorie těch, kdo za hluboké totality mohl někam cestovat, později to byly finanční důvody.
Občas jsem se podíval na nějaký western s tím, že to bude jediný způsob, jak obdivovat přírodní krásy této nádherné země.
A pak jsem v nabídce fy OEHLING, s.r.o. našel nabídku na tuto bezesporu zajímavou akci - fototrip po národních parcích amerického jihozápadu. Řekl jsem si - to by mohlo být ono, ale bohužel to přichází pozdě. U vědomí svých zdravotních problémů jsem byl prostě přesvědčen, že tato náročná cesta je pro mě nezvládnutelná.
A v tuto chvíli vstupuje do hry moje manželka. Nenápadně, ale vytrvale mě přesvědčovala o tom, jak to v pohodě zvládneme. A nakonec se ukázalo, že, jako obvykle, měla pravdu.
Její zásluhou jsme tedy viděli kus této nádherné země, spali v podmínkách, jaké jsme nezažívali ani v dobách , kdy jsme silami přímo oplývali. Zkrátka - dovolená snů.
Pokračovat ve čtení...

Berchtesgaden

Berchtesgaden

Z přání podívat se po nevydařeném létě „aspoň někam“ vzešla kromě šestidenního výletu do Maďarska ještě jedna krátká výprava, tentokrát vyloženě do přírody. Jako cíl jsme si vybrali národní park Berchtesgaden, perlu německé části Alp.
Pokračovat ve čtení...

S báglem - Nový Zéland

S báglem - Nový Zéland

"...Vnitrozemskou částí totálně zarostlou džunglí se musím doslova prodírat a ještě složitě překonávat vodní toky, které nejsou přemostěny. Je zřejmé, že tudy moc turistů nechodí. Místy jsem měl oprávněné obavy, abych neztratil směr. Nakonec se dostávám na „dálnici“ - velmi frekventovanou a přelidněnou stezku vedoucí podél pobřeží (Costal track). Nemohu si odpustit srovnání s Heaphy trackem, který je téměř liduprázdný a člověk celé dlouhé hodiny nepotká živáčka."
Pokračovat ve čtení...

Praha

Praha

Máme tu poslední měsíc v roce – prosinec. Lidé neustávají ve svém spěchu, ba naopak ještě více přidávají, neboť nastává období Vánoc :) a následně oslavy konce roku – Silvestr. Ale my nekončíme... Usaďte se a vstupte do Staré Prahy.
Pokračovat ve čtení...

Až na vrcholky slovenských hor ll.

Až na vrcholky slovenských hor ll.

Bílé vápencové skály pro jejich přitažlivou krásu miluji. Často jde o strmé, rozeklané štíty, které kontrastují s okolní zelení a vytváří fotograficky vděčné, i když často nesnadno dostupné cíle. Dva z nejhezčích vrcholů jsme si nechali na samotný závěr našeho týdenního putování středním Slovenskem. Prvním se stal Kl'ak, který zdoláme z Fačkovského sedla, druhým pak Vápeč, opravdová perla nejen Strážovských vrchů.
Pokračovat ve čtení...

Pohled do Ostřihomi

Pohled do Ostřihomi

Tento krátký kulturní článek, narozdíl od častých reportáží z přírody, přináší fotky a dojmy z návštěvy bývalého hlavního města Uherského království.
Pokračovat ve čtení...

Za skalními vyhlídkami Žďárských vrchů

Za skalními vyhlídkami Žďárských vrchů

Žďárské vrchy jsou nejvyšší částí Českomoravské vrchoviny. Jejich vrcholy často poskytují skvělé výhledy z vysokých skal a většinou jsou dostupné nejen pro horolezce, ale i pro turisty. Vzniklo zde mnoho kamenných moří a skalních útvarů, z nichž jsou nejznámější Čtyři palice, Dráteničky, Devět skal, Zkamenělý zámek nebo Pasecká skála.
CHKO Žďárské vrchy byla vyhlášena v roce 1970 a zahrnuje vyváženou kulturní krajinu s významným zastoupením lesů a přirozených ekosystémů.
Pokračovat ve čtení...

Naučná stezka Zámecký park Červený Dvůr

Naučná stezka Zámecký park Červený Dvůr

Člověk nikdy neví, kam ho jeho kroky zavedou a kde časem skončí. Silná závislost na přírodě, horách a lesích mě snad nedonutí trávit čas v nějaké psychiatrické léčebně. Vlastně ani netuším, jestli na tyto závislosti vůbec někde je. V Červeném Dvoře sice závislosti léčí, ovšem poněkud jiné...
Pokračovat ve čtení...

Trek u řek Lomnice a Skalice

Trek u řek Lomnice a Skalice

Opravdové překvapení nás čekalo na naplánovaném okruhu u Ostrovce, na který se při posledním putování kolem Otavy již nedostalo. Kamenitá koryta nevelkých řek Lomnice a Skalice se proplétají krásnými údolími mezi skalnatými srázy lesnatou krajinou a nabízejí úchvatné pohledy. Modré koberce jaterníku podléšky dokreslují podmanivou atmosféru horkého jarního dne, zatímco slunce nám nemilosrdně vypaluje první letošní tetování do zimou vybledlé kůže.
Pokračovat ve čtení...

S krosnou do slovenských hor / l. Slovenský ráj

S krosnou do slovenských hor / l. Slovenský ráj

Střepiny vzpomínek se skládají v barevnou mozaiku kupodivu i po mnoha a mnoha letech docela snadno. Je to proto, že se mi všechny dobrodružné přechody hor do paměti vryly nesmazatelně hluboko. Mnohdy se z mysli vynoří i docela nepodstatné maličkosti a ty se stávají velice čitelnými, ucelenými a srozumitelnými. Vše jako by se znovu opakovalo...
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.